Psinka

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Psinka (lat. Febris catarrhalis et nervosa canum, febris contagiosa canum, FCC, něm. Hundestaupe, Staupe, angl. canine distemper) je akutní vysoce nakažlivé virové onemocnění zejména psovitých a lasicovitých šelem. Onemocnění pochází z Ameriky. Nákaza je životu nebezpečná, může však zanechat i trvalé následky u zvířat, která ji překonají. Onemocnění postihuje psovité, lasicovité, skunkovité, hyenovité, pandy, medvídkovité, ploutvonožce, cibetkovité a kočkovité.

Nejvíce jsou touto chorobou postiženi psi a fretky, ale i divoká zvířata. Původcem onemocnění je RNA virus z čeledi paramyxovirů (CDV, Canine distemper virus, lat. virus febris contagiosae canis). Přesněji se jedná o obalený RNA virus s lineární nesegmentovanou ssRNA z čeledi paramyxoviridae.

Tento virus je blízký viru spalniček (Morbilli, virus samotný se jmenuje latinsky Morbillivirus, Virus morbillorum) a moru skotu (Bovilis pestis). Přes rozsáhlé očkování v mnoha oblastech světa zůstává stále hlavním onemocněním psů. Jeho nakažlivost (kontagiozita) je podobně jako u spalničkového viru vysoká.

Rozlišují se 4 formy psinky s tím, že jedna snadno přechází v druhou: kožní, střevní (krev ve stolici), plicní a nervová (epileptické záchvaty).

Nejnáchylnější jsou neočkovaná štěňata mezi 3. a 7. měsícem a potom staří neočkovaní psi.

Symptomatologie a patogeneze

Psinka je vysoce nakažlivé onemocnění a přenáší se především přímým, ale i nepřímým kontaktem, infekční jsou po celou dobu onemocnění sekrety nemocného zvířete, které mohou zasychat a člověk je na svém oblečení a obuvi přináší jako infekční prach. Virus obecně nepřežívá dlouho na slunci, resp. nepřežívá expozici slunečnímu záření a pH půdy. Nebezpečné je ale i procházení v lese, neboť lesní zvěř, kupř. divoká prasata nebo kuny mohou být napadeny virem.V Německu do konce 60. let patřila psinka k nejzávažnějším infekčním příčinám úmrtí chovaných psů.

Brána vstupu infekce je různá, obecně platí, že inkubace trvá 3 - 7 dní, kdy se virus nejprve pomnoží ve spádových (regionálních, trubitárních) mízních uzlinách, aby pak 4. dne došlo k průniku do oběhu a k malé viremii, tedy nejprve ku zaplavení organismu virem z mízních uzlin a posléze, protože napadne především játra, slezinu, další mízní uzliny a tedy obecně celý monocytomakrofágový systém včetně cirkulujících monocytů a v těchto buňkách se pomnoží. Virus cirkuluje ve vysokých množstvích (vysoká virová nálož) a může napadnout přestupem přes endotel kteroukoli tkáň, s oblibou napadá nervovou tkáň.

V CNS způsobuje encefalitidu, která může mít chronickou podobu (analogicky jako po spalničkách může propuknout van Bogaertova-Dawsonova subakutní sklerozující panencefalitida), ta je také příčinou perzistujících neurologických příznaků. Tato subakutní - chronická encefalitis u psa po prodělané psince se jmenuje old dog encephalitis (ODE).

Příznaky obecné: apatie, agitovanost u dříve klidného a mírného psa, anorexie, horečka až 41 °C.

Střevní: zvracení, krev ve stolici, krvavý průjem

Neurologické: ataxie, paresy a plegie, epileptické paroxyzmy

Respirační, resp. katarální: výtok z nosu, konjunktivitida, dušnost, kašel (ostatně připomeňme, že katarální stadium typicky uvádí spalničky před výsevem vyrážky), kašel dráždivý, posléze hnisavé až hemoragické sputum

Kožní: hyperkeratózy, zejména hyperkeratózy v oblasti nosu a na polštářcích na packách jsou špatnou prognostickou známkou.

Kauzální léčení není, virus nelze zasáhnout antibiotiky, nejsou účinné antivirové preparáty, antibiotika se nasazují kvůli nasedající, sekundární bakteriální infekci, dále podpůrná léčba a léčba zaměřená na příznaky (supportivní, resp. robotující a symptomatické léčení).

Historie, vakcinace

Virus psinky popsal v roce 1905 Francouz Henri Carré. Vakcína byla vyvinuta v roce 1950. Očkuje se v sedmém týdnu životě štěněte, následují dvě revakcinace s odstupem přibližně 3 týdnů a dále každoroční revakcinace. Vzhledem k tomu, že se jedná o vysoce nakažlivé onemocnění s často smrtelným průběhem a pravidelně s následky, proběhla i nervová forma (epileptické záchvaty jako důsledek encefalitidy), je očkování třeba doporučit.