Strahovský klášter

Královská kanonie premonstrátů na Strahově
Mons Sion
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
MístoPraha
Hradčany
UliceStrahovské nádvoří
Souřadnice50°5′9,47″ s. š., 14°23′21,41″ v. d.
Strahovský klášter
Strahovský klášter
Strahovský klášter, Praha
Základní informace
ŘádŘád premonstrátských řeholních kanovníků
ZakladatelVladislav II. Český a Jindřich Zdík
Založení1143
Obnovení1990
Mateřský klášterKlášter Steinfeld
Dceřiný klášterZábrdovický klášter
PředstavenýP. ThLic. PhDr. Daniel Peter Janáček, PhD., O.Praem.
Znak
Odkazy
Kód památky11720/1-904 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webwww.strahovskyklaster.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strahovský klášter, plným názvem Královská kanonie premonstrátů na Strahově[1] (latinsky Monasterium Strahoviense, starým označením též Mons Sion[2]), je nejstarší premonstrátský klášter v Čechách, založený roku 1143, a jedna z nejvýznamnějších architektonických památek České republiky. V klášteře, jehož konvent byl obnoven po roce 1990, sídlí také Památník národního písemnictví, součástí kláštera je slavná Strahovská knihovna a obrazárna.

Historie

Pečeť Strahovského konventu, 1475
Kostel svatého Rocha

Klášter byl založen roku 1143 knížetem Vladislavem II. s chotí Gertrudou a olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a dostal nové jméno Sion. Zdá se, že Jindřich Zdík se zde pokusil s podporou pražského biskupa Jana vytvořit klášter řeholních kanovníků zřejmě inspirovaný kanovníky Božího hrobu. Po smrti biskupa Jana tyto snahy podporoval i jeho nástupce Ota a kníže Vladislav. Těžkosti řeholníků posléze vyřešil Jindřich Zdík žádostí na generální kapitulu premonstrátského řádu o nové osazení konventu.[3]

„ A protože bylo hodno, aby jako řízením Božím vzrůstala zbožnost řeholních mužů, aby tak, ba ještě více měla v něm vzrůstati řehole svatého života a klášterní dokonalosti, začal jsem v starostlivém rozjímání pátrati, odkud by se takové osoby pro to místo přízni Boží obstaraly. Protože se pak o steinfeldském klášteře rozšířila častá pověst a nás uvědomila, že jak pan probošt, tak všichni bratři pod řeholí svatého Augustina Pánu tam rytěřující i mezi vynikajícími muži toho řádu září jako světla na klenbě nebeské, zatoužil jsem, abych zasloužil dostat z jejich svaté a Bohu milé společnosti opata s konventem, poprosil jsme o ně pana probošta a obdržel jsem je a odevzdal jsem jim s pomocí Boží správu toho místa... “
— Jindřich Zdík v zakládací listině kláštera [4]

Roku 1142 na Strahov přišli premonstrátští mniši z vestfálského Steinfeldu.[5] Kamenný kostel a klášter byl pak vybudován ve druhé polovině 12. století, roku 1178 zde byl pohřben král Vladislav II. a po úpravách byl kostel podruhé vysvěcen roku 1182.

Po požáru roku 1258 a ve 14. století byl klášter různě přestavován. Po vyplenění v husitských válkách roku 1420 byl obnoven a výrazně přestavěn až v letech 1601-1605 (kostel) a 1614–1626 konvent. Roku 1613 byla také nově založena Opatská zahrada. Roku 1627 sem byly z Magdeburgu převezeny ostatky zakladatele premonstrátského řádu svatého Norberta (+1134) a 1648 klášter vyrabovalo švédské vojsko, které odvezlo i velkou část knihovny.[6]

Barokní přestavbu vedli architekti Giovanni Domenico Orsi (1671–1674]), který postavil také nový knihovní sál (dnešní Teologický), a Jan Baptista Mathey (budova opatství, po 1682). Po poškození kostela roku 1742 opravoval fasády Anselmo Lurago a koncem 18. století se na přestavbách průčelí Filosofického sálu knihovny podílel Ignác Jan Nepomuk Palliardi.

Po převzetí moci komunisty byl roku 1950 klášter uzavřen a řeholníci z větší části deportováni do sběrných táborů. Při rekonstrukci pro účely Památníku národního písemnictví v letech 1950–1953 se ukázalo, že velké části původní románské stavby kostela i kláštera se zachovaly, a to až do výše prvního patra. V letech 1992–1993 byl klášter obnoven a v následujících letech opraven.[7]

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie

Klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Podrobnější informace naleznete v článku Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Strahov).

Původně románská bazilika Nanebevzetí Panny Marie z druhé poloviny 12. století byla goticky přestavována po požáru v roce 1258. Zároveň byla k severní boční lodi přistavěna kaple zasvěcená původně sv. Voršile, dnes sv. Norbertovi.

Další přestavba přišla po vyplenění baziliky husity a dlouhém chátrání až za opata Jana Lohelia v letech 1601–1605, kdy byla stržena příční loď a staré věže průčelí a postaveny nové. V renesančních úpravách pokračoval i jeho nástupce Kašpar z Questenberka, který v letech 1630–1631 nechal baziliku prodloužit a zbudovat nové průčelí. K jižní lodi pak nechal přistavět kapli Panny Marie Pasovské.

Současná barokní podoba baziliky je dílem italského architekta Anselma Luraga, který vedl přestavbu poté, co byla v roce 1742 a 1751 poškozena při francouzském a pruském bombardování Prahy. Bazilika byla důkladně opravena po roce 1993.[8]

Knihovna

Podrobnější informace naleznete v článku Strahovská knihovna.
Průčelí knihovny

Strahovská knihovna je jednou z nejcennějších a nejlépe zachovaných historických knihoven nejen v Česku. Uchovává přes 200 tisíc knih, z toho přes 3000 rukopisů a 1500 prvotisků, uložených ve zvláštním depozitáři. Knihovnu tvoří dva sály, Teologický a větší Filosofický, a spojovací chodby mezi nimi.

Průčelí knihovny

bylo dokončeno v roce 1783, toskánské pilastry nesou kladí s triglyfy a štít ukončený segmentem. V metopě vlysu je nápis: RELIGIONI PATRIAE SIONEORUM PROFECTUI (náboženství, vlasti, Sionským k prospěchu) s letopočtem A. M. D. CCLXXXIII (1783). Mezi vázami nad středem vlysu je plastika obsahující zeměkouli, žezlo, kružítko a knihy. Pod ní, ve středu reliéfu, je zlacený medailon s portrétem Josefa II., císaře Svaté říše římské. [9]

Po roce 1781 Josef II. rušil neužitečné kláštery, ale Strahovský klášter k nim nepatřil. Umístění medailonu tohoto panovníka na fasádě církevního objektu je unikátní.

Teologický sál

Nejstarší část dnešní knihovny, tak zvaný Teologický sál, vznikl v letech 1671–1674 podle návrhu a pod vedením G. D. Orsiho. Nástropní fresky od strahovského řeholníka Siarda Noseckého jsou z let 1721–1727. V sále je uložena hlavně teologická literatura, většinu severní stěny pokrývají různá vydání Bible.

Kabinet kuriozit a spojovací chodba

Obě spojovací chodby slouží také jako knihovny, na západním konci severní spojovací chodby je takzvaný kabinet kuriozit, předchůdce pozdějších muzeí. V zasklených skříních jsou zde umístěny pozoruhodné přírodniny (lastury, vycpaná zvířata apod.).

Filosofický sál

Hlavní klenutý sál historické knihovny, nazvaný Filosofický, o rozměrech asi 10 x 32 m sahá přes dvě patra budovy a má zhruba v polovině výšky ochoz. Vznikl úpravou původní sýpky v letech 1783–1785 s novým průčelím od I. J. Palliardiho a sochami Ignáce Františka Platzera. Roku 1792 byl upraven tak, aby se sem mohl přestěhovat knihovní mobiliář z roku 1778 ze zrušeného kláštera v Louce u Znojma. Nástropní fresky jsou od F. A. Maulbertsche z roku 1794 a znázorňují duchovní vývoj lidstva.

Interiéry

  • Interiér baziliky
    Interiér baziliky
  • Teologický sál
    Teologický sál
  • Filosofický sál
    Filosofický sál

Obrazárna

Strahovský klášter po staletí pečoval o vzdělanost a kulturu. Již v 18. století zde existovala hodnotná sbírka obrazů. Rok po svém zvolení strahovským opatem (1834) se Jeroným Josef Zeidler rozhodl pro vybudování obrazárny. Stalo se tak v souvislosti se zájmem o Růžencovou slavnost, stěžejní dílo Albrechta Dürera, jež bylo v té době v majetku kláštera. Do obrazárny bylo hned po zřízení umístěno na 400 obrazů. V průběhu dalších let byla získána řada významných děl a byl také pořízen katalog. V sedmdesátých letech 19. století čítala obrazárna přes tisíc položek. Sál se stovkami obrazů navštěvovaly ročně desítky, později stovky zájemců z celé Evropy. Přesto byla možnost zhlédnout sbírku omezena jejím umístěním v prostorách klauzury. Po násilném zrušení kláštera roku 1950 došlo k rozchvácení sbírek, nejhodnotnější části převzala pražská Národní galerie a další díla se většinou dostala do správy památkových objektů.

Společně s obnovení řeholního života byl v letech 1992–1993 fond obrazárny z větší části scelen, sbírka nyní obsahuje půldruhého tisíce maleb. Od roku 1993 je část kolekce poprvé veřejnosti prezentována ve stálé expozici, představující výběr části nejkvalitnějších obrazů z časového rozmezí 14. až 19. stol. Současná expozice je výběrem tematických celků, jež jsou ve strahovské sbírce obsaženy.[10]

Současnost kláštera

V současnosti je opatem Královské kanonie premonstrátů na Strahově Rmus. D. Daniel Peter Janáček, O.Praem. (zvolen 26. června 2018). Ke kanonii patří celkem 75 řeholníků, žijících v klášteře samotném nebo na farách po celé České republice a v části Slovenska.

Místa působení strahovských premonstrátů v současnosti

Budovy

  • Panorama kláštera
    Panorama kláštera
  • Vstup do kláštera
    Vstup do kláštera
  • Strahovský klášter v noci
    Strahovský klášter v noci
  • Strahovské nádvoří s klášterním pivovarem
    Strahovské nádvoří s klášterním pivovarem
  • Klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově
    Klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově
  • Vnitřní dvůr kláštera
    Vnitřní dvůr kláštera

Odkazy

Reference

  1. ↑ Strahovský klášter [online]. Královská kanonie premonstrátů na Strahově [cit. 2014-07-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Premonstráti v Čechách a na Moravě [online]. Svatý kopeček [cit. 2014-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 
  3. ↑ SOMMER, Petr; ŽEMLIČKA, Josef; MAŠEK, Michal, a kol. Vladislav II. Druhý král z Přemyslova rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 264 s. ISBN 978-80-7106-512-8. S. 15. 
  4. ↑ Vladislav II., str. 15
  5. ↑ www.strahovskyklaster.cz
  6. ↑ P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy IV. Praha 2000, str. 114.
  7. ↑ P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Pražský Hrad a Hradčany. Str. 348–360.
  8. ↑ P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Pražský Hrad a Hradčany. Str. 112–124.
  9. ↑ SOKOLOVÁ, Jiřina. Strahov. Praha: Sdružení přátel baroka - Umělecká beseda, 1941. 
  10. ↑ Sbírky Strahovského kláštera on line

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Praha 16. Popis města – Strahov. Sv. 20, str. 411n.
  • P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Pražský Hrad a Hradčany. Praha: Academia 2000.
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online. - kapitola O premonstrátském klášteře na Strahově, s. 152–155. 
  • ZAP, Karel Vladislav. Popis královského hradu, hlavního chrámu u sv. Víta a všech jiných kostelův a světských stavení na Hradčanech v Praze. Praha: Kober, 1868. Dostupné online. - kapitola Klášter na Strahově. 
  • BRUNNER, Sebastian. Ein Chorherrenbuch: Geschichte und Beschreibung der Bestehenden und Anführung der aufgehobenen Chorherrenstifte. Wien: Leo Woerl, 1883. 848 s. Kapitola Das Prämonstratenser-Chorherrenstift Strahov oder Berg Sion in Prag, s. 548–588. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Strahovský klášter na Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky
  • www.strahovmonastery.cz
  • Strahovská knihovna
  • http://www.premonstrati.org
  • Štoly Strahovského kláštera na Stream.cz, 15.10.2020
Autoritní data Editovat na Wikidatech