Robert Mayr-Harting

Robert Mayr-Harting
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1925
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1925 – 1938
Ministr spravedlnosti ČSR
Ve funkci: 1926 – 1929
Předchůdce	Jiří Haussmann
Nástupce	Alfréd Meissner
Rektor Německé univerzity v Praze
Ve funkci: 1921 – 1922
Předchůdce	Franz Wähner
Nástupce	Samuel Steinherz
Stranická příslušnost
Členství	DCSVP
Narození	13. září 1874 Aspern Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. března 1948 Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik, historik práva, pedagog, vysokoškolský učitel a právník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert rytíř von Mayr-Harting (13. září 1874 Aspern [dnes část Vídně]^[1] – 12. března 1948 Praha) byl českoněmecký právník, pedagog a křesťanskosociální politik. Byl jedním z vůdčích představitelů Německé křesťanskosociální strany lidové a představitel německého liberálně demokratického aktivismu v meziválečném Československu.

Akademická činnost

Vystudoval gymnázium ve Vídni a poté v roce 1896 absolvoval na právnické fakultě Vídeňské univerzity. Ve Vídni se také pro obor římského a občanského práva v roce 1901 habilitoval, když před tím působil v legislativním oddělení ministerstva spravedlnosti. Čtyři roky působil jako mimořádný a pak řádný profesor na univerzitě v Černovicích, odkud v roce 1909 přešel na německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. Zde byl v letech 1913–1914 a 1930–1931 děkanem právnické fakulty a v letech 1921–1922 též rektorem celé německé univerzity. Kromě své politické činnosti se samozřejmě věnoval i vědě, vysoce oceňována byla zejména jeho dvoudílná práce o soustavě občanského práva. Podílel se také na vydávání odborného časopisu Prager juristische Zeitschrift a byl např. členem Německé společnosti pro vědy a umění v Čechách (něm. Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Kunst in Böhmen) či předsedou společnosti Ständige Vertretung des Juristentages, která pravidelně každé dva roky od 1923 až do 1937 organizovala německé právnické sjezdy v Československu. Někdy byl hodnocen jako málo energický, zároveň však byl častým cílem útoků německých nacionalistů (které na fakultě reprezentovali např. profesoři San Nicolò a Weizsäcker) pro svou spolupráci s československými představiteli.^[2]

Politické působení

V roce 1922 prosadil na sjezdu Německé křesťanskosociální strany lidové (DCV) politiku aktivismu, který představoval tehdejší spolupráci německého obyvatelstva s Československou republikou. Spolu s Karlem Hilgenreinerem byl tvůrcem politického programu DCV. V letech 1926–1929 byl ministrem spravedlnosti ve vládách Antonína Švehly a Františka Udržala.^[3]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění ČSR za německé křesťanské sociály. V senátu zasedal do roku 1925.^[4] V parlamentních volbách v roce 1925 byl zvolen do poslanecké sněmovny Národního shromáždění a mandát v dolní komoře obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935.^[5]

Ačkoli tehdejší československé německé aktivistické strany nikdy uznání rovnoprávnosti Němců nedosáhly, Mayr-Harting i po odchodu z vlády patřil mezi tzv. státotvornou opozici a zprvu spolupráci s Henleinovou Sudetoněmeckou stranou odmítal. Nakonec však pod vlivem rostoucího tlaku zvenčí a i uvnitř DCV, krátce po anšlusu Rakouska, přestoupil 29. března 1938 společně s ostatními poslanci a senátory do poslaneckého klubu Sudetoněmecké strany. V roce 1938 z politického života odešel, jako politicky nespolehlivý profesor byl penzionován a již veřejně nevystupoval. Po válce v Praze nicméně zůstal.^[2]

Citáty

Nejdůležitější díla

• Römische Rechtsgeschichte (7 dílů, od 1912)
• Lehrbuch des bürgerlichen Rechtes (2 díly, 1922 a 1923)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Osoba Robert Mayr-Harting ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Robert Mayr-Harting
• Biografie na stránkách Archivováno 15. 10. 2007 na Wayback Machine. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století