Pumapunku

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: sloh, styl

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Pumapunku (též Puma Punku, Puma Pumku nebo Puma Puncu, česky brána pumy) je významné jihoamerické předincké archeologické naleziště monumentálního chrámového komplexu, jedna ze součástí místa Tíwanaku u stejnojmenného města na západu Bolívie. ^[1]

Popis

Leží v nadmořské výšce na planině Altiplano přibližně 3860 m n. m., cca 70 km jihozápadně od města La Paz v historické oblasti pozdějšího inckého kulturního prostoru. Komplex Pumapunku se rozkládá na obdélníkové hliněné terase o rozměrech zhruba 167 × 117 m, rohy terasy jsou pokryty kamennými deskami o váze kolem 450 tun. Součástí je mnoho monolitů, největší z nich má 871 × 517 × 107 cm o váze víc než 130 tun. Materiál je tzv. červený pískovec, který se vyskytuje v lokalitě poblíž jezera Titicaca, vzdáleného asi 15 km a vulkanická tvrdá žula tzv. diorit, častěji se uvádí andesit, který se vyskytuje v lomech na poloostrově Copacabana (přímá vzdálenost cca 55 až 80 km) nebo v lokalitě poblíž sopky Cerro Khapia u města Zepita.

Doba vzniku je od objevení místa předmětem vědecké diskuse. Oficiální archeologická verze byla ta, že vše vytvořili příslušníci kmene Aymara. Podle té byl transport těchto kamenů v dávném Tiwanaku prováděn za použití velkého množství pracovní síly. Bylo navrženo několik teorií, jak tyto pracovní síly transportovaly kameny. Dvě z nich předpokládají použití lan z lamí kůže a použití ramp a šikmých plošin. Podle zjištění archeologa Alexeje Vraniče pomocí uhlíkové metody z roku 2002 se určuje stáří místa do let 536–600 n. l. Bolivijští vědci ovšem upozorňují, že Puma Punku je mnohem starší, minimálně 2000 let a je starší než Tiwanaku. Rakouský badatel Arthur Posnansky (1873–1946), zveřejnil v roce 1945 teorii, podle které je brána Puma Punku, též známá jako brána slunce, pozicována a orientována s ohledem na jižní oblohu před 14–15 tisíci let (mimo jiné na základě posunu zemské osy).

Pro nás zatím nepochopitelné jsou technologie použité při budování komplexu nám neznámou civilizací (příslušníci Aymara znali pouze písmo kipu, znali bronzové nástroje, neznali kolo a jejich původ a doba datace osídlení je dosud vědecky neprokázána). Neznáme účel této stavby ani její souvislost se sousedními úžasnými stavbami v Tíwanacu. Tiwanacu je ovšem mladší a použitá technologie je jiná, běžnější, z mnohem menších kvádrů a malty. Monolity v Puma Punku 500 m od Tiwanacu však vynikají hmotností, přesnými pravými úhly, přesnými tvary, rovností a hladkostí povrchu a úrovní zpracování naznačující mechanické opracování nebo odlévaní kamene. Velké kameny, nacházející se na hlavní plošině, byly spojovány skobami (svorkami) z jedinečné slitiny mědi, arsenu a niklu, přitom není známá technologie použití arsenu v bronzu.

Největšími kameny zatím nalezenými v Puma Punku jsou dva. První s rozměry 7,81 m x 5,17 m x 1,07 m tloušťky s odhadovanou hmotností okolo 131 tun. Druhý největší kamenný blok nalezený v Puma Punku je 7,9 m x 2,5m x 1,86 m tloušťky a odhadovanou hmotností 85 tun. Některé kamenné bloky též disponují pravoúhlými konkávními prohlubněmi (tzv. rybinami), otvory ve tvaru oblouku, rovnými rýhami a liniemi pravidelně vzdálených děr naznačujícími stopy mechanizace. Velikost chrámového komplexu zase vyžadovala výkresy, pokročilé znalosti logistiky a plánování při stavbě. Doprava materiálu předpokládanou technikou valení kamenných bloků po kládách byla komplikována vahou 80 až 130 tun a tím, že v této nadmořské výšce neexistuje vegetace stromů (je to jedna z teorií). Schází také logický důvod, proč by se domorodí Indiáni doby bronzové pouštěli do tak složité a nadmíru namáhavé stavby. Fascinující jsou též takzvané kameny H, vyrobené v normovaných (netotožných) rozměrech. Některé H bloky vykazují známky nedokončenosti. Kameny vykazují své orientované magnetické pole. Celý komplex vykazuje známky náhlého katastrofálního zničení (zemětřesení a následná vlna tsunami?). Všechny teorie zůstávají jenom spekulativními teoriemi. Jedná se nepochybně o jedno z nejzáhadnějších míst na naší planetě.

Fotogalerie

• 
  Precizní opracování kamene
• 
  Pokračující archeologický výzkum
• 
  „H stones“ (kameny H)
• 
  Jeden z monolitických bloků

Odkazy

Reference

Literatura

• Jean-Pierre Protzen, Stella Nair: On Reconstructing Tiwanaku Architecture. The Journal of the Society of Architectural Historians (2000) Vol. 59
• Jean-Pierre Protzen, Stella Nair: The Gateways of Tiwanaku. Symbols or passages? In: Andean Archaeology II: Art, landscape and society. Helaine Silverman and William H. Isbell (ed.) Springer, Boston, MA, 2002. pages 189–223
• Alexei Vranich: Reconstructing ancient architecture at Tiwanaku, Bolivia: the potential and promise of 3D printing. Heritage Science 6.1 (2018): 1–20.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pumapunku na Wikimedia Commons
• Pamapunku [online]. archeology.org [cit. 2013-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
• Ruiny Puma Punku [online]. Cez okno [cit. 2013-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-19.