Vodní zdroj Želivka

řeka Želivka

Vodní zdroj Želivka je nejvýznamnější zdroj pitné vody pro Prahu a okolí. Pitná voda se získává úpravou povrchové vody akumulované ve vodárenské nádrži Švihov.

Odběrná věž

Historie

O výstavbě přehrady na Želivce se uvažovalo již na samém začátku 40. let 20. století, hlavním cílem původně mělo být nadlepšení průtoků Vltavy a Labe (spolu s dalšími uvažovanými nádržemi na Vltavě a Berounce). Po roce 1945 se uskutečnily další geologické průzkumy a to v profilech Švihov, Borovsko, Vojslavice, Koberovice a na Trnávce, tehdy se již uvažovalo i o možnosti zásobování pitnou vodou. V roce 1953 Ředitelství vodních toků zpracovalo první studie pro profil Švihov a alternativně pro profil Borovsko.[1]

Mezitím celková spotřeba vody v Praze výrazně narůstala, a to jak přírůstky obyvatelstva, tak zejména nárůstem spotřeby na obyvatele. Možnosti získat další pitnou vodu z podzemních zdrojů byly již téměř vyčerpány a povrchové vody ve středočeské oblasti byly na počátku 60. let 20. století již tak znečištěny, že úprava této vody na pitnou byla velmi problematická z hlediska technického, ekonomického i zdravotního.[1]

V roce 1962 bylo zpracováno (podle předchozích studií) 6 variant přehradních profilů a různé možnosti dopravy vody do Prahy: potrubí, tunel s volnou hladinou a tlakový tunel. Již tehdy se (vzhledem k rozsahu díla) počítalo s výstavbou na etapy. Po zhodnocení variant bylo usnesením vlády z 18. září 1963 schváleno „využití Želivky jako zdroje pitné vody ... se základní koncepcí výstavby jediné nádrže u Švihova a s přívodem vody do Prahy podzemní štolou".[2] Současně bylo rozhodnuto (pro zajištění zvýšené potřeby vody do doby dokončení alespoň 1. etapy výstavby na Želivce) rekonstruovat a rozšířit vodárnu v Káraném umělou infiltrací vody z řeky Jizery a navýšit tak její kapacitu o 900 litrů za sekundu.

Investiční úkol „Zásobení hlavního města Praha a Středočeské oblasti pitnou vodou ze Želivky", byl schválen ministrem 17. července 1964. Projekt navrhl již v 1. etapě vybudovat na konečnou kapacitu štolový přivaděč od Želivky do Jesenice u Prahy, zatímco ostatní části projektu (vodní dílo, úpravna vody v bezprostřední blízkosti, hlavní vodojem u Jesenice a hlavní rozvodný řad z Jesenice přes Prahu) se měly budovat po etapách s navyšováním kapacity až na úplné využití řeky Želivky. Současně bylo stanoveno, že z vodního díla budou zásobovány nejen Praha, ale též mnoho obcí ve středočeské oblasti (a rovněž některé obce v okresech Havlíčkův Brod a Pelhřimov), pro které nelze zajistit vodu hospodárně jiným způsobem (počet připojených obcí se postupně zvyšoval s rozšiřováním díla).[3]

Zdroj je využíván od roku 1972 (dokončení 1. etapy), kdy byla po 7 letech dokončena vodní nádrž Švihov. Poté v souladu s investičním úkolem pokračovalo rozšiřování všech zbylých částí díla a roku 1987 byla více než dvojnásobně zvýšena jeho kapacita.

Získávání a úprava vody

Úpravna vody Želivka: horní areál

Dvěma odběrnými věžemi se odebírá povrchová voda z nádrže a je vedena do úpravny, umístěné pod hrází. V úpravně se provádí koagulace síranem hlinitým, následně se voda upravuje na rychlofiltrech. Podle aktuálního složení se také příslušně chemicky upravuje. Doúprava probíhá ozonizací, vápenným hydrátem a plynným chlórem. Průměrné množství odebrané vody v současné době činí 3100 l·s−1, maximální výkon úpravny je až 6900 l·s−1.

Rozvod

Úpravna vody Želivka: budova pod hrází

Z úpravny u vodní nádrže Švihov voda odtéká gravitačně štolovým přivaděčem Tunel Želivka o průměru 2,6 m, který je dlouhý 52 km (a je tak jedním z nejdelších tunelů světa) a končí v Jesenici. Odtamtud pokračují vodovodní řady, které rozvádějí vodu po Praze a okolí (Berounsko, Kladensko, Roztoky u Prahy a další). Na štolový přivaděč je napojen Benešov a okolní obce. Celý vodovodní systém se označuje jako středočeská vodárenská soustava.

Reference

  1. a b LEPKA, Josef. Vodní dílo Želivka a zásobení Prahy a středočeské oblasti pitnou vodou ze Želivky. Praha: Ministerstvo lesního a vodního hospodářství, 1968. 24 s. S. 4. 
  2. LEPKA, Josef. Vodní dílo Želivka a zásobení Prahy a středočeské oblasti pitnou vodou ze Želivky. Praha: Ministerstvo lesního a vodního hospodářství, 1968. 24 s. S. 5. 
  3. LEPKA, Josef. Vodní dílo Želivka a zásobení Prahy a středočeské oblasti pitnou vodou ze Želivky. Praha: Ministerstvo lesního a vodního hospodářství, 1968. 24 s. S. 5–7. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.