Teplá fronta

Schematické znázornění teplé fronty: relativně teplejší vzduch (červeně)

Teplá fronta je rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami, které se liší teplotou a vlhkostí, přičemž fronta se přemísťuje na stranu relativně chladnější vzduchové hmoty.[1]

Relativně teplejší vzduchová hmota se nasouvá na studenou, dochází k jejímu vyklouzávání a tvorbě oblaků. Podle teorie přenosových pásů může za vznik oblačnosti z velké části hlavně teplý přenosový pás.[2] Pro pozorovatele je přechod teplé fronty spojen s postupným pozorováním oblaků druhu cirrus a cirrostratus, z nichž srážky až k zemi nevypadávají, později pozoruje oblaky druhu altostratus, stratus a nimbostratus, v této fázi se již zpravidla vyskytují atmosférické srážky, většinou mírnější intenzity, avšak delšího trvání. Srážky obvykle vypadávají před frontální čarou.[2] Při přechodu teplé fronty atmosférický tlak vzduchu pozvolna poklesne, teplota vzduchu mírně stoupne.

V počátečním stádiu vývoje cyklóny a tvorby teplé fronty mohou být výstupné proudy natolik silné, že dochází ke vzniku oblaků druhu cumulonimbus. S tím mohou být spojeny i intenzivnější srážky.[3]

V létě se teplé fronty nad pevninami obyčejně podstatně liší od typického schématu a systém oblaků druhu altostratus – nimbostratus není velmi rozvinutý.[4]

Pro Česko je teplá fronta typická pro chladnější pololetí, kdy je pevnina chladnější než oceán a když teplý oceánský vzduch pronikne na pevninu, jedná se o teplou frontu. Pro letní měsíce je v Česku mnohem častější výskyt studené fronty.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Netopil et al., 1984, s. 98.
  2. ↑ a b Česká meteorologická společnost. Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) [online]. [cit. 2021-10-17]. Heslo fronta teplá. Dostupné online. 
  3. ↑ Zverev, 1986, s. 240.
  4. ↑ Zverev, 1986, s. 241.

Literatura

  • ZVEREV, Alexej Semionovič. Synoptická meteorológia. Překlad Eva Hrouzková. Bratislava: Alfa, 1986. S. 238–243. (slovensky) 
  • DVOŘÁK, Petr. Letecká meteorologie. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2012. 481 s. ISBN 978-80-86808-85-7. Kapitola Teplá fronta, s. 180–188. 
  • NETOPIL, Rostislav, a kol. Fyzická geografie I. 1. vyd. Praha: SPN, 1984. 273 s. Kapitola Teplá fronta, s. 98–99. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu teplá fronta na Wikimedia Commons
Meteorologie
obory
aerologie • aeronomie • bioklimatologie • dynamická meteorologie • fyzikální meteorologie • hydrometeorologie • klimatologie • meteorologická technika • nauka o chemismu atmosféry • nauka o radioaktivitě atmosféry • synoptická meteorologie
užitá meteorologie
agrometeorologie • lesnická meteorologie • letecká meteorologie • lékařská meteorologie • námořní meteorologie • silniční meteorologie
přístroje
aktinometr • anemograf • anemometr • aneroid • barograf • barometr • družice (METEOSAT) • heliograf • profiler • psychrometr • pyranometr • pyrheliometr • radar • raketa • sodar • srážkoměr • teploměr • vlhkoměr
prvky
jevy
informace
aerologický diagram • biozátěž • CAPE • družicový snímek • izolinie (izobara • izohumida • izohypsa • izochora • izoterma) • kód (SYNOP • TEMP • CLIMAT • TAF • Q) • mapa • meteogram • meteorologická výstraha • model numerické předpovědi počasí (ALADIN • MEDARD) • předpověď počasí • aktivita klíšťat • povodňová aktivita • předpověď počasí pro alergiky • UV index • vertikální řez atmosférou • znečištění ovzduší