Vojtěch Raňkův z Ježova

Vojtěch Raňkův z Ježova
Vojtěch Raňkův z Ježova na vitráži ve svatovítské katedrále
Narození	1320 Malý Ježov
Úmrtí	15. srpna 1388 (ve věku 67–68 let) Praha
Povolání	teolog a filozof
Nábož. vyznání	křesťanství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Raňkův z Ježova (asi 1320 Malý Ježov – 15. srpna 1388 Praha), lat. Adalbertus Ranconis de Ericinio, byl doktor teologie a mistr svobodných umění, profesor a rektor pařížské Sorbony, kanovník a scholastik pražské kapituly sv. Víta.

Život

Pobýval velkou část svého života v zahraničí. Ve své době byl v Evropě jednou z nejuznávanějších českých osobností a morální autoritou. Mistra Vojtěcha Raňkův z Ježova nazval Tomáš ze Štítného „mistrem hrozného rozumu a odivné paměti“.^[1] Za jeho žáka se považoval i pozdější pražský arcibiskup Jan z Jenštejna.

Roku 1369 se stal scholastikem u sv. Víta. Z této funkce dozíral na všechny pražské latinské školy. Byl znám značnou tolerantností svých názorů, zastal se např. prvního laického kritika náboženských poměrů Tomáše ze Štítného. V důsledku toho byl označen za kacíře profesorem teologie Pražské univerzity Jindřichem Tottingem z Oyty, který ho pošpinil v očích císaře Karla IV. Vydal se proto do Avignonu, tehdejšího sídla papeže, aby se z nařčení očistil. Rozzlobený císař mu zakázal návrat. Tento zákaz však odvolal po přímluvě Jana z Jenštejna. Ještě před návratem Vojtěch získal doktorát teologie na Sorboně, působil zde jako profesor a jistý čas i jako rektor.

Od roku 1375 působil opět v Praze jako kazatel při slavnostních příležitostech. V roce 1378 hovořil na pohřbu Karla IV., kde nazval zesnulého titulem římských císařů „pater patriae“ (Otec vlasti), kterým je tento panovník v českých dějinách nazýván dodnes. Titul byl pro panovníka v té době zcela běžný, později však – především pod vlivem barokního a nacionálně orientovaného romantického dějepisectví – začal být chápán doslova.

Krátce před svou smrtí, 2. dubna 1388, sepsal závěť,^[2] v níž všechno své jmění věnoval na zřízení stipendií pro nemajetné české studenty, kteří by se chtěli vzdělávat na univerzitách v Paříži nebo Oxfordu.

Dílo

Básně

• Carmen sive cantilena de evitatione amoris carnalis: Ach, in luctum chelym verto ("Vyhni se tělesné lásce! Žalně, ach, má loutna nyje...")^[3][4]

Dopisy

• Epistula Conrado Waldhausero 7. iunii 136[5] missa^[5]
• Epistula Conrado Waldhausero 13. decembris 136[5] missa^[6]
• Epistula Ioanni de Ienstein archiepiscopo Pragensi missa^[7]

Kázání

• Collactio facta Herbipoli^[8]
• Concio in sepultura Caroli IV. imperatoris^[8]
• Fragmenta sermonis de immaculata concepcione virginis Mariae^[8]
• Propositio facta in receptione domini cardinalis Ravenatensis (Pilei di Prata)^[8]
• Sermo factus in secunda dominica adventus Domini (De adventu Cristi)^[8]
• Sermo in adventu Domini (De incarnatione Cristi)^[8]
• Sermo in die sancto Pentecostes (Solum partes; de exitu Spiritus Sancti de Patre Filioque)^[8]
• Sermo in festo ascensionis Domini (De Cristo - bono pastore)^[8]
• Sermo synodalis de anno 1385^[8]

Obrany

• Apologia contra archiepiscopum Iohannem de Ienstein^[8]
• De vectigali clericis imposito^[8]
• Forma M. Adalberti magistris universitatis Pragensis missa^[8]

Poučné spisy

• De frequenti communione ad plebanum Martinum^[8]
• Rescriptum magistri ad Alberti ad duo dubia super obligatione regularium ordinis S. Augustini^[8]
• Solutio de beata Maria peccatrice^[8]
• Speculum spirituale monialium monasterii sancti Georgii in castro Pragensi^[8][9]
• Utrum beata Maria Virgo concepta sit in peccato originali^[8]

Scholastické spisy

• Laus philosophiae cum quaestione Utrum naturalis philosophus per racionem naturalem possit habere noticiam sive scienciam evidentem de aliqua re?^[8]
• Minuta statuta universitatis Parisiensis per manus magistri Adalberti de Bohemia, rectoris universitatis eiusdem, scripta, de reformando modo legendi (Adumbratio prima)^[8]
• Per quem modum gratia infertur ipsis sacramentis, utrum videlicet ipsa sit inhaerens sacramentis, vel quod si assistens?^[8]
• Utrum aliqua creatura possit habere virtutem creativam, productivam alicuius creaturae in esse?^[8]
• Utrum creatura racionalis sub pena peccati mortalis Deum super omnia diligere tenetur?^[8]
• Utrum philosophus moralis habeat concedere istam de virtute sermonis: Rex est servus regni?^[8]

Odkazy

Reference

Výběr z bibliografie

• Chvála filozofie, Antologie I, 1981
• Žalně, ach, má loutna nyje, Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, 1957
• Mistrům pražské university, Výbor z české literatury doby husitské I, 1963
• Řeč při pohřbu Karla IV, in J. Vilikovský: Próza z doby Karla IV., 1938

Literatura

• BARTOŠ, František Michálek. Dva slavní rodáci Podblaničtí: M. Matěj z Janova a M. Vojtěch Raňkův z Ježova. Tábor: Jihočeská společnost pro zachování husitských památek, 1952.
• BĚLINA Pavel a kol. Kronika Českých zemí. Fortuna Print Praha, 2003. ISBN 80-7321-071-1.
• KADLEC, Jaroslav. Mistr Vojtěch Raňkův z Ježova. Praha: Univerzita Karlova, 1969.
• KRUMLOWSKÝ, Felix. Jména z českých dějin, která byste měli znát I. Beta Praha, 2007. ISBN 978-80-7306-294-1.
• NECHUTOVÁ, Jana. Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-305-1. 

Externí odkazy

• Ranconis de Ericino ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Raňkův z Ježova
• VOJTĚCH RAŇKŮV z JEŽOVA Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine. KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.