Stabilita letadla

Stabilitou letadla se rozumí schopnost letadla zachovávat režim letu, do kterého jej pilot uvedl. Pokud je stabilní letoun vychýlen z původní dráhy např. poryvem větru, má snahu se samočinně (bez zásahu do řízení) vracet do původní polohy. Speciální letouny (akrobatické, stíhací) mohou být z důvodu vyšší manévrovatelnosti navrhovány jako neutrální až nestabilní.

Stabilita letadla je trojího druhu podle os souřadného systému:

• Podélná stabilita: vzhledem k ose Z, kterou zajišťují vodorovné ocasní plochy
• Směrová stabilita: vzhledem k ose Y, kterou zajišťují svislé ocasní plochy
• Příčná stabilita: vzhledem k ose X, kterou zajišťuje vzepětí křídla (příčné V)

Stabilitu letounu lze hodnotit jako:

• Statickou stabilitu – při změně polohy vznikne moment, působící ve směru návratu
• Dynamickou stabilitu – po vychýlení se letoun vrací do původní ustálené polohy určitým způsobem. Tento návrat může být kmitavý (houpavý, vlnivý) nebo aperiodický.

Stabilita letounu se může měnit v závislosti na různých podmínkách – vyvážení letounu, úhlu náběhu, rychlosti, výšce, stoupavém nebo klesavém letu, mechanizaci (vztlakové klapky, spoilery), vysunutí podvozků apod. Jeden a tentýž letoun, při běžných podmínkách stabilní, se v určitých režimech může chovat nestabilně.

Se stabilitou úzce souvisí i řiditelnost letounu, to je schopnost měnit žádoucím způsobem polohu letounu zásahem do řízení. I zde platí, že za určitých podmínek mohou letouny ztrácet řiditelnost. Těmto režimům letu je pak třeba se vyhýbat.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.