Walenty Badylak

Walenty Badylak
Narození	1904
Úmrtí	21. března 1980 Krakov, Polsko
Příčina úmrtí	sebevražda upálením
Národnost	polská
Povolání	bývalý pekař v důchodu
Choť	Irena Sławikowska (2. manželka)[1]
Příbuzní	vnuk: kněz Wojciech Badylak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Walenty Badylak (1904 Krakov Podgórze^[1] - 21. března 1980 Krakov) byl polský voják, který během druhé světové války sloužil u polské Zemské armády (Armia Krajowa).^[1]

Po skončení druhé světové války pracoval jako pekař v Mrowinach u Svídnice.^[1] Později pracoval v Żarach v dělnickém pracovním vydavatelství RUCH.^[1] V roce 1955 přesídlil do Krakova.^[1] Nejprve pracoval v hornicko-hutnické akademii, potom v závodě Městská zeleň. V roce 1963 odešel do důchodu.^[1] Byl dobře známý mezi krakovskými knihkupci, protože sbíral knihy a také se zajímal o vážnou hudbu.^[1] Rád trávil čas v kavárnách na hlavním náměstí a diskutoval o historii.^[1] Jeho osobní život byl poznamenán tragédií, jeho první žena během druhé světové války zapsala jejich syna do nacistické organizace Hitlerjugend.^[1] Tento fakt po válce začali využívat komunisté a proto se raději rozvedl^[1] a znovu se oženil s Irenou Sławikowskou.^[1] Její bývalý manžel Eugeniusz byl v hodnosti kapitána dělostřelectva zavražděn v Katyni.^[1] Státní bezpečnost po válce pronásledovala jeho syna, který byl vyhozen ze školy technického zaměření a který se nakonec stal členem vojenské rozvědky, která prováděla čistky a represe v polské armádě.^[1] Syn zemřel při autonehodě a následně v polovině 70. let 20. století zemřela i jeho druhá manželka.^[1]

V roce 1980 ve věku 76 let byl již v důchodu.^[2] V tomto roce 21. března ráno (krátce před vznikem Solidarity) se připoutal na Tržním náměstí, na Krakovském rynku železným řetězem k historické studni, následně se polil benzínem a upálil se na protest proti komunisty zamlčované pravdě o masakru polské elity v Katyni v roce 1940.^[3][4][5][2] Zemřel při převozu do nemocnice.^[1]

Informace o jeho smrti se objevily pouze v místním tisku, a to ve velmi lakonické podobě. (Informovali o smrti duševně nemocného důchodce.) Bez ohledu na to, lidé z Krakova kladli na místo události svíčky a květiny (které neznámí pachatelé v noci odstraňovali) a zpívali náboženské písně.

Aktivisté z krakovské opozice (ještě před srpnem 1980) organizovali aktivity zaměřené na připomenutí oběti Walenty Badylaka. Spolu s nimi si tuto událost připomínali i členové dalších organizací (Křesťanské společenství pracovníků, Nezávislé Polsko či Studentský výbor solidarity).

Jeho čin připomíná v Krakově pamětní deska umístěná na historické pumpě, u které se upálil. na desce je nápis: „Nemohl žít ve lži, zemřel za pravdu.“^[1]). Deska byla instalovaná v roce 1990 a odhalena jeho vnukem, knězem Wojciechem Badylakem.^[1] Pamětní desku zhotovil řemeslník Kazimier Kozłowski.^[1] Historická pumpa byla zrestaurována v roce 2004.

O upálení Walenty Badylaka byl natočen film „Svatý oheň“.^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walenty Badylak na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Walenty Badylak na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.