Tibetobarmské jazyky
Tibetobarmské jazyky jsou jednou ze dvou hlavních větví tibetočínských jazyků.[1] Příbuznost jednotlivých jazyků této větve není tak zjevná a prokázaná jako u druhé větve, jazyků čínských. Nejvýraznějšími představiteli jsou tibetština, barmština a možná i laoština, kterou ovšem někteří badatelé řadí k sino-thajským jazykům.
Tibetobarmské jazyky mají volnější stavbu věty než sino-thajské; na rozdíl od sino-thajských jazyků se v tibetobarmských většinou klade sloveso na konec věty. Obě větve jsou jazyky izolačního typu, ale tibetobarmská větev vykazuje některé aglutinační rysy.
Reference
- ↑ Klégr, Aleš. Světem jazyků: pro čtenáře od 12 let. 1. vyd. Praha: Albatros, 1989. 522 s. Edice Oko; sv. 64. S. 271–285.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tibetobarmské jazyky na Wikimedia Commons
| Sinotibetská jazyková rodina | |
|---|---|
| Čínština | severočínské dialekty (standardní čínština • ťin) • wu (šanghajština • chuej) • jüe (kantonština • pching-chua) • min • siang • hakka • kan |
| Tibetobarmské | kamarupanské • himálajské • qiangské • jingpho-nungsko-luské • lolo-barmsko-naxské • karenské • baiština |
