Valerij Charlamov

Valerij Borisovič Charlamov
Narození	14. ledna 1948 Moskva
Úmrtí	27. srpna 1981 (ve věku 33 let) Solněčnogorský rajón
Příčina úmrtí	silniční dopravní nehoda
Místo pohřbení	Kuncevský hřbitov
Bydliště	Bilbao (1956–1957) Moskva
Alma mater	Ruská státní univerzita tělesné kultury, sportu, mládeže a turismu
Povolání	hokejista
Ocenění	zasloužilý mistr sportu SSSR (1969) medaile Za pracovní udatnost (1969) Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina (1970) Řád čestného odznaku (1972) Řád rudého praporu práce (1975 a 1978) … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu
Děti	Alexandr Charlamov
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Lední hokej na ZOH
zlato	ZOH 1972	SSSR
zlato	ZOH 1976	SSSR
stříbro	ZOH 1980	SSSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
zlato	MS 1969	SSSR
zlato	MS 1970	SSSR
zlato	MS 1971	SSSR
stříbro	MS 1972	SSSR
zlato	MS 1973	SSSR
zlato	MS 1974	SSSR
zlato	MS 1975	SSSR
stříbro	MS 1976	SSSR
bronz	MS 1977	SSSR
zlato	MS 1978	SSSR
zlato	MS 1979	SSSR

Valerij Borisovič Charlamov (rusky: Валерий Борисович Харламов; 14. ledna 1948 – 27. srpna 1981) byl hokejista ze Sovětského svazu a je považován za jednoho z největších hráčů historie. Zemřel při automobilové nehodě. V hlasování Mezinárodní hokejové federace (IIHF) byl v anketě 56 expertů z 16 zemí zvolen jedním z šesti hráčů Týmu století.

Život

Valerij Charlamov se narodil 14. ledna 1948 v Moskvě Borisovi a Begonitě Charlamovovým. Boris byl mechanikem v továrně Kommunar, zatímco Begonita pracovala u Aeroflotu.^[1] Matka Carmen Orive Abad (zvaná Begonita) pocházela za Španělska a byla baskického původu. Do Sovětského svazu se dostala v roce 1937 spolu s dalšími uprchlíky v rámci mezinárodní pomoci během španělské občanské války. Rodiče se seznámili v moskevském závodě Kommunar, kde oba pracovali.^[2] Později v roce 1949 se jim narodilo druhé dítě–dcera Taťána.

Valerij byl pohybově nadaný, v dětství rád hrál fotbal a hokej, otec ho poprvé postavil na brusle v sedmi letech. V roce 1956 prožil několik měsíců s matkou a sestrou v Bilbau. Zpět do Sovětského svazu se vrátili na přání otce, který se obrátil na Červený kříž.^[3] V roce 1961 onemocněl revmatickou horečkou a lékaři mu zakázali fyzickou námahu a jakýkoliv sport. Přes tento zákaz a bez vědomí matky ho otec v létě 1962 přivedl do hokejové přípravky CSKA Moskva. Valerij se z nemoci zotavil bez následků a tím začala jeho hokejová kariéra.

Byla přerušena v květnu 1976, kdy utrpěl vážná zranění při dopravní nehodě. Na led se vrátil po usilovné rehabilitaci už na podzim téhož roku, i když mu mnozí předpovídali konec sportovní kariéry.

Několik dní před touto nehodou se Charlamov oženil s Irinou Smirnovovou. Měli spolu dvě děti – syna Alexandra a dceru Begonitu.

Druhá automobilová nehoda byla pro Valerije Charlamova osudná. Ve čtvrtek 27. srpna 1981 zahynul spolu se svou manželkou a jejím bratrancem, když se za deště auto řízené Irinou na kluzké vozovce dostalo do smyku a srazilo se s protijedoucím vozidlem. Byl pohřben na Kuncevském hřbitově v Moskvě. Obřadu přihlížely tisíce lidí, ale spoluhráčí z hokejové reprezentace byli v té době v Kanadě. Vítězství v Kanadském poháru věnovali památce Valerije Charlamova.

V době své smrti byl příslušníkem sovětské armády v hodnosti majora.

Po smrti rodičů se o děti starala babička. Alexandr se stal hokejistou, hrál za CSKA Moskva a působil i v USA. Dcera se věnovala moderní gymnastice, získala titul mistryně sportu.

Hráčská kariéra

Počátky v CSKA Moskva a reprezentaci SSSR

Valerij Charlamov, ač malý vzrůstem, je mnohými považován za jednoho největších mistrů hokeje. Měřil 173 cm a vážil 75 kg, ale tento handicap překonával talentem a bojovností. ^[3] Kombinoval rychlost, velké zrychlení a perfektní držení hole spolu s tvořivostí a nepředvídatelnými pohyby, kterými držel protivníka neustále mimo pozici.

Charlamov začal se systematickým tréninkem hokeje ve 14 letech, kdy vstoupil do Sportovní školy pro děti a mládež týmu CSKA na Leningradsky Prospekt, kde jeho prvními trenéry byli Vitalij Erfilov a Andrej Starovojtov. Dnes je to Specializovaná sportovní škola pro děti a mládež Valerije Charlamova pro olympijské rezervy. Přes počáteční nedůvěru kvůli své drobné postavě byl v roce 1968 zařazen do prvního týmu CSKA. Jeho trenérem se stal Anatolij Tarasov.^[2] Společně s Borisem Michajlovem a Vladimírem Petrovem vytvořil Charlamov legendární útočnou řadu, která se prosadila i v reprezentaci SSSR.^[3]

Po několika přátelských mezistátních zápasech se s reprezentačním týmem zúčastnil svého prvního mistrovství světa ve Stockholmu roku 1969.^[2] Sovětský svaz se stal mistrem světa a Charlamovovi byl po návratu do Moskvy udělen titul Zasloužilý mistr sportu.

V roce 1971 hrál za CSKA Moskva v Elitní sovětské lize. Jeho gólový rekord mu vynesl jeho první cenu "Pro nejlepšího střelce" a byl zvolen do národního All stars týmu. Následující rok se Charlamov dočkal mezinárodního uznání, když svůj národní tým vedl k zlaté medaili na Zimních olympijských hrách 1972. Mimořádnou sezónu korunoval vítězstvím v soutěži střelců a získal první ze svých dvou po sobě jdoucích ocenění pro nejužitečnějšího hráče Sovětského svazu.

Série století

Během Série století v roce 1972 se stal Valerij Charlamov spolu se svým týmovým spoluhráčem Vladislavem Treťjakem hvězdou hokejového světa. V Montrealu v Kanadě v prvním zápase z osmi v mezinárodní sérii proti nejlepším profesionálům z Kanady relativně neznámý Charlamov udivil kanadské fanoušky a jejich hvězdný hokejový tým svoji výbušnou rychlostí, hbitostí a sílou ve skórování. Charlamov byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem zápasu poté, co vstřelil dva góly a dovedl svůj tým k vítězství, které zatřáslo základy kanadského profesionálního hokeje.

Charlamov byl také nejtrestanějším sovětským hráčem Série, počet jeho minut převýšili pouze Kanaďané Bobby Clarke a J. P. Parisé, který měl hádku s rozhodčím.

V šestém zápase divoce bojované série sekl Kanaďan Clarke z týmu Philadelphia Flyers Charlamova po levém kotníku a způsobil mu zlomeninu. Ačkoliv Charlamov v šestém zápase statečně pokračoval, nebyl schopen hrát v sedmém zápase a v posledním zápase nebyl efektivní. Někteří pozorovatelé říkají, že toto zranění bylo klíčovým incidentem, který převrátil vyrovnanost série v kanadský prospěch, když otočili z 3:1. Komentátoři se domnívali, že neustálé sekání Charlamova bylo za účelem neutralizace jeho nebezpečí při skórování. O několik let později řekl John Ferguson Sr., asistent trenéra Kanady: „Zavolal jsem Clarka ke střídačce, podíval se na Charlamova a řekl: ´Myslím, že na kotníku potřebuje náplast´. Dvakrát jsem o tom nepřemýšlel. Bylo to My proti Nim. A Charlamov nás zabíjel. Myslím, že to někdo musel udělat.“

Na konci série toužili skauti z NHL po tom, získat Charlamova, ale během období studené války nebylo žádnému hráči Sovětského svazu dovoleno opustit zemi. Respekt k Charlamovovým schopnostem byl tak veliký, že ho tou dobou mnoho kanadských dětí jmenovalo jako svého oblíbeného hráče a v Sovětském svazu byl národním hrdinou a inspirací pro nejmenší začít hrát hokej.

Pozdější kariéra

V roce 1973 hrál za tým CSKA v sovětské lize, zůstal hvězdou a byl klíčovou částí sovětské reprezentace, která po další tři roky vyhrávala mistrovství světa. Na zimních olympijských hrách 1976 vstřelil vítězný gól ve finále a získal svoji druhou zlatou olympijskou medaili. Na mistrovství světa v Polsku ve stejném roce byl Charlamov vyhlášen nejlepším útočníkem a zařazen do All stars týmu.^[2]

Během severoamerického turné hrál proti Philadelphia Flyers a tvrdým úderem byl knokautován hráčem Flyers Edem Van Impem, což způsobilo, že Charlamovovi spoluhráči opustili na protest led.

Později na jaře byl vážně zraněn při automobilové nehodě a po nějaký čas nebylo pokračování jeho hokejové kariéry jisté. Nebyl schopen hrát na Kanadském poháru v září 1976, ale v prosinci se vrátil do sovětské reprezentace na turnaji o cenu Izvestijí. Hrál na dalších třech mistrovstvích světa pod novým trenérem Viktorem Tichonovem.

Nikdy už ale nebyl hráčem, jakým dříve byl. Byl členem sovětského týmu, který prohrál se Zázrakem na ledě americkým týmem ve finálové skupině Zimní olympiády 1980 v Lake Placid, ale získal stříbrnou medaili. Útočná trojice Michajlov-Petrov-Charlamov byla obviněna ze slabé hry a hráči nabídli, že co nejdříve ukončí svou kariéru. Sezóna 1981–1982 měla být pro Charlamova poslední v aktivní kariéře, chtěl dokončit studium na vysoké škole. Připravoval se na zápasy, ale trenér Tichonov ho nezařadil do reprezentace pro Kanadský pohár. Charlamov se cítil v dobré kondici a toto rozhodnutí bral jako velkou křivdu.

V srpnu 1981 si další automobilová nehoda blízko Moskvy vzala jeho život ve věku 33 let.

Ocenění

V roce 1998 byl Valerij Charlamov posmrtně uveden do síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF).

V listopadu 2005 byl uveden do Hokejové síně slávy spolu s Camem Neelym a bývalým prezidentem kanadského hokeje Murraym Costellem.

Každý rok je nejlepšímu ruskému hráči NHL udělena cena Valerije Charlamova podle hlasování všech ruských hráčů v NHL.

Kontinentální hokejová liga má divizi nesoucí jeho jméno.

V ligovém dresu CSKA Moskva sehrál Charlamov celkem 438 zápasů a nastřílel 293 gólů.^[2] V 286 mezistátních zápasech nastřílel 185 gólů.^[4] Je třetím nejlepším střelcem v historii mistrovství světa (74 branek).^[5]

• Kariéra – týmové ceny:
  • 11násobný mistr Sovětského svazu
  • 8násobný mistr světa
  • 2násobný zlatý medailista olympijských her
• Kariéra – osobní:
• Národní ocenění:
  • Nejužitečnější hráč sovětské ligy 1972, 1973
  • All Stars Sovětského svazu 1971–1976, 1978
  • Nejvíce gólů 1971
  • Nejvíce bodů 1972
• Mezinárodní ocenění:
  • Nejlepší útočník mistrovství světa 1976
  • All Star IIHF: 1972, 1973, 1975, 1976

Perličky

• Ruská hvězda Ilja Kovalčuk nosí na jeho počest č. 17
• Ruská hvězda Jevgenij Malkin nosí také na Charlamovu počest č. 71 (převrácené 17).

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Valery Kharlamov na anglické Wikipedii a Харламов, Валерий Борисович na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Borisovič Charlamov na Wikimedia Commons
• Valerij Borisovič Charlamov – statistiky na Hockeydb.com (anglicky)
• Valerij Borisovič Charlamov – statistiky na Eliteprospects.com (anglicky)
• (rusky) Pohřebiště
• Valerij Borisovič Charlamov v databázi Olympedia (anglicky)

Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 1972 v Sapporu
Sovětský svaz (URS)	Jurij Blinov • Gennadij Cygankov • Anatolij Firsov • Vitalij Davydov • Valerij Charlamov • Alexandr Jakušev • Viktor Kuzkin • Vladimir Ljutčenko • Alexandr Malcev • Boris Michajlov • Jevgenij Mišakov • Alexandr Paškov • Vladimir Petrov • Alexandr Ragulin • Igor Romiševskij • Vladimir Šadrin • Vladislav Treťjak • Valerij Vasiljev • Vladimir Vikulov • Jevgenij Zimin Trenér: Arkadij Černyšov • Anatolij Tarasov
Spojené státy (USA)	Kevin Ahearn • Larry Bader • Henry Boucha • Charles Brown • Michael Curran • Robbie Ftorek • Mark Howe • Keith Christiansen • Stuart Irving • James McElmury • Richard McGlynn • Bruce McIntosh • Thomas Mellor • Ronald Naslund • Walter Olds • Frank Sanders • Craig Sarner • Peter Sears • Timothy Sheehy Trenér: Murray Williamson
Československo (TCH)	Vladimír Bednář • Josef Černý • Miroslav Daněk • Vladimír Dzurilla • Richard Farda • Jan Havel • Ivan Hlinka • Jiří Holeček • Jaroslav Holík • Jiří Holík • Josef Horešovský • Jiří Kochta • Oldřich Machač • Vladimír Martinec • Václav Nedomanský • Eduard Novák • František Pospíšil • Rudolf Tajcnár • Bohuslav Šťastný • Karel Vohralík Trenér: Vladimír Kostka • Jaroslav Pitner
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.

Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 1976 v Innsbrucku
Sovětský svaz (URS)	Boris Alexandrov • Sergej Babinov • Gennadij Cygankov • Alexandr Gusev • Valerij Charlamov • Alexandr Jakušev • Sergej Kapustin • Jurij Ljapkin • Vladimir Lutčenko • Alexandr Malcev • Boris Michajlov • Vladimir Petrov • Alexandr Sidělnikov • Vladimir Šadrin • Viktor Šalimov • Vladislav Treťjak • Valerij Vasiljev • Viktor Žluktov Trenér: Vladimir Jurzinov • Boris Kulagin • Konstantin Loktěv
Československo (TCH)	Josef Augusta • Jiří Bubla • Jiří Crha • Miroslav Dvořák • Bohuslav Ebermann • Ivan Hlinka • Jiří Holeček • Jiří Holík • Milan Chalupa • Milan Kajkl • Oldřich Machač • Vladimír Martinec • Eduard Novák • Jiří Novák • Milan Nový • František Pospíšil • Jaroslav Pouzar • Bohuslav Šťastný • Pavol Svitana (jako náhradník, medaili nezískal) Trenér: Karel Gut • Ján Starší
Západní Německo (FRG)	Klaus Auhuber • Ignaz Berndaner • Wolfgang Boos • Martin Hinterstocker • Lorenz Funk • Anton Kehle • Udo Kießling • Walter Köberle • Ernst Köpf • Erich Kühnhackl • Stefan Metz • Reiner Philipp • Franz Reindl • Alois Schloder • Rudolf Thanner • Ferenc Vozar • Josef Völk • Erich Weishaupt Trenér: Xaver Unsinn
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.

Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 1980 v Lake Placid
Spojené státy (USA)	Bill Baker • Neal Broten • Jim Craig • Mike Eruzione • John Harrington • Dave Christian • Steve Christoff • Steve Janaszak • Mark Johnson • Rob McClanahan • Ken Morrow • Jack O'Callahan • Mark Pavelich • Mike Ramsey • Buzz Schneider • David Silk • Eric Strobel • Bob Suter • Phil Verchota • Mark Wells Trenér: Herb Brooks • Craig Patrick
Sovětský svaz (URS)	Helmuts Balderis • Zinetula Biljaletdinov • Vjačeslav Fetisov • Alexandr Golikov • Vladimir Golikov • Valerij Charlamov • Alexej Kasatonov • Vladimir Krutov • Jurij Lebeděv • Sergej Makarov • Alexandr Malcev • Boris Michajlov • Vladimir Myškin • Vladimir Petrov • Vasilij Pěrvuchin • Alexandr Skvorcov • Sergej Starikov • Vladislav Treťjak • Valerij Vasiljev • Viktor Žluktov Trenér: Vladimir Jurzinov • Viktor Tichonov
Švédsko (SWE)	Sture Andersson • Mats Åhlberg • Bo Berglund • Håkan Eriksson • Jan Eriksson • Thomas Eriksson • Leif Holmgren • Tomas Jonsson • Pelle Lindbergh • William Löfqvist • Bengt Lundholm • Per Lundqvist • Harald Lückner • Lars Molin • Mats Näslund • Lennart Norberg • Tommy Samuelsson • Dan Söderström • Mats Waltin • Ulf Weinstock Trenér: Bengt Ohlsson • Tommy Sandlin
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.

MS 1969 – SSSR
Brankáři	Viktor Zinger • Viktor Pučkov
Obránci	Vitalij Davydov • Igor Romiševskij • Alexandr Ragulin • Vladimir Lutčenko • Jevgenij Paladěv • Viktor Kuzkin
Útočníci	Jevgenij Zimin • Vjačeslav Staršinov – • Alexandr Jakušev • Vladimir Vikulov • Alexandr Malcev • Anatolij Firsov • Boris Michajlov • Vladimir Petrov • Valerij Charlamov • Vladimir Jurzinov • Jevgenij Mišakov
Trenér	Arkadij Černyšov

MS 1970 – SSSR
Brankáři	Viktor Konovalenko • Vladislav Treťjak
Obránci	Vitalij Davydov • Valerij Vasiljev • Alexandr Ragulin • Vladimir Lutčenko • Igor Romiševskij • Jevgenij Paladěv • Valerij Nikitin
Útočníci	Boris Michajlov • Vladimir Petrov • Valerij Charlamov • Vladimir Vikulov • Viktor Polupanov • Anatolij Firsov • Alexandr Malcev • Vjačeslav Staršinov – • Jevgenij Mišakov • Alexandr Jakušev • Vladimir Šadrin • Vladimir Šapovalov
Trenér	Arkadij Černyšov

MS 1971 – SSSR
Brankáři	Viktor Konovalenko • Vladislav Treťjak
Obránci	Vitalij Davydov • Viktor Kuzkin • Jurij Ljapkin • Vladimir Lutčenko • Alexandr Ragulin • Igor Romiševskij
Útočníci	Boris Michajlov • Vladimir Petrov • Valerij Charlamov • Jevgenij Mišakov • Vjačeslav Staršinov – • Jevgenij Zimin • Vladimir Vikulov • Alexandr Malcev • Anatolij Firsov • Alexandr Martyňuk • Vladimir Šadrin • Gennadij Cygankov
Trenér	Arkadij Černyšov

MS 1972 – SSSR
Brankáři	Vladislav Treťjak • Vladimir Šepovalov
Obránci	Gennadij Cygankov • Alexandr Gusev • Valerij Vasiljev • Alexandr Ragulin • Viktor Kuzkin – • Vladimir Lutčenko • Igor Romiševskij
Útočníci	Vladimir Vikulov • Alexandr Malcev • Valerij Charlamov • Boris Michajlov • Vladimir Petrov • Vjačeslav Soloduchin • Jurij Blinov • Vladimir Šadrin • Alexandr Jakušev • Jevgenij Mišakov • Vjačeslav Anisin
Trenér	Vsevolod Bobrov

MS 1973 – SSSR
Brankáři	Vladislav Treťjak • Alexandr Sidělnikov
Obránci	Valerij Vasiljev • Alexandr Gusev • Jevgenij Paladjev • Gennadij Cygankov • Vladimir Lutčenko • Alexandr Ragulin
Útočníci	Boris Michajlov – • Vladimir Petrov • Valerij Charlamov • Alexandr Martynjuk • Vladimir Šadrin • Alexandr Jakušev • Jurij Lebeděv • Alexandr Malcev • Alexandr Bodunov • Vjačeslav Anisin • Alexandr Volčkov
Trenér	Vsevolod Bobrov

MS 1974 – SSSR
Brankáři	Vladislav Treťjak • Alexandr Sidělnikov
Obránci	Alexandr Gusev • Valerij Vasiljev • Vladimir Lutčenko • Jurij Ljapkin • Gennadij Cygankov • Jurij Šatalov • Viktor Kuzněcov
Útočníci	Boris Michajlov – • Vladimir Petrov • Valerij Charlamov • Alexandr Malcev • Vladimir Šadrin • Alexandr Jakušev • Jurij Lebeděv • Vjačeslav Anisin • Alexandr Bodunov • Vladimir Repněv • Sergej Kapustin
Trenér	Vsevolod Bobrov

MS 1975 – SSSR
Brankáři	Vladislav Treťjak • Viktor Krivolapov
Obránci	Jurij Ljapkin • Valerij Vasiljev • Vladimir Lutčenko • Gennadij Cygankov • Jurij Tjurin • Jurij Fedorov • Alexandr Filippov
Útočníci	Boris Michajlov – • Vladimir Petrov • Valerij Charlamov • Alexandr Malcev • Vladimir Šadrin • Alexandr Jakušev • Jurij Lebeděv • Vjačeslav Anisin • Vladimir Vikulov • Sergej Kapustin • Viktor Šalimov
Trenér	Boris Kulagin

MS 1976 – SSSR
Brankáři	Vladislav Treťjak • Alexandr Sidelnikov
Obránci	Valerij Vasiljev • Vladimir Lutčenko • Gennadij Cygankov • Jurij Ljapkin • Sergej Babinov • Alexandr Filipov • Sergej Korotkov
Útočníci	Boris Michajlov – • Valerij Charlamov • Viktor Žluktov • Vladimir Šadrin • Alexandr Jakušev • Viktor Šalimov • Alexandr Malcev • Sergej Kapustin • Helmuts Balderis • Alexandr Golikov • Vladimír Golikov
Trenér	Boris Kulagin

MS 1977 – SSSR
Brankáři	Vladislav Treťjak • Alexandr Sidelnikov
Obránci	Vladimir Lutčenko • Alexandr Gusev • Gennadij Cygankov • Valerij Vasiljev • Vasilij Pěrvuchin • Sergej Babinov
Útočníci	Vjačeslav Fetisov • Boris Michajlov – • Vladimir Petrov • Valerij Charlamov • Viktor Šalimov • Vladimir Šadrin • Alexandr Jakušev • Helmuts Balderis • Viktor Žluktov • Sergej Kapustin • Alexandr Golikov • Alexandr Malcev
Trenér	Boris Kulagin

MS 1978 – SSSR
Brankáři	Vladislav Treťjak • Alexandr Paškov
Obránci	Vjačeslav Fetisov • Vladimír Lutčenko • Vasilij Pěrvuchin • Valerij Vasiljev • Gennadij Cygankov • Zinetula Biljaletdinov • Jurij Fjodorov
Útočníci	Boris Michajlov – • Vladimir Petrov • Valerij Charlamov • Helmuts Balderis • Viktor Žluktov • Sergej Kapustin • Alexander Golikov • Alexandr Malcev • Vladimír Golikov • Jurij Lebeděv • Sergej Makarov
Trenér	Viktor Tichonov

MS 1979 – SSSR
Brankáři	Vladislav Treťjak • Vladimir Myškin
Obránci	Valerij Vasiljev • Vasilij Pěrvuchin • Zinetula Biljaletdinov • Vladimir Lutčenko • Sergej Babinov • Gennadij Cygankov • Irek Gimajev • Sergej Starikov
Útočníci	Boris Michajlov – • Vladimir Petrov • Valerij Charlamov • Viktor Žluktov • Sergej Kapustin • Helmuts Balderis • Alexander Golikov • Vladimir Golikov • Sergej Makarov • Alexandr Jakušev • Alexandr Skvorcov • Jurij Lebeděv
Trenér	Viktor Tichonov