Zločin proti míru
Možná hledáte: útočná válka, zločin agrese.
Zločin proti míru v mezinárodním trestním právu označuje „plánování, přípravu, rozpoutání nebo vedení útočné války nebo války v rozporu s mezinárodními smlouvami, dohodami nebo garancemi či účast na společném plánu či spiknutí k jejich provedení.“[1]
Tato definice zločinů proti míru byla poprvé použita v norimberských principech a později v Chartě OSN. Tato definice je použita v definici útočné války jako zločinu proti míru.
Zásadní výjimkou z této definice je vedení obranných vojenských akcí podle článku 51 Charty Spojených národů. Takové vojenské akce jsou ověřovány Bezpečnostní radou OSN, ale nevyžadují souhlas Spojených národů, aby byly legální podle mezinárodního práva.
Příklady zločinů proti míru
- Ruská invaze na Ukrajinu, zahájena 24. února 2022
- Americká invaze do Iráku v roce 2003 (podle vyjádření generálního tajemníka OSN Kofi Annana) [1]
- tajný dodatek k paktu o neútočení mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem a následná okupace baltských států, severní Bukoviny a Besarábie.[1]
- sovětský útok na Finsko vedoucí k zimní válce.[1]
- Útok KLDR na Jižní Koreu vedoucí ke korejské válce a pozdější zásah čínské armády.[1]
- Útok NATO pod vedením USA na Svazová republika Jugoslávie v rámci operace Spojenecká síla v roce 1999 (v té době byla sice schválena rezoluce RB OSN odsuzující konflikt v Kosovo, neexistovala však rezoluce opravňující k útoku)
České právo
V českém právu byl zločin proti míru zaveden zákonem na ochranu míru ze dne 20. prosince 1950.[2] Nový trestní zákoník zahrnuje zločiny přípravy útočné války[3], podněcování útočné války[4] a agrese[5] jako zločiny proti míru.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crime against peace na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Nicolas Werth, Karel Bartošek, Jean-Louis Panné, Jean-Louis Margolin, Andrzej Paczkowski, Stéphane Courtois, The Black Book of Communism: Crimes, Terror, Repression, Harvard University Press, 1999, hardcover, 858 pages, ISBN 0-674-07608-7, page 5.
- ↑ zákon č. 165/1950 Sb. na ochranu míru
- ↑ § 406 trestního zákoníku 40/2009 Sb.
- ↑ § 407 trestního zákoníku 40/2009 Sb.
- ↑ § 405a trestního zákoníku 40/2009 Sb. ve znění zákona č. 105/2013 Sb
Literatura
- Krejčí, Oskar, (2010) Válka. Praha: Professional Publishing, 170 s. ISBN 978-80-7431-029-4
Externí odkazy
- (česky) Individuální odpovědnost jednotlivce za zločiny proti míru
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Mezinárodní humanitární právo | |
|---|---|
| Prameny mezinárodního práva | Haagské úmluvy • Ženevské úmluvy • Briandův–Kelloggův pakt • Londýnská dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců Osy • Charta Spojených národů • Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia • Římský statut • Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání • Mezinárodní úmluva o ochraně všech osob před nuceným zmizením |
| Zločiny podle mezinárodního trestního práva | Zločin proti míru • Zločin agrese • Válečný zločin • Zločin proti lidskosti • Genocida • Apartheid • Otrokářství • Pirátství • Mučení |
| Mezinárodní trestní soudy | |
| Pojmy válečného práva | Mezinárodní trestní právo • Ius in bello • Ius ad bellum • Civilista • Kombatant • Velitelská odpovědnost • Nadřízené rozkazy • Vyhlášení války • Válečný stav • Ochranné znaky |
