Severní Afrika

     Severní Afrika (geoschéma OSN)
     Geografické vymezení (zahrnuje i horní státy)

Severní Afrika, která je od zbytku afrického kontinentu oddělena pouští Saharou, představuje nejsevernější část tohoto kontinentu. Z geopolitického hlediska, podle definice OSN zahrnuje tento region následujících sedm zemí:

Sporné území Západní Sahara, ležící v západní části severní Afriky, je okupováno Marokem.

Někdy se do tohoto regionu řadí také: Azory, Kanárské ostrovy, Etiopie, Eritrea, Madeira, Mali, Mauritánie, Niger a Čad.

Severozápadní část Afriky, tj. území států Maroka, Západní Sahary, Alžíru, Tuniska, Libye a Mauritánie (tedy kromě údolí Nilu), je nazývána Maghreb nebo Tamazgha. Ve francouzštině se takto označují tři bývalé francouzské kolonie. V arabských jazycích se takto označuje pouze oblast Maroka.

V severní části Maroka také leží oblasti pod svrchovaností Španělskašpanělské severoafrické državy (exklávy). Jsou jimi Ceuta a Melilla.

Některé státy na severu Afriky, zejména Egypt a Libye, se často počítají do území označovaného jako Blízký východ, protože mají v určitých aspektech blíže k západní Asii než k oblasti Maghreb. Část Sinajského poloostrova patřícího Egyptu spadá také pod Asii, což z Egypta tvoří transkontinentální zemi.

Podnebí

Sahara, Alžírsko.

Jen úzký pruh pobřeží Středozemního moře a povodí dolního Nilu má příjemné subtropické podnebí. Tam je také osídlení nejhustší. V severní Africe jinak převažují rozsáhlé pouště. Od ostatních částí Afriky se tato oblast výrazně odlišuje nejen krajinou, ale i lidmi.

Obyvatelstvo

Velbloudí trh u Káhiry, Egypt.

Lidé v severní Africe mohou být rozděleni do následujících skupin: obyvatelé (většinou Berbeři) oblasti Maghreb, obyvatelé saharské oblasti (např. Tuaregové a další skupiny), obyvatelé nilského údolí (např. černošští obyvatelé údolí – tzv. Nilotikové) a další menší skupiny původního černošského a berberského obyvatelstva.

Maghrebští Berbeři mají světlejší pokožku než ti ze západu. Jsou považováni za původní obyvatelstvo této oblasti a za potomky černých Berberů smíšených s kavkazskými a asijskými národy, které migrovaly přes kontinent.[zdroj?]

V oblasti severní Afriky bylo a zůstává velké množství náboženství a religiózních kultů. Nejstarší z nich je starověké egyptské náboženství, velmi dlouhou tradici měl berberský polyteismus, od samého počátku je přítomno křesťanství[1] – zejména v monofyzitské, respektive miafyzitské formě –,[2] které severní Africe vládlo až do příchodu islámu.[3] Ten nedlouho po svém vzniku ovládl celou severní Afriku. Křesťanství zůstalo jako menšinové náboženství zejména v Egyptě.[4] V současnosti vládne severní Africe v náboženské oblasti islám (většinově sunnitský, ale silné zastoupení má v jižní části severní Afriky také bezkonfesijní islám), ovšem zejména v jižních regionech Súdánu podle afrikanisty Ondřeje Havelky stále existuje nemálo tradičních afrických náboženství.[5] Tamější islám bývá vzhledem k inklinaci k synkretismům nazýván Black Islam. Známí jsou například súdánští dervíšové nebo muslimští předáci, kteří jsou zároveň kněžími tradičního náboženství.[6]

Kultura

Trh ve městě Biskra v Alžírsku, 1899

Po období středověku bylo území pod kontrolou Osmanské říše až na Maroko. Po 19. století bylo kolonizováno Francií, Velkou Británií, Španělskem a Itálií. Během 50. až 70. let získaly všechny severoafrické státy nezávislost, až na malé španělské severoafrické državy na severu Maroka a Západní Saharu, které přešla pod marockou vládu.

Ekonomika

V severní Africe se většinou chová a pěstuje to samé. Nejčastější je pšenice, pomeranče, olivy, čirok a neméně častými jsou datle, fazole, citrusy, rajčata, kedlubny a proso. Nejvíce chovanými zvířaty jsou kozy, ovce a velbloudi, a protože jde převážně o pobřežní státy, hojný je i rybolov.

V Egyptě, Maroku a Západní Sahaře se nachází 3/4 světových zásob fosfátů. Jsou zde i ložiska železné rudy, stříbra, olova a mědi. Na severu se též hojně nachází ložiska ropy.

Reference

  1. SENIOR, Donald P. Encyclopedia of Early Christianity. 1. vyd. London: Garland Publishing, 1998. S. 720. 
  2. HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309. 
  3. HAVELKA, Ondřej. Symbolika kříže v oblasti toku řeky Nil [online]. Dingir [cit. 2022-09-25]. Dostupné online. 
  4. GABRA, Gawdat. Coptic Civilization: Two Thousand Years of Christianity in Egypt. 1. vyd. New York, Cairo: American University in Cairo Press, 2014. 338 s. 
  5. HAVELKA, Ondřej. Pod ostrou palbou Súdánců. In: Východní Afrikou. 1. vyd. Praha: Akbar, 2016. 400 s. ISBN 978-80-906325-0-9. S. 291–308. 
  6. HAVELKA, Ondřej. Náboženský šok: religiózní otřesy v odlišných náboženstvích a kulturách, mezináboženský dialog a praktická religionistika poutnickou perspektivou. 1. vyd. Praha: Akbar, 2021. 306 s. ISBN 978-80-906325-5-4. S. 184. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Severní Afrika na Wikimedia Commons
  • North of Africa
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech