Vyprávění

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Možná hledáte: Vypravování nebo Narativ.

Vyprávění je volný literární útvar, který používá písemné nebo mluvené komentáře, aby zprostředkoval příběh publiku. Vyprávění zahrnuje soubor technik, pomocí nichž tvůrce představuje svůj příběh.

Techniky vyprávění

K těmto technikám patří:

Vypravěčské hledisko: perspektiva, skrze kterou se sděluje příběh.
Vyprávěný hlas: formát, prostřednictvím kterého se sděluje příběh.
Narativní čas: gramatické umístění časového rámce příběhu v minulosti, současnosti nebo budoucnosti.

Vypravěč je osobní (postava) nebo neosobní hlas, který tvůrce (autor příběhu) vyvíjí, aby informoval publikum o ději. Vypravěč může být anonymní, neosobní nebo samostatný subjekt, autor jako postava, nebo nějaká jiná postava objevující se a účastnící se na jejich vlastním příběhu, ať už fiktivním nebo faktickém. Vypravěč je považován za účastníka, pokud je postavou v příběhu a za nezúčastněného, pokud příběh pouze spojí s postavami příběhu, aniž by sám sebe zapojil do zápletky. Nezúčastněným vypravěčem je obvykle implikovaná postava nebo bytost nebo hlas s různým stupněm vševědoucnosti. Některé příběhy mají více vypravěčů, kteří ilustrují dějové linie různých postav v různých časech a vytvářejí příběh se složitou perspektivou. Vyprávění zahrnuje, kdo vypráví příběh a jak je příběh vyprávěn. V tradičních literárních příbězích (jako jsou např. romány, povídky a vzpomínky) je vyprávění požadovaným prvkem příběhu; v jiných typech (hlavně neliterárních) příběhů, jako jsou hry, televizní pořady, videohry a filmy, je vyprávění pouze nepovinné.