Tramvajová doprava v Hamburku

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Tramvajový provoz v Hamburku v 70. letech 20. století na lince 14

Síť tramvajové dopravy v Hamburku byla jedním z nejstarších a největších tramvajových systémů v Německu.

Historie

Koněspřežná tramvaj o normálním rozchodu 1435 mm zde zahájila provoz roku 1866, o dvanáct let později začala v Hamburku jezdit parní tramvaj. Provoz elektrických tramvají započal v roce 1894 na okružní lince kolem středu města. Použito bylo napájecí napětí 500 V, které bylo později změněno na 550 V. Na svém vrcholu se síť ocitla v 50. letech 20. století, např. v roce 1955 bylo v provozu 19 linek. Jako u mnoha tramvajových provozů v západním bloku bylo však později rozhodnuto o náhradě autobusy. Roku 1957 byly uvedeny do provozu poslední nové vozy a už o rok později se městský senát rozhodl ukončit tramvajový provoz. Během šedesátých a sedmdesátých let byly postupně uzavírány jednotlivé tratě. Roku 1965 jezdilo dvanáct linek, v roce 1970 jedenáct, o čtyři roky později už jen pět a roku 1978 už jen linka číslo 2, která ukončila svůj provoz 30. září toho roku.

Několikrát se v důsledku renesance tramvají doufalo v obnovení v rychlodrážní podobě, avšak dosud se tak nestalo.

Vozidla

Od zavedení elektrické trakce byl u vozidel používán městský nátěr s červenou barvou pod úrovní oken a bílo-béžovým schématem výše. Některé novější stroje měly bílo-béžový pruh uprostřed červené plochy. Soupravy na vytíženějších spojích využívaly vlečný vůz, výjimkou byla série problémových tříčlánkových vozů z 50. let o délce 17,275 m. Tramvaje měly nad oknem řidiče okénko pro číslo linky a pod ním název konečné zastávky. Do vozidel se nastupovalo třemi skládacími dveřmi. Všechny novější tramvaje měly jeden reflektor. Přestože se už v padesátých letech začalo jezdit na pantograf, v Hamburku byly stále stavěny vozy s tyčovými sběrači, se kterými se manipulovalo na zadním čele pomocí ručního rumpálu, jenž ovládal lano vedoucí k sběrači. Výjimkou byl pouze jeden vůz PCC 3060 z roku 1951, který přijímal proud přes polopantograf. Tento stroj byl zároveň jedinou tramvají koncepce PCC vyrobenou v Západním Německu. Pocházel z belgické série PCC 7000/7100. Později odcestoval do Kodaně a nakonec do Bruselu. Po skončení provozu se některé vozy ocitly v tramvajovém muzeu Skjoldnæesholm na pláži Schoenberger (severovýchodně od Kielu) v Dánsku nebo v podzemním železničním depu Barmbek Hamburger Hochbahn.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Tramvajová doprava v Hamburku na Wikimedia Commons
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Městská hromadná doprava v Německu (Podrobná mapa el. trakce)
Metro
Berlín • Hamburk • Mnichov • Norimberk
S-Bahn
BerlínDrážďanyFrankfurt nad Mohanem • Freiburg • Hamburk • Hannover • Mnichov • Norimberk • Offenburg • Porýní (Mohan) • Porýní (Neckar) • Porýní (Ruhr) • Rostock • Střední Německo • Střední Polabí • Stuttgart
Tramvajová doprava
AugsburgBad SchandauBerlín • Bielefeld • BonnBrandenburg an der Havel • Braunschweig • Brémy • Cvikov • Darmstadt • DrážďanyDuisburg (městská dráha)Duisburg (tramvaje)Düsseldorf (městská dráha)Düsseldorf (tramvaje) • Erfurt • Frankfurt nad Mohanem (městská dráha) • Frankfurt nad Mohanem (tramvaje) • Frankfurt nad Odrou • Freiburg • GeraGörlitz • Gotha a Waltershausen • Halberstadt • Halle (Saale) • Hannover • Heilbronn • Chotěbuz • Jena • Kassel • Kolín nad RýnemLipsko • Ludwigshafen • Magdeburk • Mannheim • Merseburg • Mnichov • Mohuč • NaumburgNordhausen • Norimberk • PlavnoPorýní-Porúří • Postupim • Rostock • Saarbrücken • Saská Kamenice • Schwerin • Strausberg • Stuttgart • Ulm • Wuppertal • Würzburg
Zrušené: Hamburk ♦ a další…
Trolejbusová doprava
Nekonvenční systémy