Slaterův determinant

V kvantové mechanice je Slaterův determinant výraz, který popisuje vlnovou funkci multi-fermionového systému, který splňuje antisymetrický princip. Tento princip uvádí, že pro systém fermionů musí být vlnová funkce antisymetrická vzhledem k záměně všech (prostorových a spinových) souřadnic jednoho fermionu s jinými. Pauliho vylučovací princip je přímým důsledkem antisymetrického principu.

John C. Slater představil determinant jako prostředek k zajištění antisymetrie vlnové funkce v roce 1929 [1] a takovýto determinant tedy nese jeho jméno, i když se vlnová funkce ve tvaru determinantu už objevila nezávisle v článcích Heisenberga [2] a Diraca [3] tři roky předtím.

Slaterův determinant vychází z vlnové funkce pro systém elektronů, kde každý má vlnovou funkci ve tvaru spinorbitalu, χ ( x ) {\displaystyle \chi (\mathbf {x} )} , kde ( x ) {\displaystyle (\mathbf {x} )} označuje polohu a spin jednoho elektronu. Slaterův determinant obsahující dva elektrony se stejným spinorbitalem odpovídá vlnové funkci, která je všude nulová.

Antisymetrie

Přestože nerelativistický hamiltonián nezahrnuje spin, musíme jej brát v úvahu. Důvodem je, aby elektronová vlnová funkce mohla splnit velmi důležitý požadavek, kterým je princip antisymetrie. Tento princip uvádí, že pro systém fermionů musí být vlnová funkce antisymetrická vzhledem k záměně všech (prostorových a spinových) souřadnic jednoho fermionu s jinými.

Pauliho vylučovací princip je přímým důsledkem antisymetrického principu. Pauliho vylučovací princip lze obecněji vyjádřit pro fermiony a bosony následovně: Celková vlnová funkce musí být antisymetrická při záměně libovolné dvojice identických fermionů a symetrická při záměně libovolné dvojice identických bosonů [4].

Matematicky záměnu můžeme definovat jako permutační operátor P ^ i j {\displaystyle {\hat {P}}_{ij}} , což je operátor, který zaměňuje souřadnice elektronů i {\displaystyle i} a j {\displaystyle j} . Zápis Pauliho principu pro systém N {\displaystyle N} elektronů je

P ^ i j Ψ e l ( q 1 , , q i , , q j , q N ) = Ψ e l ( q 1 , , q j , , q i , q N ) , {\displaystyle {\hat {P}}_{ij}\Psi _{el}(\mathbf {q} _{1},\ldots ,\mathbf {q} _{i},\ldots ,\mathbf {q} _{j},\ldots \mathbf {q} _{N})=-\Psi _{el}(\mathbf {q} _{1},\ldots ,\mathbf {q} _{j},\ldots ,\mathbf {q} _{i},\ldots \mathbf {q} _{N}),}

kde q {\displaystyle \mathbf {q} } zahrnuje jak prostorové souřadnice, tak i spinovou funkci [5].

Řešení

Dvou-elektronový systém

Aby vlnová funkce splňovala princip antisymetrie, pak například pro dvou elektronový systém musí mít tvar

Ψ ( x 1 , x 2 ) = 1 2 [ χ 1 ( x 1 ) χ 2 ( x 2 ) χ 1 ( x 2 ) χ 2 ( x 1 ) ] , {\displaystyle \Psi (\mathbf {x} _{1},\mathbf {x} _{2})={\frac {1}{\sqrt {2}}}[\chi _{1}(\mathbf {x} _{1})\chi _{2}(\mathbf {x} _{2})-\chi _{1}(\mathbf {x} _{2})\chi _{2}(\mathbf {x} _{1})],}

kde 1 2 {\displaystyle {\frac {1}{\sqrt {2}}}} je normalizační faktor. Uvedené řešení předcházející rovnice lze zapsat pomocí determinantu. V případě dvou elektronů můžeme přepsat funkční formu rovnice výše jako

Ψ ( x 1 , x 2 ) = 1 2 | χ 1 ( x 1 ) χ 2 ( x 1 ) χ 1 ( x 2 ) χ 2 ( x 2 ) | . {\displaystyle \Psi (\mathbf {x} _{1},\mathbf {x} _{2})={\frac {1}{\sqrt {2}}}{\begin{vmatrix}\chi _{1}(\mathbf {x} _{1})&\chi _{2}(\mathbf {x} _{1})\\\chi _{1}(\mathbf {x} _{2})&\chi _{2}(\mathbf {x} _{2})\\\end{vmatrix}}.}

Pokud se pokusíme dát současně dva elektrony do stejné orbity (tj. χ 1 = χ 2 {\displaystyle \chi _{1}=\chi _{2}} ), jsou dva sloupce determinantu stejné, a to odpovídá situaci, ve které jsou dva elektrony ve stejném stavu. Determinant je pak rovný nule

Ψ ( x 1 , x 2 ) = 0 , {\displaystyle \Psi (\mathbf {x} _{1},\mathbf {x} _{2})=0,}

a pravděpodobnost tohoto stavu je taktéž nulová. Determinant splňuje Pauliho vylučovací princip, který je důsledkem antisymetrického principu.

Zobecnění

Obecně můžeme pro N {\displaystyle N} elektronů zavést determinant ve tvaru

Ψ ( x 1 , x 2 , , x N ) = 1 N ! | χ 1 ( x 1 ) χ 2 ( x 1 ) χ N ( x 1 ) χ 1 ( x 2 ) χ 2 ( x 2 ) χ N ( x 2 ) χ 1 ( x N ) χ 2 ( x N ) χ N ( x N ) | . {\displaystyle \Psi (\mathbf {x} _{1},\mathbf {x} _{2},\ldots ,\mathbf {x} _{N})={\frac {1}{\sqrt {N!}}}{\begin{vmatrix}\chi _{1}(\mathbf {x} _{1})&\chi _{2}(\mathbf {x} _{1})&\ldots &\chi _{N}(\mathbf {x} _{1})\\\chi _{1}(\mathbf {x} _{2})&\chi _{2}(\mathbf {x} _{2})&\ldots &\chi _{N}(\mathbf {x} _{2})\\\vdots &\vdots &\ddots &\vdots \\\chi _{1}(\mathbf {x} _{N})&\chi _{2}(\mathbf {x} _{N})&\ldots &\chi _{N}(\mathbf {x} _{N})\\\end{vmatrix}}.}

Všechny prvky v daném sloupci determinantu zahrnují stejný spin-orbital, zatímco prvky ve stejném řádku zahrnují stejný elektron. Vzhledem k tomu, že výměna řádků a sloupců neovlivňuje hodnotu determinantu, mohli bychom napsat determinant v jiné, ekvivalentní formě. Záměna dvou řádků tedy záměna dvou částic jen změní znaménko determinantu podle antisymetrického principu [6].

Reference

  1. SLATER, J. C. The Theory of Complex Spectra. S. 1293–1322. Physical Review [online]. 1929-11-15. Roč. 34, čís. 10, s. 1293–1322. DOI 10.1103/PhysRev.34.1293. 
  2. HEISENBERG, W. Mehrkörperproblem und Resonanz in der Quantenmechanik. S. 411–426. Zeitschrift für Physik [online]. 1926-06. Roč. 38, čís. 6–7, s. 411–426. DOI 10.1007/BF01397160. 
  3. DIRAC, P. A. M. On the Theory of Quantum Mechanics. S. 661–677. Proceedings of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences [online]. 1926-10-01. Roč. 112, čís. 762, s. 661–677. DOI 10.1098/rspa.1926.0133. 
  4. FRIEDMAN, Peter Atkins; Ronald. Molecular quantum mechanics. Oxford [u.a.]: Oxford Univ. Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-19-927498-3. 
  5. CRAMER, Christopher J. Essentials of computational chemistry : theories and models. Chichester [u.a.]: Wiley, 2008. ISBN 0-470-09182-7. 
  6. LEVINE, Ira N. Quantum chemistry. Boston: Pearson, 2014. Dostupné online. ISBN 0-321-80345-0.