Znak Petrohradu

Znak Petrohradu, druhého největšího ruského města, je tvořen obdélníkovým, červeným štítem o poměru šířky ku výšce 8:9. Na štít jsou položeny dvě stříbrné kotvy (mořská se dvěma a říční se čtyřmi háky), doplněné (přes ně položeným) zlatým žezlem, zakončeným dvouhlavým orlem. Štít je završen imperátorskou korunou, za ním jsou dvě, křížem položená, zlatá žezla, svázaná světlemodrou svatoondřejskou stuhou.^[1]

Historie

Oblast dnešního Petrohradu u řeky Něvy patřila od 17. století Švédsku. Během Severní války založil 27. (16.^jul.) května 1703 Petr Veliký na Zaječím ostrově základy Petropavlovské pevnosti. Město (nazvané podle svého patrona sv. Petra – Sankt-Petěrburg) se roku 1712 stalo hlavním městem Ruského carství (před tím, a po roce 1917 to byla Moskva).

Pro petrohradský pluk byl roku 1712 použit červený plukovní prapor, na který byl použit jeden z emblémů z knihy „Symboly a emblémy". Tato kniha, vydaná roku 1705 v Amsterdamu (v ruštině), obsahovala množství vyobrazení různých figur a v Rusku sloužila jako zdroj plukovních či městských znaků. Znakem petrohradského pluku bylo zlatě planoucí srdce pod korunou a stříbrným pláštěm, s palmovými ratolestmi položenými pod ně (není obrázek). Srdce neobsahovalo (na rozdíl od předlohy) klíčovou dírku. Znak byl umístěn i na vlajce pluku a později bylo planoucí srdce uděleno prvnímu guvernérovi města, knížeti Menšikovovi.^[1]

V letech 1729–1730 byl pořízen nový soupis plukovních znaků, znak petrohradského pluku byl tvořen oválným červeným štítem, na který byly položeny dvě zkřížené stříbrné kotvy a přes ně zlaté žezlo. Na štít byla položena imperátorská koruna. Autorem tohoto znaku byl Francisco Santi, italský hrabě a ruský heraldik.^[1]

7. května 1780 byl podle Santiho návrhu zaveden znak města Sankt-Petěrburg, které bylo v letech 1712–1918 hlavním městem (v letech 1914–1924 se město jmenovalo Petrograd). Znak byl tvořen červeným štítem se dvěma zkříženými stříbrnými kotvami a zlatým žezlem přes ně. Kotvy představovaly mořský a říční přístav, žezlo symbolizovalo statut hlavního města.^[1]

V roce 1878 obdržela Sankt-petěrburská gubernie shodný znak, doplněný imperátorskou korunou a věncem dubových ratolestí. Ratolesti byly svázány světle modrou stuhou Řádu sv. Ondřeje Prvoznaného. Říční kotva měla místo čtyř pouze tři háky.^[1]

Ve druhé polovině 19. století navrhl německý heraldik Bernhard von Koehne pro petrohradský znak přidání honosných kusů – imperátorskou korunu a dvě zkřížená zlatá žezla, svázaná svatoondřejskou stuhou, položenou pod štít.^[1]

• 
  Znak petrohradského pluku (1730)
• 
  Petrohradský znak (1780)
• 
  Znak Sankt-petěrburské gubernie (1878)
• 
  Petrohradský znak (polovina 19. století)

V sovětské éře nebyl městský znak Petrohradu (v letech 1924–1991 přejmenovaného na Leningrad) používán, vadily monarchistické a náboženské atributy. Byl sice navržen nový městský znak s plachetnicí (symbolem Admirality), ale nedošlo k jeho oficiálnímu přijetí.^[1]

• 
  Návrh petrohradského znaku v sovětské éře

6. září 1991 byl opět zaveden městský znak v historické podobě z roku 1780. Znak byl schválen prezidiem leningradského Sovětu lidových zástupců usnesením č. 270 (Nařízení o znaku města Leningradu). Na vyobrazení přiloženém k nařízení byl rozpor s popisem – v popisu byly uvedeny tři háky na říční kotvě, vyobrazeny byly čtyři. V praxi se užívaly (min. do roku 2003) obě varianty. 2. prosince 1991 byl znak usnesením č. 11 na zasedání městského Sovětu, v návaznosti na lidové hlasování o přejmenování města zpět na Sankt-Petěrburg, potvrzen.^[1]

Odkazy

Reference

Související články

• Vlajka Petrohradu
• Hymna Petrohradu

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Znak Petrohradu na Wikimedia Commons