Restituce

Restituce je navrácení něčeho do původního stavu. Jako tzv. restitutio in integrum jde o nápravu způsobených škod obnovením původního právního stavu.

Restituce majetku

V majetkověprávních vztazích se takto nazývá navrácení podle nového práva neoprávněně odebraného majetku původnímu majiteli. Není-li vrácena původní věc (naturální restituce), ale náhradní plnění, jedná se o reparaci či refundaci. V případě navracení státního majetku původním majitelům (nebo jejich dědicům) ji lze chápat jako opravný prostředek po násilné konfiskaci nebo znárodnění majetku státem.

Příklady

V poválečné západní části Německa došlo po návratu k tradičním právním základům k restitucím majetku vyvlastněného ve 30. a 40. letech podle nacistických zákonů.

V České republice a dalších postkomunistických zemích je tímto termínem označováno navrácení znárodněného nebo konfiskovaného majetku bývalým soukromým vlastníkům, církvím a jiným institucím po roce 1989. Tento proces začal probíhat na základě vyvíjejícího se práva a není proto ještě uzavřen. Pro Českou republiku bylo rozhodné období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990.

• „Malá restituce” na základě zákona č. 403/1990 Sb.
• Restituce mimosoudními rehabilitacemi na základě zákona č. 87/1991 Sb.
• Restituce historického majetku obcí na základě zákona č. 172/1991 Sb.
• Restituce židovského majetku na základě zákona č. 212/2000 Sb.
• Restituce církevního majetku na základě zákona č. 428/2012 Sb.

Související články

• Znárodnění
• Konfiskace
• Privatizace
• Rehabilitace
• Církevní restituce v Česku

Externí odkazy

• Slovníkové heslo restituce ve Wikislovníku
• Zákon 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd ze dne 2. října 1990 na zakonyprolidi.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.