Severoatlantická smlouva
Tento článek pojednává o zakládající listině vojenské mezinárodní organizace. Možná hledáte: článek o této organizaci – Severoatlantická aliance.
Jako Severoatlantická smlouva[1] nebo též Severoatlantická dohoda, Severoatlantický pakt,[2] Atlantický pakt[3],[4] Severoatlantická aliance, Atlantická aliance[5] či Washingtonská smlouva[6][7] se označuje mezinárodní smlouva, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance (NATO).
Signatáři
Smlouvu 4. dubna 1949 ve Washingtonu podepsalo 12 států, které se tak staly zakládajícími státy NATO:
- Belgie
Belgie - Kanada
Kanada - Dánsko
Dánsko - Francie
Francie - Island
Island - Itálie
Itálie - Lucembursko
Lucembursko - Nizozemsko
Nizozemsko - Norsko
Norsko - Portugalsko
Portugalsko - Spojené království
Spojené království - Spojené státy americké
Spojené státy americké
Později se přidaly následující státy:
- Řecko
Řecko (1952) - Turecko
Turecko (1952) - Západní Německo
Západní Německo (1955) - Španělsko
Španělsko (1982) - Česko
Česko (1999) - Maďarsko
Maďarsko (1999) - Polsko
Polsko (1999) - Bulharsko
Bulharsko (2004) - Estonsko
Estonsko (2004) - Litva
Litva (2004) - Lotyšsko
Lotyšsko (2004) - Rumunsko
Rumunsko (2004) - Slovensko
Slovensko (2004) - Slovinsko
Slovinsko (2004) - Albánie
Albánie (2009) - Chorvatsko
Chorvatsko (2009) - Černá Hora
Černá Hora (2017) - Severní Makedonie
Severní Makedonie (2020) - Finsko
Finsko (2023) - Švédsko
Švédsko (2024)
Severoatlantickou smlouvu tak celkem podepsalo 32 států.
V České republice je vyhlášena Sdělením č. 66/1999 Sb. Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě.[1]
Obsah
Smlouva obsahuje 14 článků.[1][7][6]
Článek 1
| „ | Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. | “ |
| — [1][7][6] | ||
Článek 5
| „ | Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. | “ |
| — [1][7][6] | ||
Tento článek byl poprvé použit po teroristických útocích 11. září 2001.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 66/1999 Sb., o přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě. In: Sbírka zákonů. 1999. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ NATO: Pakt, aliance nebo obranné souručenství?. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-04-04 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online.
- ↑ https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=atlantický
- ↑ https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=pakt
- ↑ https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=severoatlantický
- ↑ a b c d NATO - Severoatlantická smlouva. MILITARY.CZ [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Washingtonská smlouva: Plné znění zakládajícího dokumentu NATO. natoaktual.cz [online]. Jagello 2000 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Severoatlantická smlouva na Wikimedia Commons 
Dílo Severoatlantická smlouva ve Wikizdrojích- Webové stránky NATO
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Portály: NATO
