Věra Frömlová–Zezuláková

Věra Frömlová–Zezuláková
„Portrét dívky“ - obraz Věry Frömlové (ukázka její volné tvorby)
Narození	3. srpna 1924 Nové Město na Moravě Československo Československo[1]
Úmrtí	26. prosince 1998 (ve věku 74 let) Praha Česko Česko[1]
Vzdělání	Akademie výtvarných umění v Praze (1945 až 1953)[2]
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	restaurátorka, malířka[1]
Manžel(ka)	architekt Jan Fröml (1920 – 2009)[3]
Děti	Jana Lukešová
Příbuzní	zeť: Zdeněk Lukeš
Známá jako	Věra Frömlová
Ocenění	čestné občanství (1994)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Frömlová–Zezuláková (3. srpna 1924, Nové Město na Moravě – 26. prosince 1998, Praha)^[1] byla malířka a restaurátorka se specializací na středověké deskové malby (obrazy).^[4][5] Jejím manželem byl architekt Jan Fröml.^{[3] [p 1]} Její dcerou je akademická malířka a restaurátorka Jana Lukešová (manželka českého architekta, historika architektury, odborného publicisty a vysokoškolského pedagoga Zdeňka Lukeše).^[3]

Studia

Po maturitní zkoušce na reálce v Novém Městě na Moravě byla v roce 1945 přijata do Prahy na Akademii výtvarných umění.^[3] Tady nejprve studovala (1945 až 1950)^[2] v ateliéru figurální kresby českého malíře, ilustrátora, grafika a pedagoga profesora Vladimíra Sychry.^[2][3] Od roku 1949 pokračovala (1950 až 1953)^[2] ve studiu v restaurátorském ateliéru českého malíře a zakladatele samostatného studijního oboru restaurování profesora Bohuslava Slánského.^[2][3]

Pracovní kariéra

V roce 1953 se stala členkou Svazu československých výtvarných umělců (SČSVU) - v nově ustavené sekci Restaurátorů (MSGR).^[2]

Věra Frömlová pracovala v letech 1956 až 1974 v restaurátorském oddělení Národní galerie (NG) v Praze (obor malba).^[2][3] Posledních několik let (1971 až 1974) pak ve funkci vedoucí restaurátorského ateiéru NG ve Šternberském paláci.^[2] V roce 1973 byla Věra Frömlová jmenována Ministerstvem kultury ČSR členkou výtvarné komise Svazu českých výtvarných umělců (SČVU).^[2] V letech 1972 až 1979 působila jako komisařka Českého fondu výtvarných umění (ČFVU) pro obor restaurování maleb.^[2] V roce 1974 začala pracovat samostatně v rámci tzv. svobodného podnikání.^[3]

Studijní cesty

V padesátých a šedesátých letech dvacátého století cestovala Věra Frömlová studijně po Evropě (západní Evropa, Maďarsko, SSSR).^[2] V roce 1957 pobývala v Paříži, v roce 1967 ve Florencii.^[3] Tady se v letech 1967 až 1968 účastnila záchranných restaurátorských prací ve Fortezza da Basso.^[2][3]

Charakter činnosti a dílo

Věra Frömlová se specializovala na gotickou deskovou malbu a v tomto oboru restaurování patřila k předním odborníkům.^[3] Pracovala ale také na závěsných obrazech datovaných do pozdějších dob (díla od umělců jakými byli např. Bartholomeus Spranger, Hans von Aachen, Karel Škréta či Václav Vavřinec Reiner) jakož i na restaurování polychromovaných gotických soch.^[3]

Počátkem šedesátých let dvacátého století restaurovala část (Kladení do hrobu) triptychu Mistra třeboňského oltáře. Spolu s restaurátorem Mojmírem Hamsíkem ji byla (v roce 1963) udělena cena „Za vynikající práci“.^[2] Následně (1964 až 1965)^[2] pak konzervovala a rekonstruovala gotický deskový obraz Piety (také od Mistra třeboňského oltáře) tzv. Církvickou desku, která je umístěna v kostele svatého Vavřince v Církvici.^[3]

Dále Věra Frömlová restaurovala Madonu vyšebrodskou (datována 1415–1420), polychromovanou vápencovou sochu – Madonu krumlovskou, Madonu Aracoeli (datována 1390) jakož i díla Lucase Cranacha, Anthonise van Dycka, Quentina Massyse, Gerarda Terborcha, Andreye Orcagna (florentský malíř, sochař a architekt) a další díla.^{[3] [p 2]}

V osmdesátých let dvacátého století pracovala Věra Frömlová na restaurování souboru třiadvaceti desek Mistra Theodorika z hradní kaple sv. Kříže^[2] na Karlštejně.^[3]

V letech 1988 až 1989 byla Věra Frömlová členkou přípravné komise celostátní výstavy „Restaurátorské umění“ (v Praze).^[2]

Další aktivity

Věra Frömlová rovněž publikovala v odborných časopisech, zejména v revui „Umění“.^[3] V mimopracovím čase se věnovala volné krajinomalbě rodného kraje a staromistrovským zátiším.^[3] Svá díla vystavovala se „Skupinou restaurátorů R 64“.^[2][6][3] Účastnila se Horáckých salónů v Novém Městě na Moravě (a to v letech 1966, 1969 a 1970).^[2] Během svého života obdržela za svoji restaurátorskou práci i několik čestných ocenění.^[2]

Autorské výstavy

• 1980 – Věra Frömlová: Restaurátorské dílo, Středočeská galerie, výstavní síně, Praha^[2]
• 2009 – Věra Frömlová: Výběr z díla, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Nové Město na Moravě (Žďár nad Sázavou)^[2]
• 2010 – Věra Frömlová: Výběr z díla, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Náchod^[2]

Společné výstavy

• 1957 – Výstava k 65. výročí školy, Jedenáctiletá střední škola, aula, Nové Město na Moravě (Žďár nad Sázavou)^[2]
• 1965 – Skupina restaurátorů R 64, Galerie Vincence Kramáře, Praha^[2]
• 1978 – Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha^[2]
• 1980 – Výtvarní umělci k 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha^[2]
• 1983 – Národní divadlo a výtvarné umění, Restaurátorské práce, Galerie Československý spisovatel, Praha^[2]
• 1984 – Národní divadlo a výtvarné umění, Restaurátorské práce, Jihočeské muzeum, České Budějovice (České Budějovice)^[2]
• 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha^[2]
• 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava^[2]
• 1989 – Restaurátorské umění 1948-1988, Mánes, Praha^[2]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Tomeš, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. Praha: Paseka, 1999. 3 svazky ISBN 80-7185-248-1 (Tomeš svazek/díl 1, strana 347)
• Malý, Zbyšek, ed. a Malá, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-... Vydání 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998- . sv. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-00-0. (SČSVU svazek/díl 1, strana 301)
• Horová, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6, Dodatky (NEČVUD) strana 216 až 217;
• Slavíček, Lubomír, ed. et al. Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008). Vydání první. Praha: Academia, 2016. 2 svazky (1807 stran). ISBN 978-80-200-2094-9.
• Rudolfová, Věra. Kraj věčných návratů: medailonky osobností kulturního života Vysočiny. Brno: [s.n.], 2005. 185 s. Edice Vysočiny. ISBN 80-239-5145-9.
• Jana Lukešová, Věra Frömlová – Zezuláková, Výběr z díla (katalog), 2010.
• Katalog Věra Frömlová - Restaurátorské dílo, Středočeská galerie Praha, 1980. (Obsahuje popis význačnějších restaurátorských prací Věry Frömlové z let 1954 až 1979.)

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věra Frömlová–Zezuláková
• Věra Frömlová–Zezuláková v informačním systému abART

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.