Venetové

Venedové je jméno několika starověkých evropských kmenů, od středověku také používané pro Slovany, především polabské. Ve starověku byly známy tyto kmeny označované jako Venedové

  • Vislanští Venedové – kmen obývají povodí Visly a pobřeží Baltu
  • Jadranští Venedové – kmen obývající okolí dnešních Benátek
  • Galští Venedové – kmen obývající území jižně od Bretaně

Dále jsou známi Henetoi, sídlící na západním pobřeží Malé Asie, a Venedové žijící do 13. století v západním Lotyšsku. Z jejich jména může být také odvozeno jméno kraje Gwynedd na severu Walesu.[1] Shodným rysem všech těchto etnik je obývání pobřeží, a často také velké znalosti mořeplavby.[2] Jméno Venedové může být odvozeno od indoevropského slovního kořene *wed "voda".

Označení Venedové se také užívalo v nejstarších písemných pramenech pro Slovany, ačkoliv oni sami ho pro sebe nikdy neužívali.[3] Jedná se o latinské názvy Vendi, Vindi, Vinethi, Venethi a německé Wenden. Označení Vendi pro Slovany použil již gótský historik Jordanes ve svém díle Getica z 6. století. Později se toto označení zúžilo na západní Slovany, od 10. století na polabské a korutanské Slovany.

Po okupaci polabských území ve 12. století získalo označení Wenden hanlivý charakter. Z tohoto důvodu bylo slovanskými obyvateli Německa odmítáno. Jako vendická města se také označovala hanzovní města na Baltu. Až do roku 1945 v němčině užívalo pro Lužické Srby označení Wenden a pro korutanské Slovince Winden. Poté vymizelo z úředních i odborných textů, ale zachovalo se v toponymii, například v názvu regionu Wendland. Dnes se opět začíná užívat.[3]

Reference

  1. ↑ HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2006. ISBN 80-86829-18-9. S. 21. 
  2. ↑ HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2006. ISBN 80-86829-18-9. S. 22. 
  3. ↑ a b HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice: Bohumír NĚMEC - VEDUTA, 2006. ISBN 80-86829-18-9. S. 20. 

Externí odkazy