Sojuz 14

Sojuz 14
Údaje o lodi
COSPAR1974-051A
Hmotnost6 800 kg
Údaje o letu
Volací znakБеркут (Berkut - "orel skalní")
Členů posádky2
Datum startu3. července 1974 18:51 UTC
KosmodromBajkonur, Kazachstán
Nosná raketaSojuz
Délka letu15 d 17 h 30 min 28 s
Datum přistání19. července 1974 08:50 UTC
Spojení se stanicí
Apogeum217 km
Perigeum195 km
Sklon dráhy51,6°
Doba oběhu88,6 min
Počet oběhů255
Navigace
Předchozí
Sojuz 13
Následující
Sojuz 15

Sojuz 14 byl let sovětské kosmické lodi v rámci programu Sojuz. Kosmonauty Jurije Arťuchina a Pavla Popoviče vynesl na vesmírnou stanici Saljut 3. Mise byla součástí sovětského programu Almaz na vyhodnocení vojenských možností pilotovaných letů. V době 16denního letu nebyla jeho vojenská povaha a ani vojenská povaha samotné stanice sovětskými oficiálními místy oznámena.

Posádka

(v závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise)

Záložní posádka

  • Sovětský svaz Gennadij Sarafanov
  • Sovětský svaz Lev Ďomin

Start

Kosmická loď se dvěma kosmonauty na palubě odstartovala pomocí stejnojmenné rakety z kosmodromu Bajkonur večer 3. července 1974. Byl to 49. let kosmické lodi s kosmonauty z naší planety.

Průběh letu

Loď se podařilo připojit s pomocí automatiky a v posledních 100 metrech ručně po dvou dnech letu k sovětské orbitální stanici Saljut 3. Potom oba členové posádky přestoupili do stanice. Posádka testovala schopnosti orbitální stanice jako pilotovaného vojenského satelitu. Zároveň byly prováděny testy systémů Almazu jako například fotovoltaických panelů. Byla prováděna i lékařská vyšetření s aparaturou Polynom 2M. Kosmonauti věnovali denně dvě hodiny cvičení a díky tomu byli později schopni sami na Zemi z kabiny vylézt vlastními silami. Byly pořizovány spektrogramy horizontu Země i snímkován povrch, zejména Asie a Atlantiku. Souběžně s nimi byly do mezinárodního meteorologického programu TROPEX 74 zapojeny další sovětské družice Meteor. Volací znak lodě byl Berkut.[1]

Závěr letu

Přípravy k přistání byly prováděny předposlední den letu. Den poté 19. července se posádka oblékla do skafandrů, přestoupila do Sojuzu a zahájila sestup. Během něj se odpojily a shořely části Sojuzu vyjma kabiny. Ve výši 7 km se otevřel padák a nad zemí se zapojily přistávací motory. K přistání kabiny došlo 19. července s odchylkou pouze 2 km v přistávací oblasti 140 km jihovýchodně od Džezkazganu v Kazachstánu[2].


Odkazy

Reference

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 294. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Jurij Petrovič Arťuchin, s. 39. 

Externí odkazy

  • Mise Sojuzu na webu MEK
Kosmické lodi Sojuz a jejich seznam
Sojuz-MS (2016– )
MS-01MS-02MS-03MS-04MS-05MS-06MS-07MS-08MS-09MS-10MS-11MS-12MS-13MS-14MS-15MS-16MS-17MS-18MS-19MS-20MS-21MS-22MS-23MS-24MS-25 • MS-26 (plánováno) • MS-27 (plánováno)
Sojuz-TMA-M (2010–2016)
TMA-01MTMA-02MTMA-03MTMA-04MTMA-05MTMA-06MTMA-07MTMA-08MTMA-09MTMA-10MTMA-11MTMA-12MTMA-13MTMA-14MTMA-15MTMA-16MTMA-17MTMA-18MTMA-19MTMA-20M
Sojuz-TMA (2003–2011)
TMA-1TMA-2TMA-3TMA-4TMA-5TMA-6TMA-7TMA-8TMA-9TMA-10TMA-11TMA-12TMA-13TMA-14TMA-15TMA-16TMA-17TMA-18TMA-19TMA-20TMA-21TMA-22
Sojuz-TM (1986–2003)
TM-2TM-3TM-4TM-5TM-6TM-7TM-8TM-9TM-10TM-11TM-12TM-13TM-14TM-15TM-16TM-17TM-18TM-19TM-20TM-21TM-22TM-23TM-24TM-25TM-26TM-27TM-28TM-29TM-30TM-31TM-32TM-33TM-34
Sojuz-T (1976–1986)
T-2T-3T-4T-5T-6T-7T-8T-9T-10-1T-10T-11T-12T-13T-14T-15
Sojuz 7K-TM (1975–1976)
161922
Sojuz 7K-T (1973–1981)
1213 • 14 • 151718a182021232425262728293031323334353637383940
Sojuz 7K-OKS (1971)
1011
Sojuz 7K-OK (1966–1971)
134 • 5 • 6789
Nepilotované
Kosmos 133 • Kosmos 140 • Kosmos 186 a Kosmos 188 • Kosmos 212 • Kosmos 213 • Kosmos 238 • Sojuz 2 • Kosmos 379 • Kosmos 396 • Kosmos 398 • Kosmos 434 • Kosmos 496Kosmos 573Kosmos 613Kosmos 638Kosmos 670Kosmos 672Kosmos 772Kosmos 869Kosmos 1001Kosmos 1074Sojuz 20Sojuz T-1Sojuz TM-1
Sojuz 7K-L1 (1966–1970)