Tereziánské reformy

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Tereziánský tolar s vyobrazením panovnice

Jako tereziánské reformy je označován soubor osvícenských reforem za panování Marie Terezie, které byly provedeny v řadě oblastí. Na ně pak navázaly josefinské reformy, jejího syna a nástupce Josefa II.

Účel

Marie Terezie, ač sama konzervativní v záležitostech náboženského vyznání, zavedla velké množství reforem v osvícenském duchu. Jejich cílem byla modernizace fungování státu, stejně jako zlepšení podmínek v armádě, školství, státním úřednickém aparátu atp. Jejími hlavními spolupracovníky v této aktivitě byli Bedřich Vilém z Haugvic (inicioval vznik Ředitelství pro záležitosti administrativní a finanční), státní kancléř Václav Antonín z Kounic a nizozemský lékař a osvícenec Gerard van Swieten.

V rámci správní reformy byla omezena zemská samospráva, vytvořena centralizovaná správa monarchie a státní správa byla profesionalizována. Bylo sjednoceno trestní právo v Rakousku a českých zemích, a to zákoníkem zvaným Constitutio criminalis Theresiana (vešel v platnost roku 1768). Tento zákoník byl v mnohém stále poplatný právní soustavě středověku, jako důkazní prostředek připouštěl například mučení a obsahoval ještě skutkové podstaty trestných činů jako je čarodějnictví, magie nebo kacířství.

Provedené reformy

Školství a vzdělávání

V roce 1774 vstoupil v platnost Všeobecný školský řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve spojených císařsko-královských dědičných zemích (v německém originále Allgemeine Schulordnung für di deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in den sämtlichen Kaiserlichen Erblärden).[1] Reforma byla výrazně inspirovaná pruským systémem školství, připravil ji Johann Ignaz Felbiger a obsahovala:

  • triviální školy na venkově i ve městech, při farách, pro výuku čtení, psaní a počtů, výuku náboženství a základů zemědělství, pro dívky též domácích prací. Na obsah výuky dohlížel farář, na hospodaření školy školní dozorce, což byl obvykle nejbohatší sedlák z vesnice.
  • hlavní školy ve městech, alespoň jedna v kraji. Kromě základních znalostí se učila též německá gramatika a latina. V českých hlavních školách se v prvním ročníku učilo česky, ve druhém částečně česky, ve vyšších německy.
  • normální (ve smyslu vzorové podle normy) školy, v zemských městech, s výukou pouze v němčině.
  • preparandy, zřízené při normálních nebo hlavních školách; přípravné kurzy pro učitele – 3 nebo 6 měsíců (od r. 1819 dvojnásobek).

Dozor nad hlavními a normálními školami měly zemské školní komise. Další opatření Marie Terezie byla:

  • roku 1751 založila ve Vídni vojenskou akademii.
  • roku 1775 byla provedena reorganizace středních škol podle Gratiana Marxe. Byla vytvořena pětitřídní (později šestitřídní) gymnázia, kde se učilo německy, od 3. třídy latinsky.

Institucionální reformy

Soudnictví

Reformy v lékařství

Cenzura

Hospodářství

Odkazy

Reference

  1. ↑ Školství a vzdělanost. Vydānī první. vyd. Praha: [s.n.] 722 pages, 24 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-985-2, ISBN 80-7432-985-2. OCLC 1233044424 

Literatura

  • ČORNEJOVÁ, Ivana et al. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada, Školství a vzdělanost. Vydání první. Praha: Paseka, 2020. 722 stran, 24 nečíslovaných stran obrazových příloh

Související články

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.