Roswitha z Gandersheimu
| Roswitha z Gandersheimu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 935 Saské vévodství |
| Úmrtí | 968 (ve věku 32–33 let) Gandersheim |
| Povolání | dramatička, hagiografka, básnířka, spisovatelka a Kanovnice |
| Témata | poezie a spoken drama |
| Příbuzní | Hrotsvita von Gandersheim (teta)[1] |
| Vlivy | Publius Terentius Afer |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Roswitha z Gandersheimu, také Hrotswitha, původně patrně Hrotsvit (kolem 930 – po 973 Gandersheim) byla německá řeholnice, latinská básnířka a spisovatelka, autorka prvních středověkých dramat vůbec, jež žila v klášteře Gandersheim ve středním Německu.
Život
O jejím životě víme jen z nahodilých zmínek v předmluvách jejích spisů. Pocházela patrně z vysoké šlechtické rodiny a do kláštera přišla jako velmi mladá. Studovala tam pod vedením abatyše Gerbergy, neteře císaře Oty I., latinskou literaturu křesťanskou i klasickou (Vergilius, Ovidius a hlavně Terentius, kterým se přímo inspirovala). Nevíme ani, kdy zemřela, jisté je jen to, že roku 973 byla ještě na živu.[2]
Působení
Koncem 15. století objevil norimberský humanista Conrad Celtis společně se svým žákem Ulrichem von Huttenem v klášterní knihovně sv. Emmerama v Řezně rukopis jejích básní, což vyvolalo velké nadšení; německý národ si tak mohl podložit svou dávnou vzdělanost. Roku 1501 vyšlo v Norimberku ediční dílo[3] s ilustracemi z dílny Albrechta Dürera. Od 19. století se Roswitha stala argumentem v debatách o vzdělanosti žen, snažili se jí využít němečtí nacionalisté i genderové hnutí a po roce 1973 se stala symbolem města Gandersheimu, které pořádá její festival a uděluje její cenu.[2] Planetka 615 se jmenuje Roswitha.
Dílo
Své dílo psala latinsky a uspořádala do tří knih, které obsahují prozaický úvod a vlastní obsah v elegantní klasické formě hexametrů a pentametrů. První kniha obsahuje osm veršovaných legend o Panně Marii a starokřesťanských světcích. Ve druhé knize je šest „dramat“, která v klášterní četbě nahradila frivolní dramata Terentiova. Většinou se jedná o veršované příběhy o lásce a křesťanské ctnosti a statečnosti, podané jako dialogy. Třetí kniha obsahuje dvě veršované kroniky, jednu o císaři Otovi (Gesta Odonis), zachycující léta 919–965, a druhou o založení kláštera, která zachycuje období 846–919.[2]
Dílo
- Duchovní dramata: Gallicanus, Pafnutius, Sapientia. Překlad Irena Zachová. Praha: Vyšehrad, 2004. 158 s. ISBN 80-7021-704-9.
- Básnické dílo: Historiografie a legendy. Překlad Jana Nechutová. [s.l.]: Argo, 2022. ISBN 978-80-257-3957-0.
Odkazy
Reference
- ↑ Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2023-10-01].
- ↑ a b c F. Rädle, Hrotsvit von Gandersheim. edok.ahb.niedersachsen.de [online]. [cit. 2013-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-24.
- ↑ Deutsche Literaturgeschichte: von den Anfängen bis zur Gegenwart. Stuttgart: J.B. Metzler, 2019. 799 s. ISBN 978-3-476-04952-0. Kapitola Humanismus und Reformation, s. 64. (německy)
Literatura
- Hrotsvita z Gandersheimu, Duchovní dramata: Gallicanus, Pafnutius, Sapientia. Praha: Vyšehrad 2004
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Roswitha z Gandersheimu na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Roswitha z Gandersheimu
- (anglicky) Anglický překlad Liber tertius na Archive.org
- (latinsky) Latinské dílo na Documenta Catholica Omnia
- (latinsky) Opera Hrotsvite, digitalizovaná editio princeps z roku 1501, Bridwell Library, Southern Methodist University, Texas
- (německy) Překlad dramat
- (německy) Hrotsvit von Gandersheim Přednáška prof. F. Rädle, Göttingen 2005 (PDF, 95 kB)
Autoritní data  |
|
|---|
Portály: Křesťanství | Lidé | Literatura | Německo
