Prince des poètes

Pierre de Ronsard, první doložený francouzský Prince des poètes

Prince des poètes (česky: Kníže básníků) je neoficiální čestný titul udělovaný ve Francii nejvýznamnějšímu žijícímu básníkovi po smrti jeho předchůdce (předchozího nositele titulu). V různých obdobích nebyl vždy přidělován stejným způsobem a neměl vždy stejný symbolický význam ani stejnou míru uznání. Titul a doprovázející volba byly též kritizovány; např. ve 20. století jej odmítnul Saint-John Perse.[1] Volba náleží kritikům a univerzitním kapacitám, kteří významné básníky vybírají; udělování tohoto titulu má ve Francii dlouhou tradici.

Seznam oceněných

  • 1550–1585 Pierre de Ronsard (nar. 1524, Francie)[2][3]
  • ?–1885 Victor Hugo (nar. 1802, Francie)[4]
  • 1885–1894 Charles Leconte de Lisle (nar. 1818, Francie, Réunion)[5]
  • 1894–1896 Paul Verlaine (nar. 1844, Francie)
    Dne 17. července 1894 zemřel Charles Leconte de Lisle. Verlaine chtěl kandidovat na uvolněné 14. křeslo Francouzské akademie, ale byl od tohoto úmyslu odrazován a na kandidaturu nakonec rezignoval. Smrtí de Lisleovou se ale rovněž uvolnil titul Kníže básníků (Prince des poètes). V srpnu roku 1894 byla vyhlášena anketa na udělení tohoto titulu, kterou organizoval Georges Docquois. Bylo osloveno na čtyři sta literátů ve věku 18–25 let. Odpověď zaslalo 189 z nich. Nejvíce (70 hlasů) získal Verlaine, následovali José-María de Heredia (38 hlasů), Sully Prudhomme (36 hlasů), Stéphane Mallarmé (36 hlasů) a François Coppée (12 hlasů).[6]
  • 1896–1898 Stéphane Mallarmé (nar. 1842, Francie)[7]
  • 1898–1912 Léon Dierx (nar.1838, Francie, Réunion)[8]
  • 1912–1960 Paul Fort (nar. 1872, Francie)[9]
  • 1960 Jules Supervielle (nar. 1884, Uruguay)[10]
  • 1960–1963 Jean Cocteau (nar. 1889, Francie)[11]

Ostatní

V širším významu se výraz „Kníže básníků“ objevuje ve francouzštině jako přívlastek i ve spojitosti s jinými velkými básníky minulosti, jako Homér či Vergilius.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prince des poètes na francouzské Wikipedii.

  1. MAYAUX, Catherine et Centre de recherches Jacques-Petit. In: Modernité de Saint-John Perse?: actes du colloque de Besançon des 14, 15 et 16 mai 1998. [s.l.]: Presses de l'Université de France-Comté, 2001. ISBN 284627021X. S. 293. (francouzsky)
  2. KYLOUŠEK, Petr. heslo Pierre de Ronsard. In: Jaroslav Fryčer a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-130-2. S. 613.
  3. Pierre de Ronsard [online]. Les Lyriades.fr [cit. 2012-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-16. (francouzsky) 
  4. SOURIAC, René; CABANEL, Patrick. Histoire de France, 1750-1995 Tome 2: Société, culture. [s.l.]: Presses Univ. du Mirail, 1996. 324 s. S. 251. (francouzsky) 
  5. LINON-CHIPON, Sophie. Le pèlerinage littéraire dans les Mascareignes aux XIXe et XXe siècles [online]. La Revue française [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. PETITSFIL, Pierre. Verlaine. Praha: Československý spisovatel, 1987. 496 s. Kapitola Nemocnice doma (5. 12.1893 - 1. 12. 1894), s. 442. 
  7. POHORSKÝ, Aleš. heslo Stéphane Mallarmé. In: Jaroslav Fryčer a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-130-2. S. 461.
  8. Léon Dierx [online]. Biblisem [cit. 2012-01-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  9. KONŮPEK, Jiří. Paul Fort a jeho Francouzské balady. In: Paul Fort. Francouzské balady. Praha: SNKLHU, 1960. Kapitola předmluva, s. 7–21.
  10. Jules Supervielle [online]. EVENE [cit. 2012-01-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. SOLEIL, Christian. Jean Cocteau, un glorieux méconnu. [s.l.]: Edilivre-Aparis, 2009. 90 s. ISBN 9782812114526. (francouzsky) 
  12. La vie de Maurice Carême
  13. AFP. Un homme couvert de lauriers [online]. Lalibre.be, 2001-12-20 [cit. 2012-01-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. LATOUR, Patricia. Prince des poètes Jean Ristat [online]. youtube, 2013-07-07 [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. (francouzsky) 

Související články

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.