Staré pověsti české

O loutkovém filmu pojednává článek Staré pověsti české (film).

Staré pověsti české
Titulní strana knihy Staré pověsti české z roku 1932
Autor	Alois Jirásek
Ilustrátor	Věnceslav Černý / Mikoláš Aleš / Jiří Trnka
Země	Česko
Jazyk	čeština
Literární druh	epika
Žánr	pověsti
Vydavatel	J. R. Vilímek / Albatros
Datum vydání	1894 / 2007
Počet stran	348 / 288
ISBN	80-00-01213-8
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staré pověsti české je kniha pro mládež Aloise Jiráska, ve které literárně zpracovává starší pověsti z různých období českých dějin.

Pověsti vycházely původně na pokračování v pražském nakladatelství J. R. Vilímek roku 1893. Jako kniha poprvé vyšly ve stejném nakladatelství v roce 1894 jako 11. svazek v edici Vilímkova knihovna mládeže dospívající. Knihu Alois Jirásek věnoval Františku Bartošovi.

Předlohou byly zejména Kosmova, Dalimilova a Hájkova kronika, Staré letopisy české a různé dalších prameny. Do díla nebyly zapracovány některé známé české pověsti jako o Oldřichu a Boženě nebo Břetislavu a Jitce. Naopak byly zařazeny méně známé židovské, moravské a slovenské pověsti.

Při psaní postupoval Jirásek zcela jinak než August Sedláček, který se ve své Sbírce pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku snažil pověsti očistit od pozdějšího umělého literárního zpracování a dobrat se k jádru lidového vyprávění. Jirásek se naopak o „vypravování umělá“ svých předchůdců opírá a sám je bohatě autorsky rozvíjí po svém, a tak vzniká košaté a čtivé líčení se silným vlasteneckým nábojem. S výjimkou období protektorátu vycházely Staré pověsti české opakovaně a často. Za komunistického režimu v 50. letech vycházely se změnami a také s doslovem Zdeňka Nejedlého.

Části knihy

Staré pověsti české

O Čechovi
O Krokovi a jeho dcerách
O Bivoji
O Libuši
O Přemyslovi
Libušina proroctví
Dívčí válka
O Křesomyslu a Horymírovi
Lucká válka
Durynk a Neklan

Pověsti doby křesťanské

O králi Svatoplukovi
O králi Ječmínkovi
Praporec svatého Václava
O Bruncvíkovi
Opatovický poklad
O staré Praze
- O staré Praze
- Žito kouzelník
- O králi Václavovi IV.
- Staroměstský orloj
- O Daliborovi
- Ze židovského města
- Smutná místa
- O Golemovi
- Faustův dům
O Žižkovi
Kutnohorští havíři
Bílá paní
Růžový palouček
Boží soud
O Janošíkovi

Ze starobylých proroctví

Sibylina proroctví
Proroctví slepého mládence – Věštba ze 14. století, která se týká budoucnosti Čech (a částečně Německa). Údajně ji pronesl prostý český pastýř.
Proroctví Havlasa Pavlaty
Různá proroctví
Blaničtí rytíři

Vydávání

První vydání a mnoho dalších zejména do druhé světové války ilustroval Věnceslav Černý, poválečná vydání vycházela s ilustracemi Antonína Procházky, zhruba od roku 1950 vycházela kniha v nakladatelstvích Mladá fronta a SNDK s ilustracemi Mikoláše Alše. S ilustracemi Věnceslava Černého vyšlo znovu například v Československém spisovateli roku 1981, v Albatrosu roku 2000 a 2008 , nebo v Ottově nakladatelství roku 2008.

Rukopis se nedochoval.

Závažné je 3. vydání u Vilímka z roku 1910, protože jde o konečnou autorskou redakci. Přestože stále obsahovala gramatické i věcné chyby, po 17 dalších vydání se již sazba neměnila, jen se zaměňovaly poškozené litery. V jiných vydáních ale již text beze změny nezůstal. V nakladatelství J. Otto vyšly Staré pověsti české roku 1933 jako 47. svazek Sebraných spisů Aloise Jiráska se závažnými chybami patrně zaviněných tiskárnou včetně výpadku některých řádek i dvou celých odstavců. Tyto problémy byly převzaty i do poválečných vydání. Po druhé světové válce bylo Jiráskovo dílo uznáno za vhodný nástroj komunistické ideologie a roku 1949 vydáno v masovém měřítku v rámci tzv. jiráskovská akce. Aby tomuto účelu lépe sloužilo, bylo redigováno Zdeňkem Nejedlým, který do textu neautorizovaně zasahoval. Přizpůsobil ho plynutí času (změny jako „před třemi sty lety“ — „před čtyřmi sty lety“), změně ekonomických vztahů („slove 'popluží'“ — „slula 'popluží'“) a národnostním změnám po poválečném odsunu Němců (např. „ve vsi, zplna již německé“ — „ve vsi, kdysi zplna německé“, „U vesnice Šenfeldu“ — „U vesnice Žižkovo pole“) včetně přídavku velebícího potření Němců („WZDĚLANÝ MDCCCXLI“ — „WZDĚLANÝ MDCCCXLI. K němu r. 1945, po počeštění vsi Stadic, vtesán i nápis: VLÁDA VRÁTILA SE DO RUKOU TVÝCH, Ó LIDE ČESKÝ 1945“). Tyto změny byly převzaté do dalších vydání druhé poloviny 20. století, a to i do vydání kritických.^[1]

Překlady

Staré pověsti české byly přeloženy do ruštiny (1899, Старинныя сказания чешскаго народа; 1987, Старинные чешские сказания), do slovenštiny (1951, Staré povesti české), do rumunštiny (1955, Vechi povestiri cehe), do angličtiny (1963, Legends of Old Bohemia; 1992, Old Czech Legends), do mongolštiny (1965, Эртний Чех домог тууж), do němčiny (1975, Böhmens alte Sagen), do bulharštiny (1978, Старинни чешки предания), do maďarštiny (1984, Régi cseh mondák), do polštiny (1989, Stare podania czeskie), do italštiny (1989, Racconti e leggende della Praga d'oro) a do japonštiny (2011, チェコの伝説と歴史).^[2]^[3]

Další zpracování

Na motivy knihy natočil Jiří Trnka v roce 1952 stejnojmenný barevný loutkový celovečerní film podle scénáře Jiřího Brdečky. Sedm vybraných příběhů namluvili herci Růžena Nasková, Václav Vydra, Karel Höger, Zdeněk Štěpánek a Eduard Kohout.^[4] Jedním z animátorů byl Břetislav Pojar. Hudbu k filmu složil Václav Trojan. Film získal několik mezinárodních cen. V roce 2015 bylo rozhodnuto o jeho digitalizaci.^[5] V roce 1961 pak vyšla i samotná kniha s Trnkovými ilustracemi.
V roce 2009 podle této předlohy natočen česko-americký historicko-fantastický hraný film Kněžna Libuše.

Odkazy

Reference

↑ Komentář Jaroslavy Janáčkové a Karla Komárka ve vydání r. 2001 Nakladatelstvím Lidové noviny
↑ Editions of Staré pověsti české by Alois Jirásek [online]. Goodreads.com [cit. 2021-01-20]. Dostupné online.
↑ Kramerius - Starinnyja skazanija češskago naroda [online]. kramerius.nkp.cz [cit. 2021-01-20]. Dostupné online.
↑ Staré pověsti české [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-30]. Dostupné online.
↑ PILÁT, Tomáš. Staré pověsti české Jiřího Trnky v digitální kvalitě. Česká rozhlas [online]. 2015-02-10 [cit. 2015-02-17]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Staré pověsti české na Wikimedia Commons
Dílo Staré pověsti české ve Wikizdrojích
Digitalizovaná vydání díla Staré pověsti české v Národní digitální knihovně.
Staré pověsti české na Kinoboxu
Staré pověsti české jako e-kniha v katalogu Městské knihovny v Praze.
Staré pověsti české v Digitální knihovně
Staré pověsti české, text díla na serveru Národ sobě (nedostupné, archiv)
Jeannie Kelly: Jirásek Alois – Staré pověsti české, obsah vybraných pověstí, cesky-jazyk.cz, 28. 8. 2003
JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921. 375 s. Dostupné online.
Kompletní Staré pověsti české jako audio kniha

Dílo Aloise Jiráska

Romány

Skaláci (1875) • Na dvoře vévodském (1877) • Filosofská historie (1878) • Konec a počátek (1879) • U Rytířů (1879) • Na Staré poště (1881) • Poklad (1881) • V cizích službách (1883) • Psohlavci (1884) • V cizích službách (1885) • Skály (1886) • Z Čech až na konec světa (1888) • Proti všem (1893) • Staré pověsti české (1894) • Mezi proudy (1887–1890) • F. L. Věk (1888–1906) • U nás (1896–1903) • Bratrstvo (1900–1909) • Temno (1913–1915) • Husitský král (1920–1930)

Divadelní hry

Vojnarka (1890) • Kolébka (1891) • Otec (1894) • Zkouška (1895) • Emigrant (1898) • M. D. Rettigová (1901) • Jan Žižka (1903) • Gero (1904) • Lucerna (1905) • Samota (1907) • Pan Johanes (1909) • Jan Hus (1911) • Jan Roháč (1914)

Povídky

Povídka z hor (1878) • Z bouřlivých dob (1879) • Maryla (1885) • Zemanka (1885) • Zahořanský hon (1889) • Na Chlumku (1889) • Balada z rokoka (1905)

Filmové a
televizní adaptace


Film	Lucerna (Karel Lamač, 1925) • Psohlavci (Svatopluk Innemann, 1931) • Vojnarka (Vladimír Borský, 1936) • Filosofská historie (Otakar Vávra, 1937) • Lucerna (Karel Lamač, 1938) • Jan Roháč z Dubé (Vladimír Borský, 1947) • Temno (Karel Steklý, 1950) • Staré pověstí české (Jiří Trnka, 1952) • Vojnarka (Antonín Dvořák, 1953) • Jan Hus (Otakar Vávra, 1954) • Psohlavci (Martin Frič, 1955) • Jan Žižka (Otakar Vávra, 1955) • Proti všem (Otakar Vávra, 1956) • Ztracenci (Miloš Makovec, 1956) • Poklad hraběte Chamaré (Zdeněk Troška, 1984)

Televize	Lucerna (Jiří Bělka, 1960) • Lucerna (František Filip, 1967) • Záhořanský hon (Bohumil Sobotka, 1968) • F. L. Věk (seriál, František Filip, 1971) • Na dvoře vévodském (Evžen Němec, 1979) • Psohlavci (Milan Macků, 1985) • Preceptor (Jiří Bělka, 1986) • Staré pověstí české (seriál, Vladimír Mráz, 2012)

Hudební adaptace

Psohlavci (Karel Kovařovic, 1897) • Lucerna (Vítězslav Novák, 1923) • Jiří z Kunštátu a Poděbrad (Osvald Chlubna, 1942) • Temno (Iša Krejčí, 1944) • Poslední hejtman (Miroslav Krejčí, 1944) • Zahořanský hon (Jaroslav Křička, 1949) • Maryla (Vladimír Ambros, 1951) • Kolébka (Osvald Chlubna, 1952) • Pan Johanes (Ivo Jirásek, 1952) • Náchodská kasace (Sláva Vorlová, 1955) • Maryla (František Suchý Brněnský, 1956) • Vojnarka (Jiří František Novák, 1956) • Kolébka pro hříšné panny (Otmar Mácha, 1976)