Stanislav Zindulka

Stanislav Zindulka
Stanislav Zindulka v Praze, 2010
Stanislav Zindulka v Praze, 2010
Narození5. května 1932
Jilemnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí14. března 2019 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materDivadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze
ChoťMilena Zindulková (1959–2019)
DětiJakub Zindulka
Ondřej Zindulka
Podpis
Stanislav Zindulka – podpis
Český lev
2001 – Babí léto (nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Zindulka (5. května 1932 Jilemnice – 14. března 2019 Praha) byl český herec, který ztvárnil řadu divadelních i filmových rolí. Za vedlejší roli ve filmu Babí léto byl oceněn Českým lvem.

Jeho životní kredo bylo: „Lepší se utahat než zrezivět“.[1]

Mládí a studium

Dětství a mládí prožil v Jilemnici. Na divadelní prkna vstoupil poprvé jako pětileté dítě v představení Prodané nevěsty jilemnických ochotníků. V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Jilemnici. Poté začal studovat na Divadelní fakultě akademie múzických umění v Praze; vedoucí jeho studijní skupiny byla Vlasta Fabianová. Studium ukončil v roce 1955 rolí Puka ve hře Sen noci svatojánské, kterou režíroval jeho spolužák Ján Roháč.[2]

Divadelní působení

Hradec Králové

Po ukončení vysoké školy nastoupil do divadelního angažmá v tehdejším Krajském oblastním divadle Hradec Králové. Angažoval ho tehdejší umělecký ředitel divadla Milan Pásek. Zde působil s jednoroční přestávkou (v sezóně 1959–1960, kdy účinkoval ve Státním divadle v Brně) do roku 1967. Během angažmá odehrál na sedmdesát převážně velkých rolí. V Hradci Králové také spolupracoval s ochotníky, vedl pro ně semináře a pomáhal s režií ochotnických představení v okolí.[zdroj?]

Brno

V roce 1966 dostal Milan Pásek nabídku na post ředitele Divadla bratří Mrštíků v Brně. Přijal ji a během sezóny 1966–1967 nabídl sedmi hradeckým hercům včetně Zindulky, aby s ním šli do Brna. Na této scéně působil Stanislav Zindulka od roku 1968 do roku 1989 a vytvořil zde téměř stovku rolí různého charakteru i rozsahu. Od podzimu 1968 do září 1975 vyučoval na brněnské konzervatoři; k jeho žákům patřili Libuše Šafránková, Dagmar Veškrnová, Oldřich Kaiser, Vladimír Hauser aj. V 70. letech také začal spolupracovat s brněnským loutkovým divadlem Radost.[zdroj?]

Praha

Od září 1989 nastoupil na třetinový úvazek do Městských divadel pražských,[3] kde působil do roku 1992 – zpočátku na scéně Divadla ABC (1990, Lhář a jeho rod, Andělika a laskavec, Černí baroni aneb Muzeum stali, A nezbývá než se smát...), v letech 1991–1992 na scéně nově otevřeného Divadla „K“ (Bílé manželství), resp. Divadla Ká (Sbohem, lidi, Troilus a Kressida, Miláček Jakub a jeho pán, Zámek) čili někdejšího i pozdějšího Divadla Komedie. V krátkém období bez stálého angažmá nastudoval s režisérem Michaelem Tarantem Hledání světla (1993, Divadelní sdružení Théseus Praha), zahrál si Lízala v Maryše (1994, Divadlo F. X. Šaldy Liberec) a Maxe Silvermana ve hře Sbohem, lidi (1994, Městské divadlo Mladá Boleslav). V roce 1994 se stal členem uměleckého souboru Činoherního klubu.[zdroj?]

Osobní život

Od roku 1959 byl ženatý.[4] S manželkou Milenou měli dva syny: Jakuba (*1966), který působí jako herec (stejně jako jeho manželka Kateřina Zindulková),[5] a Ondřeje, matematika působícího na katedře matematiky Stavební fakulty ČVUT v Praze. Měl také vnoučata Adélu, Terezu, Markétu a Mikuláše.[zdroj?]

Na konci roku 2018 se definitivně rozloučil s divadelním působením.[6] Dne 14. března 2019 oznámil ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka, že Stanislav Zindulka téhož dne ve svých 86 letech zemřel.[7][8]

Filmografie (výběr)

  • 1956 – Váhavý střelec (Říčánek)
  • 1964 – Obžalovaný (lékař)
  • 1966 – Znamení raka (vyšetřovatel)
  • 1973 – Tajemství zlatého Buddhy (Jouza)
  • 1973 – Dny zrady (Joachim von Ribbentrop)
  • 1976 – Náš dědek Josef (Cancour)
  • 1977 – O moravské zemi (Froliš)
  • 1979 – Božská Ema (Toscanini)
  • 1982 – Únos Moravanky (Pinkas ml.)
  • 1986 – Povídka s dobrým koncem
  • 1986 – Kdo se bojí, utíká
  • 1986 – Smrt krásných srnců (Josef Vejvoda)
  • 1987 – Vážení přátelé, ano
  • 1989 – Evropa tančila valčík (Ketterle)
  • 1989 – Jak básníkům chutná život (Lorenc)
  • 1990 – Tichá bolest
  • 1991 – Vyžilý Boudník (Šindela)
  • 1993 – Hotýlek v srdci Evropy (Otíkův dědeček)
  • 1993 – Zámek v Čechách (starší esenbák)
  • 1993 – Konec básníků v Čechách (Lorenc)
  • 1995 – Učitel tance (pan Mandík)
  • 1995 – Cesta peklem (režisér u šachty)
  • 1996 – Bumerang (Heřman Tyl)
  • 1997 – Báječná léta pod psa (dědeček Josef)
  • 1998 – Stůj, nebo se netrefím (Pištora)
  • 1998 – Hanele (Jid Fajnerman)
  • 2001 – Babí léto (Eda)
  • 2004 – Návrat zbloudilého pastýře (TV) (opat)
  • 2005 – Anděl Páně (Lorenc)
  • 2006 – Poslední vlak
  • 2009 – Klíček
  • 2009 – Ďáblova lest
  • 2010 – Dešťová víla
  • 2011 – Odcházení (Osvald)
  • 2016 – Zločin v Polné (lékař Auředníčkových)
  • 2016 – Lichožrouti (hlas: Lichožrout Lamor, Hihlíkův dědeček a Padreho otec)
  • 2019 – Narušitel

Televize

Divadelní role (výběr)

Hradec Králové

  • 1956–1957 – Byl Filip Filípek, nebo nebyl (Filípek)
  • 1958–1959 – RUR (Robot Primus)
  • 1960–1961 – Lišák Pseudolos (Pseudolos)
  • 1961–1962 – Zadržitelný vzestup Artura Uie (Arturo Ui)
  • 1962–1963 – Válka s mloky (Bondy)

Brno

  • 1967–1968 – August August, august (August)
  • 1968–1969 – Don Carlos (Filip II.)
  • 1971–1972 – Hadrián z Římsů (Hadrián)
  • 1972–1973 – Návštěva staré dámy (Reportér)
  • 1975–1976 – Hamlet (Polonius)
  • 1976–1977 – Novokřtěnci (Jan Bockelson)
  • 1978–1979 – Balada z hadrů (Purkmistr)
  • 1980–1981 – Komik (Archie Rice)
  • 1982–1983 – Ze života hmyzu (Tulák)
  • 1986–1987 – Něžný barbar (Listonoš)

Praha

  • 1989–1990 – Černí baroni (Ciml)
  • 1991–1992 – Jakub a jeho pán (Otec)
  • 1994–1995 – Vodní družstvo (Václav Zelenka)
  • 1998–1999 – Letní byt (Fulgencio)
  • 2017–2018 – Tanec bláznů (Nikita)

Hostování

Rozhlasové role

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Ocenění

  • 1968 – Cena SČDU (Svazu českých dramatických umělců) za herecký výkon v titulní roli ve hře Pavla Kohouta August August, august
  • 1990 – Tvůrčí prémie FITES a Českého Literárního fondu za herecký výkon v seriálu Vlak dětství a naděje
  • 2001 – Český lev za mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Babí léto
  • 2016 – Cena Thálie za celoživotní činoherní mistrovství[12]
  • 2018 – cena za celoživotní přínos českému humoru na festivalu Komedy Fest Plzeň[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Stanislav Zindulka – Lepší se utahat, než zrezivět. Časopis Vital [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ KRATOCHVÍLOVÁ, Daniela. Herec Stanislav Zindulka a jeho působení v Divadle bratří Mrštíků. , 2009 [cit. 2022-02-01]. 62 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Margita Havlíčková. s. 7. Dostupné online.
  3. ↑ ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. S. 301. 
  4. ↑ ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. S. 154. 
  5. ↑ Rozhovor Stanislava Zindulky pro časopis Naše rodina. 2003, č. 27.
  6. ↑ ŠEFLOVÁ, Saša. V 86 letech odešel do důchodu: Stanislav Zindulka se poslední den roku 2018 rozloučil s divadlem. Super.cz [online]. 2019-01-02 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ ČTK. Ve věku 86 let zemřel držitel Českého lva Stanislav Zindulka. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2019-03-14 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Kultura; ČTK. Zemřel herec Stanislav Zindulka, bylo mu 86 let. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-03-14 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ HLOŽKOVÁ, Hana. Johann Nepomuk Nestroy: Náčelník Večerní vánek aneb Hody divých mužů [online]. Český rozhlas, 2017-01-07 [cit. 2017-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 
  10. ↑ ŘÍHOVÁ, Marie. Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Příběhy z tajemného prostředí rudolfinské Prahy [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ Hry postupující do užšího výběru a soutěžící o Cenu Prix Bohemia Radio 2006 v kategorii „Rozhlasová inscenace pro dospělého posluchače“. [online]. Český rozhlas [cit. 2017-06-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČTK. Ceny Thálie za celoživotní mistrovství získali mimo jiné Zindulka a Županič. Lidovky.cz [online]. 2016-03-26 [cit. 2016-03-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1134. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 763. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 815. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 568 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 539. 
  • DUFKOVÁ, Eugenie, Bořivoj Srba (ed.). Postavy brněnského jeviště II. (1984-1989). Brno: Státní divadlo v Brně, 1989. 784 s. S. 289–296. 
  • ZINDULKA, Stanislav; ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka. Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011. 404 s. ISBN 978-80-7388-559-5. 

Externí odkazy

Český lev za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli

Jiří Lábus (1994) • Marián Labuda (1995) • Andrej Chalimon (1996) • Jiří Kodet (1997) • Miroslav Donutil (1998) • Jiří Bartoška (1999) • Jiří Macháček (2000) • Stanislav Zindulka (2001) • Ivan Trojan (2002) • Ivan Trojan (2003) • Jan Budař (2004) • Miroslav Krobot (2005) • Martin Huba (2006) • Jan Budař (2007) • Vladimír Dlouhý (2008) • Ladislav Chudík (2009) • Vladimír Dlouhý (2010) • Hynek Čermák (2011) • Ondřej Vetchý (2012) • Jiří Lábus (2013) • Jaroslav Plesl (2014) • Kryštof Hádek (2015) • Oldřich Kaiser (2016) • Oldřich Kaiser (2017) • Jan František Uher (2018) • Ladislav Mrkvička (2019) • Jiří Mádl (2020) • Oldřich Kaiser (2021) • Marsell Bendig (2022) Tomáš Jeřábek (2023)

Autoritní data Editovat na Wikidatech