Startovací komplex 40

SLC-40 v únoru 2010 s Falconem 9 v1.1 před startem zkušebního letu
Kosmodrom	Cape Canaveral Space Force Station
Poloha	Mys Canaveral, Florida, USA
Souřadnice	28°33′44″ s. š., 80°34′38″ z. d.
Zkrácený název	SLC-40
Provozovatel	Vesmírné síly USA
Ramp	1
Historie startů
Uživatel	SpaceX
Status	aktivní
Druh rampy	startovní
Celkově startů	123
První start	18. červen 1965 Titan IIIC / Transtage
Poslední start	7. dubna 2021 Falcon 9 Block 5 / Starlink V1 L23
Rakety	Titan III Titan 34D Titan 4 Falcon 9
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Startovací komplex 40 na Cape Canaveral Space Force Station (SLC-40) je startovní rampa na severním konci mysu Canaveral na Floridě.

Rampa byla v letech 1965 až 2005 používána letectvem spojených států pro lety raket Titan III a Titan 4 .^[1] Po roce 2007 letectvo pronajalo komplex společnosti SpaceX pro starty rakety Falcon 9. Do srpna 2016 odtud odstartovalo pětadvacet Falconů 9.^[2] Dne 1. září 2016 byla rampa silně poškozena při výbuchu rakety Falcon 9 se satelitem Amos-6,^[3] kdy při tankování vzplanul druhý stupeň.

Přehled startů

Titan

První start z rampy SLC-40 se uskutečnil 18. června 1965 a odstartoval z něj raketa Titan IIIC.

Z rampy odstartovaly dvě meziplanetární mise:

• Neúspěšná sonda Mars Observer (25. září 1992)
• Cassini–Huygens mířící k Saturnu (15. října 1997)

V letech 1965 až 2005 odtud odstartovalo celkem 30 raket Titan IIIC, 8 raket Titan 34D a 17 raket Titan 4. Poslední start Titanu z rampy SLC-40 byl s průzkumným satelitem Lacrosse-5, který odstartoval 30. dubna 2005 na raketě Titan 4-B.

Obslužná věž byla demontována na přelomu let 2007 a 2008 a mobilní servisní struktura (MSS) byla 27. dubna 2008 zdemolována pomocí odstřelu.^[4]

Falcon 9

Dne 25. dubna 2007 pronajalo americké letectvo komplex společnosti SpaceX. Během roku 2008 byla zahájena výstavba pozemních zařízení nezbytných pro starty raket Falcon 9. Rekonstrukce zahrnovala instalaci nových nádrží na kyslík a RP-1 a výstavbu hangáru pro přípravu raket a nákladu.

První raketa Falcon 9 dorazila na kosmodrom na konci roku 2008 a poprvé byla vztyčena 10. ledna 2009. Po startu 4. června 2010 náklad úspěšně dosáhl oběžné dráhy. V roce 2013 došlo k úpravě rampy, aby umožnila starty Falconu 9 v1.1, který je o několik metrů vyšší, o 60 % těžší a má o 60 % vyšší tah.

Z rampy do září 2016 odstartovalo 27 Falconů 9, z toho 25 misí bylo úspěšných. V červnu 2015 došlo k rozpadu rakety za letu při misi CRS-7 a v září 2016 došlo k vážnému poškození rampy při statickém zážehu před misí Amos-6. Po této nehodě byla rampa více než rok mimo provoz, protože došlo k váženému poškození rampy. Starty se na toto období přesunuly na rampu LC-39A, jejíž přestavba byla urychlena.

Oprava rampy po nehodě Amos-6

Při opravách rampy se přikročilo rovnou i k jejímu vylepšení, kdy byla například většina vybavení udělána robustnější, aby lépe odolávala náporu při startu a některé systémy, které byly původně umístěny na povrchu, byly přesunuty do podzemí. Pro možnost lepšího testování, tady delší statické zážehy použitých prvních stupňů, byl vylepšen vodní systém a výkop pro odvod spalin. Bylo také změněno spojení s rampou, dříve šly všechny kabely od senzorů do jednoho místa, nyní se kabely dělí do deseti uzlů a signály jdou přes optické spoje, což znemožňuje rušení.

Nový TEL (zařízení, na kterém je připevněna raketa) je pevnější a dokáže s raketou manipulovat rychleji Zatímco dříve zvednutí nebo položení rakety trvalo 25 minut, nyní je to 5 minut pro vztyčení a 3 minuty pro sklopení. Nový TEL má šedý nátěr a díky tomu, že se bude těsně před startem odklánět od rakety o něco více (podobně jako TEL na rampě LC-39) by při startu mělo docházet k jeho menšímu opotřebení.

Bylo přistoupeno i k určité unifikaci systémů, z důvodu jednoduššího sdílení pozemních obslužných týmů pro jednotlivé rampy, aby pro každou rampu nemusel být extra vycvičená obsluha. Sjednocení konstrukce a pracovních postupů je dalším prvkem ve skládačce, směřující k rychlejší znovupoužitelnosti a vyšší bezpečnosti i spolehlivosti.

Všechny tyto opravy a vylepšení vyšly asi na 50 milionů dolarů a SpaceX očekává, že pauzy mezi starty by měly trvat přibližně týden, možná i méně.^[5][6]

Seznam letů Falconu 9 z SLC-40

• Zkušební let (4. červen 2010)
• NASA COTS Demo 1 (2. prosinec 2010)
• NASA COTS Demo 2+ (22. květen 2012)
• CRS SpX-1 (7. říjen 2012)
• CRS SpX-2 (1. březen 2013)
• SES-8 (3. prosinec 2013)
• Thaicom 6 (6. leden 2014)
• CRS SpX-3 (18. duben 2014)
• Orbcomm OG2 let 1 (14. červenec 2014)
• Asiasat 8 (5. srpen 2014)
• Asiasat 6 (7. září 2014)
• CRS SpX-4 (21. září 2014)
• CRS SpX-5 (10. leden 2015)
• DSCOVR (11. únor 2015)
• ABS 3A, Eutelsat 115 West B (2. březen 2015)
• CRS SpX-6 (14. duben 2015)
• TurkmenSat 1 (27. duben 2015)
• CRS SpX-7 (28. červen 2015)
• Orbcomm OG2 let 2 (22. prosinec 2015)
• SES-9 (4. březen 2016)
• CRS SpX-8 (8. duben 2016)
• JCSAT-14 (6. květen 2016)
• Thaicom 8 (27. květen 2016)
• Eutelsat 117W B, ABS 2A (14. červen 2016)
• CRS SpX-9 (18. červenec 2016)
• JCSAT-16 (14. srpen 2016)
• Amos-6 (1. září 2016) – vážné poškození rampy
• CRS SpX-13 (15. prosinec 2017)
• Zuma (8. leden 2018)
• SES-16 (GovSat-1) (31. ledna 2018)
• Hispasat 30W-6 (6. března 2018)
• CRS SpX-14 (2. dubna 2018)
• TESS (17. dubna 2018)
• SES-12 (4. června 2018)
• CRS SpX-15 (29. června 2018)
• Telstar 19V (22. července 2018)
• Merah Putih (7. srpna 2018)
• Telstar 18V (10. září 2018)
• CRS SpX-16 (5. prosince 2018)
• GPSIII-SV01 (23. prosince 2018)
• Nusantara Satu (22. února 2019)
• CRS SpX-17 (4. května 2019)
• Starlink-1 (24. května 2019)
• Amos-17 (6. srpna 2019)
• CRS SpX-18 (25. července 2019)
• Starlink v1-1 (11. listopadu 2019)
• SpX CRS-19 (5. prosince 2019)
• JCSAT-18 / Kacific-1 (17. prosince 2019)
• Starlink v1-2 (7. ledna 2020)
• Starlink v1-3 (29. ledna 2020)
• Starlink v1-4 (17. února 2020)
• SpX CRS-20 (7. března 2020)
• Starlink v1-7 (3. června 2020)
• Starlink v1-8 (13. června 2020)
• GPSIII-SV03 (30. června 2020)
• ANASIS-II (20. července 2020)
• Starlink v1-10 (18. srpna 2020)
• SAOCOM 1B (31. srpna 2020)
• Starlink v1-14 (24. října 2020)
• GPSIII-SV04 (6. listopadu 2020)
• Starlink v1-15 (25. listopadu 2020)
• SXM-7 (13. prosince 2020)
• Türksat 5A (8. ledna 2021)
• SpaceX Transporter-1 (24. ledna 2021)
• Starlink v1-18 (4. února 2021)
• Starlink v1-19 (16. února 2021)
• Starlink v1-20 (11. března 2021)
• Starlink v1-22 (24. března 2021)
• Starlink v1-23 (7. dubna 2021)

Reference

Související články

• Kennedyho vesmírné středisko

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Startovací komplex 40 na Wikimedia Commons

SpaceX
Technika	Rakety činné Falcon 9 Block 5 Falcon Heavy ve vývoji Starship - Super Heavy (dříve BFR) vyřazené Falcon 1 Falcon 9 v1.0 v1.1 Block 3 Block 4 zrušené Falcon 1e Falcon 5 Falcon 9 Air Meziplanetární dopravní systém Testovací technika Grasshopper (vyřazeno) F9R Dev1† DragonFly (vyřazeno) Starhopper a prototypy Starship Kosmické lodě nákladní Dragon Starship Cargo Starship Tanker pilotované Crew Dragon Starship Raketové motory Merlin (1A, 1B, 1C, 1D, 1D+, vakuum) Kestrel Draco SuperDraco Raptor Methalox thruster
Znovupoužitelnost	První stupně Dragony
Lety	Přehled letů Falconu 1 Seznam letů Falconu 9 a Falconu Heavy Lety Dragonů
Odpalovací zařízení	Orbitální Cape Canaveral AFS, Florida SLC-40 LC-39A Vandenberg, Kalifornie SLC-4E Kwajalein, Marshallovy ostrovy† Omelek Island† Suborbitální Brownsville, Texas (SpaceX South Texas launch site v Boca Chica) McGregor Spaceport America†
Přistávací plochy	Autonomní plovoucí přistávací plošina Přistávací plochy 1 a 2 (Cape Canaveral AFS) Přistávací plocha 4 (Vandenberg)
Ostatní zařízení	Ústředí a výrobní závod (Hawthorne, California) Testovací a poletová demontážní zařízení (McGregor, Texas) Zařízení pro vývoj satelitů (Redmond, Washington) Oblastní kanceláře (Chantilly, Houston, Seattle, Washington DC)
Zakázky	Commercial Orbital Transportation Services (COTS) Commercial Resupply Services (CRS) Commercial Crew Development (CCDev) Commercial Crew integrated Capability (CCiCap)
Výzkum a vývoj	Vývoj znovupoužitelné rakety Testování přistávání prvního stupně Falconu 9 Marsovská dopravní infrastruktura Red Dragon (zrušeno) Starlink
Lidé	Elon Musk (CEO, CTO) Gwynne Shotwell (prezidentka a COO) Tom Mueller (vedoucí oddělení pohonu) Hans Koenigsmann (vedoucí oddělení zajištění mise)
Kurzíva značí neletěné stroje a budoucí lety nebo nedokončené základny. Symbol † značí neúspěšné lety, opuštěné lokality a zničené stroje.