Traungauerové

Traungauerové / Travenští

Země	Štýrsko Štýrsko
Mateřská dynastie	Otakarové
Tituly	hrabata, markrabata a vévodové
Zakladatel	Otakar I. Štýrský
Rok založení	1055
Konec vlády	1186
Poslední vládce	Otakar IV. Štýrský
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Traungauerové (dříve česky též Travenští) byl štýrský šlechtický rod původně z Chiemgau.

Historie

Rod pochází původně z Chiemgau, od roku 1055 se usadil ve Štýru v Travensku (německy Traungau). Vydělili se z rodové větve Otakarů, kteří vládli v letech 1056–1192 ve Štýrsku. Dosáhli titulů hrabat, markrabat a vévodů.

Jejich erbovním zvířetem byl levhart. Roku 1186 uzavřel poslední štýrský vévoda Otakar IV. smlouvu, která rakouskému vévodovi Leopoldovi V. zajišťovala po Otakarově smrti dědictví Štýrska.^[1]

Markrabě/vévoda štýrský z větve Otakara (Traungauera)

Otakar I. (1056–1075)
Adalbert, plešatý (1075–1082)
Otakar II. (1082–1122)
Leopold I., silný (1122–1129)
Otakar III. (1129–1164)
Otakar IV. (1164–1192), od 1180 vévoda

Rodokmen (štýrských) Otakarů

Tato část článku potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Konkrétní problémy: Odkazy na www.genealogie-mittelalter.de často vedou na neexistující stránky.

Markrabata a vévodové Štýrska a předkové podle Heinze Dopsche.

Otakar, 923 hrabě (v Chiemgau?), ∞ Alta/Ata
- ? Otakar (951 – 1. května 976), 951–976 hrabě Chiemgau
  - ? Arnulf, 980 hrabě v Chiemgau
    - ? Otakar/Oci († 5. března asi 1020), ∞ dcera Arnold II. z Wels-Lambachu († 1055) nebo Arnold I. z Wels-Lambachu († 1020)
      - Ata/Alta, první abatyše v Traunkirchenu
      - Otakar I. († 29. března 1075 ?), 1048 hrabě v Chiemgau, 1050/55-1075 markrabě, ∞ Willibirg z Eppensteinu, ? vdova po hrabě Liutold z Raschenberg-Reichenhallu (příbuzný zakladatele Traunkirchenského kláštera)
        Adalber († 22. listopadu před 1082), 1075– před 1082 markrabě
        
        Otakar II. († 28. listopadu 1122), 1082–1122 markrabě, ∞ Alžběta, dcera rakouského markraběte Leopolda II.
        Willibirga († 18. ledna kolem 1145), ∞ Ekbert II. († 24. listopadu 1144), hrabě z Formbachu-hrabství Pitten
        Ekbert III., († 5. srpna 1158), hrabě z Formbach-Pitten, dědictví na Otakara III.
        
        Kunhuta († 20. července 1161), ∞ Bernard († 16. listopadu 1147), hrabě z Marburg-Sponheimu, dědictví na Otakara III.
        
        Leopold Silný († 24. října 1129), 1122-1129 markrabě, ∞ Žofie († 10. července před 1147), dcera bavorského vévody Jindřicha IX.
        Alžběta († 25. prosince 1138), ∞ I. Rudolf ze Stade († 1144), ∞ II. Jindřich V. († 1161), korutanský vévoda
        
        Markéta (1138)
        
        Kunhuta († 117x), ∞ Ota II., hrabě z Purgstallu († 1192)
        
        Otakar III. († 31. prosince 1164), 1129–1164 markrabě, ∞ Kunhuta († 22. listopadu 1184), dcera markraběte Děpolta III. z Vohburgu
        Otakar IV. (19. srpna 1163 – 9. května 1192), 1164–1180 markrabě, 1180–1192 vévoda
        
        Leopold (1160), levobočný syn
  - ? Otger/Oci († 4. dubna před 1028), 993/994 hrabě v Korutanech (Chorvatská župa), posel a missus, zakladatel kláštera Ossiach, ∞ Irenburg (ne: Glismod!)
    - Poppo z Aquileia († 1048), 1019–1042 Patriarcha z Aquileie
    - Ozinus, zakladatel a 1027–1056 pán z Cordenons, hrabě v Zeidlergau, místodržitel Ossiach, zmocněný posel v Korutanech a veronském markrabství
      - Ota I., 1056–1064 pán z Cordenons
        Ota II. († před 1136), hrabě z Cordenons, dědictví na Otakara III.

Podle H. Dopsche je Otakar († 907), hrabě v Leoben-Schladnitz/Karantanien, jasný Aribone a s Otakarem není kmenově příbuzný.

Odkazy

Reference

↑ VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. S. 96. Dále jen Dějiny Rakouska.

Literatura

Heinz Dopsch: Die steirischen Otakare. In: Das Werden der Steiermark, Festschrift zur 800. Wiederkehr der Erhebung zum Herzogtum. Hrsg. Gerhard Pferschy, Verlag Styria Graz 1980