Svatyně Ise

Jedna ze svatyní v Ise
Naikú – Vnitřní svatyně

Svatyně Ise (japonsky: 伊勢神宮, Ise-džingú), jinak také Velká svatyně Ise (伊勢大神宮, Ise Daidžingú), je nejvýznamnější[1] šintoistická svatyně v Japonsku. Je zasvěcena šintoistické bohyni Amaterasu Ómikami a nachází se ve městě Ise v prefektuře Mie.

Také oficiálně známá jen jako Džingú čili „Svatyně“, Ise Džingú je ve skutečnosti komplex sestávající z více než jednoho sta svatyní. Ten je rozdělen do dvou částí. Gekú (外宮) neboli Vnější svatyně leží ve městě Jamada a je zasvěcena božstvu Tojouke no Ómikami (božstvo potravy, oblečení a bydlení), zatímco Naikú (内宮) neboli Vnitřní svatyně leží ve městě Udži a je zasvěcena Amaterasu Ómikami (božská pramáti císařského rodu). Tyto dvě části jsou od sebe vzdáleny asi šest kilometrů a spojuje je stará poutní cesta.

Podle oficiálních údajů vznikly svatyně v roce 4 př. n. l., ale většina historiků je považuje o několik set let mladší. Rok 690 n. l. je považován za datum, kdy byly svatyně poprvé vystavěny v jejich současné podobě. Zmínky o nich jsou už v nejstarších japonských kronikách Kodžiki (712) a Nihonšoki (720). Podle šintoistické tradice se dvě hlavní budovy svatyně postavené ve stylu šinmei každých 20 let stavějí znovu podle přesných plánů a původní technologií. Vedle každé budovy je volný pozemek, na kterém se nové svatyně nejprve postaví s důrazem na zachování každého detailu.[1] Následně se konají bohoslužby, při kterých se božstvo přesune do nové stavby. Poté se po dalších bohoslužbách stará svatyně rozebere a její části se rozdělí mezi přidružené svatyně po celém Japonsku.[1] Současné budovy byly postaveny v roce 2013 a jsou tak už 62. kopií staveb původních.

Během období Edo vyzývaly přidružené svatyně po celém Japonsku k poutím do svatyní v Ise. Každý rok tak svatyně Ise navštívilo v průměru 600 000 až 700 000 poutníků. Výjimkou byly roky 1705 a 1830, kdy se konaly spontánní masové poutě, při nichž dorazilo do Ise 2 až 3 miliony lidí. Pro většinu poutníků znamenala taková pouť jedinou příležitost v jejich životě, kdy se mohli vzdálit ze svých vesnic a městeček.[1]

V Naikú je také uloženo posvátné zrcadlo Jata no kagami – jedna ze tří posvátných japonských císařských regálií.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ise Shrine na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Encyclopedia of Modern Asia. Příprava vydání David Levinson, Karen Christensen; Autor hesla Ise Shrine James M. Vardaman, Jr. Svazek 3. New York: Berkshire Publishing Group, 2002. ISBN 0-684-80617-7. S. 149. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatyně Ise na Wikimedia Commons
  • Logo Wikimedia Commons Galerie Svatyně Ise na Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky Svatyně Ise (anglicky)

Prefektura Mie – 三重県 (Mie-ken)
Města (市, ši)
Cu (津) (hlavní město prefektury) • Iga (伊賀) • Inabe (いなべ) (vzniklo spojením městysů, viz dole) • Ise (伊勢) • Jokkaiči (四日市) • Kamejama (亀山) • Kumano (熊野) • Kuwana (桑名) • Macusaka (松阪) • Nabari (名張) • Owase (尾鷲) • Suzuka (鈴鹿) • Šima (志摩) • Toba (鳥羽)
Inabe (いなべ)
vzniklo spojením
městysů (町 [čó]):
Inabe (員弁) • Daian (大安) • Hokusei (北勢) • Fudžiwara (藤原)
Okresy (郡, gun)
městečka (町, mači/čó): • vesnice (村, mura):
Wana (桑名)
Kisosaki-čó (木曽岬町)
Inabe (員弁)
Tóin-čó (東員町)
Mie (三重)
Asahi-čó (朝日町) • Kawagoe-čó (川越町) • Micue-čó (菰野町)
Taki (多気)
Meiwa-čó (明和町) • Ódai-čó (大台町) • Taki-čó (多気町)
Watarai (度会)
Minamiise-čó (南伊勢町) • Taiki-čó (大紀町) • Tamaki-čó (玉城町) • Watarai-čó (度会町)
Kitamuro (北牟婁)
Kihoku-čó (紀北町)
Minamimuro (南牟婁)
Kihó-čó (紀宝町) • Mihama-čó (御浜町)
Jiné
Svatyně Ise (伊勢神宮) • Svatyně Tado (多度大社) • Hrad v Kamejmě (亀山城) • Hrad Kuwana (桑名城) • Asamajama (朝熊山) • Svatyně Kótaidžingú (皇大神宮) • Saigú/Saikú (斎宮)
Sousedící prefektury (県/府): Prefektura Wakajama (和歌山県) • Prefektura Nara (奈良県) • Prefektura Kjóto (京都府) • Prefektura Šiga (滋賀県) • Prefektura Gifu (岐阜県) • Prefektura Aiči (愛知県)
Autoritní data Editovat na Wikidatech