Pravoslavný patriarchát jeruzalémský

Pravoslavný patriarchát jeruzalémský (řecky Πατριαρχείον Ιεροσολύμων, arabsky كَنِيسَة أُورُشَلِيمَ الأُرْثُوذُكسِيَّة‎, hebrejsky הכניסייה האורתודוקסית של ירושלים‎) je součástí společenství pravoslavných církví. Výchází z řecké pravoslavné tradice v oděvu duchovních. Titul patriarchy je řecký pravoslavný patriarcha Jeruzaléma.

Historie

Církev v Jeruzalémě, přesto že je kolébkou křesťanství, až do 5. století byla sufragánní diecézí Antiochijského patriarchátu.

Roku 451 biskup Juvenál žádal na Chalkedonském koncilu oddělení od Antiochijského patriarchátu a vytvoření vlastního patriarchátu. Tím se celá krajina Syria Palaestina s 58 biskupskými sídly stala součástí nového patriarchátu a ten obsadil páté místo po Římu, Konstantinopoli, Alexandrii a Antiochii. Stal se místem poutníků a poustevníků.

S invazí Peršanů roku 614 a Arabů-muslimů roku 636 vstoupila jeruzalémská církev do éry zkázy a pronásledování. Patriarcha Zachariáš (609-632) byl deportován do Persie a mnoho křesťanů bylo zabito nebo utekli a po celá léta bylo sídlo prázdné (od roku 638).

Roku 1099 byl Jeruzalém osvobozen křižáky. Patriarchát musel trpět latinizaci církve: křižáci ve skutečnosti vytvořili latinský patriarchát, jehož patriarcha nahradil řeckého, který musel uprchnout do Konstantinopole. Roku 1187 byl Jeruzalém znovu dobyt Araby a patriarcha se vrátil na své místo, ale palestinská církev byla více vázána na Byzantskou říši. Latinští patriarchové sídlili nadále v Římě (titulární funkce), až r.1847 byl latinský patriarchát papežem obnoven.

Roku 1517 se Palestina dostala do rukou Osmanské říše: od této doby patriarchát přestal být autokefální církví a po čtyři staletí byl naprosto podřízen Konstantinopolskému patriarchátu. Od roku 1534 všichni patriarchové v Jeruzalémě byli etničtí Řekové.

Na začátku 20. století se stal opět autokefální (tj. nezávislou) církví. V současnosti patriarcha a biskupové pocházejí z Bratrstva svatého hrobu, jeruzalémské klášterní komunity založené v 16. stol., která má 90 řeckých a 4 arabské členy. Oproti tomu ženatí duchovní-diecézní kněží úplně pocházejí z místního arabského obyvatelstva. To vysvětluje, proč se byzantská liturgie slaví v klášterech řecky, zatímco ve farnostech arabsky.^[1]

Patriarchát spravuje i komunity v Pásmu Gazy. Během útoku Hamásu na Izrael byl rovněž zasažen a výrazně poškozen i kostel svatého Porfyria, nejstarší v Gaze.^[2]

Organizace

Patriarchát má 65 tisíc věřících ve Svaté Zemi. Celkově má asi 130.000 věřících - v Izraeli, Jordánsku a na palestinských územích (2009). Současným patriarchou je Theofilos III. (nar.1952, zvolený 22.8.2005).

Patriarchát zahrnuje: 1 patriarchální sídlo a 3 archieparchie :

Archieparchie Jeruzalém
Archieparchie Nazaret
Archieparchie Ptolemais

Patriarcha je zastoupen dvěma patriarchálními vikáři v Ammánu (hl. městě Jordánska) a Irbetu.

Ve společenství s patriarchátem je autonomní Církev Hory Sinaj se svým Klášterem svaté Kateřiny na hoře Sinaj (v Egyptě): patriarcha světí nového opata.

Reprezentace patriarchátu (tzv. patriarchální exarcháty) jsou ustanoveny v Aténách, Istanbulu, Nikósii a v Moskvě.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chiesa ortodossa di Gerusalemme na italské Wikipedii.

↑ https://www.cnewa.org
↑ Kostel sv. Porfyria v Gaze byl zasažen bombardováním : Náboženský infoservis, 25. 10. 2023

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pravoslavný patriarchát jeruzalémský na Wikimedia Commons
(anglicky) Oficiální web patriarchátu
(anglicky) Atlas of Church

Křesťanské patriarcháty

Antické
apoštolské stolce

Řím (Svatý Petr) • Antiochie (Svatý Petr) • Alexandrie (Svatý Marek)

Pentarchie
(Efezský koncil
roku 431)


Patriarchát římský	Svatý stolec¹

Konstantinopolský patriarchát	Ekumenický konstantinopolský patriarchát² • Latinský patriarchát konstantinopolský¹ (1204–1964)

Antiochijský patriarchát	Antiochijský patriarchát² • Antiochijský patriarchát (syrský)³ (od 518) • Maronitský antiochijský patriarchát¹ (od 685) • Syrský antiochijský patriarchát (katolický)¹ (od 1668) • Melchitský antiochijský patriarchát (řeckokatolický)¹ (od 1724) • Latinský antiochijský patriarchát¹ (1099–1964)

Alexandrijský patriarchát	Patriarchát Alexandrie a celé Afriky (řecký ortodoxní)² • Patriarchát Alexandrie a celé Afriky (koptský)³ (od 451) • Koptský alexandrijský patriarchát (katolický)¹ (od 1824) • Latinský alexandrijský patriarchát¹ (1219–1964)

Jeruzalémský patriarchát	Jeruzalémský patriarchát (pravoslavný) • Arménský jeruzalémský patriarchát³ (od 638) • Latinský jeruzalémský patriarchát¹ (od 1099)

Ostatní

Katholikos Arménie a všech Arménů³ (452) • Patriarchát akvilejský¹ (568–1751) • Patriarchát v Gradu¹ (725–1451) • Patriarchát bulharský (od 919) • Patriarchát gruzínský (od 1010) • Arménský katholikos Kilíkie³ (1058) • Srbský patriarchát (od 1346) • Benátský patriarchát¹ (od 1451) • Patriarchát Západní Indie¹ (od 1524) • Chaldejský patriarchát bagdádský¹ (od 1553) • Patriarchát Moskvy a vší Rusi² (od 1589) • Patriarchát lisabonský¹ (od 1716) • Arménský patriarchát Kilíkie¹ (od 1742) • Patriarchát Východní Indie¹ (od 1886) • Rumunský patriarchát (od 1925) • Patriarcha Kyjeva a vší Ukrajiny (od 1992) • Patriarcha Církve československé husitské

Legenda: ¹ patriarcháty katolické církve (ve společenství s Římem) • ² patriarcháty církví pravoslavných • ³ patriarcháty starobylých východních církví