Sremski Karlovci

Sremski Karlovci

znak
Poloha
Souřadnice	45°12′ s. š., 19°56′ v. d.
Nadmořská výška	102 m n. m.
Stát	Srbsko Srbsko
Autonomní oblast	Vojvodina
Okruh	Jihobačský
Sremski Karlovci
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	51 km²
Počet obyvatel	8 750 (2011)^[1]
Hustota zalidnění	171,6 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.sremski-karlovci.org.rs
Telefonní předvolba	021
PSČ	21205
Označení vozidel	NS
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sremski Karlovci (česky též Sremské Karlovice, srbsky Сремски Карловци, německy Karlowitz, nebo Carlowitz, chorvatsky Srijemski Karlovci, maďarsky Karlóca, turecky Karlofça) je město a opština v autonomní provincii Vojvodina v Srbsku. Nachází se na pravém (jižním) břehu Dunaje, asi 70 km severozápadně od Bělehradu a 10 km jihovýchodně od Nového Sadu. V roce 2002 mělo město 8 839 obyvatel. Ve městě je několik škol a kostelů, palác patriarchy a několik muzeí. V jeho blízkosti se nachází nejvýchodnější cíp pohoří Fruška gora (Stražilovo).

Historie

Město leží v historické oblasti Srem, kterou snad v 6. století osídlili Slované. Ve středověku zde vznikla uherská pevnost Karom, kterou roku 1521 dobyli Osmané a roku 1679 dobyli zpět Habsburkové. V období od 16. listopadu 1698 do 29. ledna 1699 se zde konal kongres, kde byl podepsán Karlovický mír mezi státy tzv. Svaté ligy (Rakousko, Polsko, Benátská republika a Rusko) a Osmanskou říší. V 18. století zde Habsburkové usazovali pravoslavné Srby z Chorvatska a v 18. století se město stalo ohniskem srbského národního hnutí. Roku 1713 bylo založeno pravoslavné arcibiskupství s patriarchou Srbské pravoslavné církve, do jehož jurisdikce patřili všichni pravoslavní v Rakousku.

Sremski Karlovci jsou sídlem prvního srbského gymnázia (1791) a druhého nejstaršího pravoslavného semináře (1794). Na zdejším gymnáziu studoval i romantický básník Branko Radičević. V květnu 1848 se ve Sremských Karlovcích konala tzv. Májová demonstrace, která prosazovala větší autonomii Srbů v rámci Uher. V roce 1918 rozhodli poslanci většinové srbské národnosti o připojení Sremu k Chorvatsku, s nímž se roku 1929 stal součástí Jugoslávie. Po přepadení nacisty se oblast stala součástí loutkového Chorvatského království a roku 1944 dobyli Karlovice partyzáni.

Pamětihodnosti

Historické jádro města má řadu barokních staveb z 18. století, zejména srbské pravoslavné kostely svatých Petra a Pavla (Dolní kostel, 1718), Horní kostel (1745), katedrála (1762) a Mírová kaple (1817) a katolický kostel Svaté Trojice (1765). Radnice je z roku 1811, pravoslavný seminář z roku 1891 a patriarchův palác z roku 1894.

Kromě městského muzea je zde malé muzeum včelařství a národopisné muzeum německých kolonistů, banátských Sasů.

Jižně od středu města (500 m), v blízkosti cesty, která spojuje nádraží s lokalitou Stražilovo se nachází nejznámější park ve městě, Dvorska bašta.

Doprava

Město se nachází na břehu řeky Dunaje, na starém silničním tahu mezi Novým Sadem a Bělehradem. Silnice č. 100 prochází okrajem obce severo-jižním směrem z Petrovaradína přes Sremské Karlovce do obce Banstol a dále na jih. Veřejnou dopravu mezi městem a nedalekým Novým Sadem, resp. dalšími obcemi v okolí zajišťují autobusy.

Sremski Karlovci mají k dispozici vlastní přístav na řece Dunaji.

Městem prochází železniční trať Bělehrad–Subotica, v Sremských Karlovcích se nachází nádraží, které spolu s celou tratí procházelo kolem roku 2020 generální rekonstrukcí.

Etnické složení

Podle sčítání v roce 2011 žilo v Karlovcích 6 820 Srbů, 576 Chorvatů, 182 Maďarů a řada dalších menšin.

Galerie

Radnice
Katedrála sv. Petra
Dolní kostel
Seminář sv. Arsenije
Patriarchův palác
Palác Ilion
Gymnázium
Ulice M. Stratimíroviče
Kašna Čtyři lvi

Partnerská města

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sremski Karlovci na bosenské Wikipedii.

↑ Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sremski Karlovci na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.