Teorie centrálních míst

Ilustrace Christallerovy teorie centrálních míst

Teorie centrálních míst (anglicky: Central place theory), někdy též Christallerova teorie centrálních míst, případně teorie prostorové rovnováhy, je geografická teorie, která se snaží vysvětlit počet, velikost a rozmístění sídel v sídelní struktuře. Teorie byla vytvořena v roce 1933 německým geografem Walterem Christallerem na příkladu rovinatého jižního Německa, který tak navázal na Johanna von Thünena, jenž se podobnou teorií zabýval již v roce 1826.

Definice

Podle katedry matematiky, oddělení geomatiky Západočeské univerzity (ZČU), může být Christallerova teorie definována jako teorie, která „se zabývá problematikou prostorového systému osídlení, tedy velikosti a rozmístění sídel v sídelní struktuře především na základě ekonomických charakteristik, závislých hlavně na chování spotřebitelů a obchodníků v reálném čase.“[1]

Podle katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy se teorie snaží o „objasnění podstaty základních pravidelností v uspořádání a fungování sídelního systému.“[2]

Podle katedry matematiky, oddělení geomatiky ZČU, má teorie následující předpoklady:[1]

  1. homogenní rovina se stejnou mírou dopravní dostupnosti v každém bodě, jeden typ dopravy, dopravní náklady jsou proporcionální
  2. rovnoměrně rozmístěná populace
  3. centrální místa poskytují zboží, služby a administrativní funkce jejich zázemí
  4. spotřebitelé minimalizují svoji cestovní vzdálenost
  5. poskytovatelé služeb se snaží pokrýt co nejširší možnou oblast trhu
  6. všichni spotřebitelé mají stejný příjem a stejné požadavky na služby
Základem teorie je tvrzení, že malá sídla jsou schopna produkovat pouze omezený okruh zboží podle vlastních dispozic, ale jejich obyvatelé žádají sortiment mnohem rozmanitější a bohatší, k jehož obstarávání slouží zařízení v dosažitelné vzdálenosti. Čím častěji obyvatelé dané zboží (může se jednat i o služby) potřebují, tím je centrum jeho poskytování lokalizováno blíže či dále. Postupně se vytváří určité sféry vlivu ovlivněné časovou dostupností a dopravními náklady. Vznikají tak regiony s centry obsahující alespoň minimální počet obyvatel schopných uživit určité konkrétní ekonomické zařízení. Hovoříme o tzv. ekonomickém prahu efektivnosti (prahové populaci, treshhold population).

katedra matematiky, oddělení geomatiky ZČU[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Central place theory na anglické Wikipedii.

  1. a b c ČERBA, Otokar. Teorie centrálních míst [online]. Západočeská univerzita v Plzni [cit. 2009-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-17. 
  2. Teorie centrálních míst [PPT]. Univerzita Karlova [cit. 2009-12-26]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Teorie centrálních míst na Wikimedia Commons
  • (česky) Univerzita Palackého v Olomouci – Přednáška z předmětu Regionální hierarchie a prostorové interakce 1 na téma Geografická hierarchizace (PPT)
  • (česky) Univerzita Palackého v Olomouci – Přednáška z předmětu Geografie sídel 1[nedostupný zdroj] (PPT)
  • (slovensky) Modelovanie priestorového usporiadannia a dichotómie centrum – periféria
  • (anglicky) San José State University, Department of Economics – Walter Christaller's Theory of Central Places Archivováno 22. 10. 2007 na Wayback Machine.
  • (anglicky) Hypergeo.eu – Central places theory
Autoritní data Editovat na Wikidatech