Zdeněk Podlipný

Zdeněk Podlipný
Zdeněk Podlipný
Zdeněk Podlipný
Narození5. května 1898
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. července 1946 (ve věku 48 let)
Opava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Podlipný (5. května 1898, Praha – 23. července 1946, Opava) byl český herec a režisér meziválečné avantgardy. Narodil se jako Zdeněk Ulip, do rodiny Václava Ulipa a jeho ženy Karolíny, narodil se v části Praha-Michle.

Život

S herectvím začínal ve 20. letech 20. století v Českém divadle v Olomouci, kde se výrazně prosadil v souboru vedeného ředitelem divadla Antonínem Drašarem. Členy souboru byli i další později významné osobnosti, např. Otomar Korbelář, František Vnouček, František Salzer, Jaroslav Průcha a Jarmila Kurandová.[1]

Později dlouhodobě působil v "Déčku" – divadle E. F. Buriana. Po odvlečení E.F.Buriana do koncentračního tábora a likvidaci divadla D41 Němci v roce 1941 se s většinou souboru stal členem Městských divadel pražských [2] a působil zde v letech 1941–1945 [3], hrál především na scéně Divadla Na Poříčí. V Městských divadlech vedl za války ilegální buňku a v dubnu 1945 se stal členem nově ustanovené Revoluční odborové rady divadelníků.[4]

Po válce se stal ředitelem bývalého Divadla Vlasty Buriana, přejmenovaného na Divadlo kolektivní tvorby, kde již 24. května 1945 uvedl ve své režii hru Asyl, kterou sám napsal pod pseudonymem Zdeněk Brodský.[5]

V sezóně 1945/1946 byl jmenován šéfem činohry divadla v Opavě, v červnu téhož roku však náhle zemřel.[6]

Je zakladatelem Slezské národní činohry, působící od roku 1945 v bývalém německém Městském divadle v Opavě, přejmenovaném na Slezské národní divadlo. Činnost divadla zahájil Podlipný uvedením hry Karla Čapka Matka dne 22. září 1945.[7]

Z filmových rolí byla nejvýznamnější ta ve filmu Nebe a dudy (s Jaroslavem Marvanem).

Jeho první manželka, kterou si vzal 7. června 1924 v Ostravě, byla herečka Zdenka Podlipná roz. Kalibertová (1902–1977), po druhé byl od roku 1939 (v Českých Budějovicích) s Annou Klímovou (* 1915), s druhou manželkou měl syna Jana, Jeho vnučka Jana Podlipná (* 1984) je rovněž herečka.

Divadelní role, výběr

  • 1939 E.F.Burian dle Boženy Benešové: Věra Lukášová, pan Láb, D39, režie E. F. Burian
  • 1940 Vítězslav Nezval: Manon Lescaut, Duval, D40, režie E. F. Burian
  • 1941 Josef Trojan: Každý má dvě úlohy, Longin Raff/B.Moták, D41, režie E. F. Burian
  • 1941 Vítězslav Nezval: Loretka, Bedřich, D41, režie E. F. Burian
  • 1941 Eva Formanová: Cizinka, Profesor Kyliáš, D41, režie E. F. Burian
  • 1941 Jaroslav Pokorný: Plavci, přívozník, D41, režie E. F. Burian
  • 1941 E.W.Moller: Rothschild vítězí u Waterloo, Rothschild, režie František Salzer

Divadelní režie, výběr

  • 1932 K. Melíšek, J. Kohout: Loď živých, Kabaret Červené eso, Praha
  • 1945 Z. Podlipný (pod pseud.Zdeněk Brodský): Asyl, Divadlo kolektivní tvorby, Praha

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178
  2. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 478–9
  3. ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  4. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 552–3
  5. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 31, ISBN 978-80-200-1502-0
  6. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 33, ISBN 978-80-200-1502-0
  7. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 62, ISBN 978-80-200-1502-0

Literatura

  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 171, 183, foto 439, 488
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 213
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 17, 31–3, 62, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 178, 268, 286, 290, 447, 451, 479, 552–3, 635, 653, 663–4
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 102, ISBN 80-85837-35-8

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech