Šógunát Ašikaga

Šógunát Ašikaga
足利幕府
Ašikaga bakufu

←

←

1336–1573

→

vlajka

znak

Geografie

Historická mapa feudálního Japonska (1564–1573)

Hlavní město

Heian-kjó

Obyvatelstvo

Národnostní složení

Japonci

Jazyky

pozdní středojaponština

Náboženství

šinbucu-šúgó (synkretismus buddhismu a šintoistických kami), buddhistické, šintoistické

Státní útvar

Státní zřízení

feudální monarchistická vojenská diktatura

Měna

mon

Státní útvary a území

Předcházející

	restaurace Kenmu
	klan Ašikaga

Následující

období Azuči-Momojama

Šógunát Ašikaga (japonsky 足利幕府, Ašikaga bakufu, 1336–1573) představoval feudální vojenský diktátorský režim vedený šóguny z klanu Ašikaga.

Tato éra je dobře známá pod pojmenováním období Muromači podle kjótské čtvrti,^[1] ve které si nechal 3. šógun Jošimicu zřídit svou rezidenci. Tato rezidence dostala přezdívku „Hana no Gošo“ (花の御所), neboli „Květinový palác“ (zbudován v roce 1379) pro nadbytek květin v jeho okolí.

Ašikagové si získali důvěru císařského dvora, když bojovali na jeho straně proti dosavadnímu šógunátu Kamakura. Díky tomu se také těšili daleko větší přízni císaře, než šógunové z předchozího období. A to i přes to, že byl jejich šógunát v porovnání s kamakurským a nakonec i tokugawským o něco slabší. Podíl na tom měla skutečnost, že zůstalo příliš mnoho vojenských možností a prostředků v rukou regionálních provinčních vládců – daimjóů. Vzhledem k tomu pak vliv Ašikagů sílil nebo slábl podle podpory jednotlivých klanů šógunskému stolci. Slabá centrální vláda nakonec rozepře mezi jednotlivými částmi země nedokázala pacifikovat a země upadla do téměř stoletého válčení – období Sengoku.

Vláda Ašikagů skončila pod náporem vojsk Nobunagy Ody, který roku 1573 vyhnal z Kjóta posledního šóguna Jošiakiho. Ten nalezl útočiště na západě, kde jej pod svá ochranná křídla ukryl klan Móri. Poslední významná zmínka se váže na Hidejošiho Tojotomiho, který vznesl požadavek, aby jej Jošiaki pojal za adoptivního syna. To by pro Hidejošiho znamenalo formální titul 16. šóguna z klanu Ašikaga. Jošiaki však odmítl. Potomci Ašikagů žijí v Japonsku až doposud.

Počátky

Během období Kamakura (1185–1333) se klan Hódžó těšil absolutní moci nad Japonskem. Tento monopol na moc, jakož i nedostatek území na odměňování po porážce mongolské invaze, vedly k nelibosti mezi vazaly klanu Hódžó. Nakonec v roce 1333 císař Go-Daigo přikázal místním vládnoucím vazalům postavit se vládě klanu Hódžó ve prospěch císařské restaurace Kenmu.

Bakufu Kamakura nařídila Takaudžimu Ašikagovi povstání zastavit. Z důvodů, které jsou nejasné, ale pravděpodobně proto, že Ašikaga byl de facto vůdcem klanu Minamoto (který ztratil moc), zatímco klan Hódžó pocházel z klanu Taira, který klan Minamoto porazil, se Ašikaga obrátil proti bakufu Kamakura a bojoval za zájmy císařského dvora.

Po úspěšném svržení bakufu Kamakura v roce 1336 Takaudži Ašikaga založil svou vlastní bakufu v Kjótu.

Severní a Jižní dvůr

Poté, co se Takaudži Ašikaga prohlásil šógunem, vznikl spor s císařem Go-Daigem o tom, jak zemi vládnout. Tento spor vedl Takaudžiho k tomu, že Jutahito, druhý syn císaře Go-Fušimiho byl prohlášen za císaře Kómjó. Go-Daigo utekl a země byla rozdělena na Severní dvůr (v přízni Kómjóa a Ašikagy) a Jižní dvůr (v přízni Go-Daiga). Toto období Severního a Jižního dvora (období Nanbokučó) pokračovalo 56 let až do roku 1392, kdy se Jižní dvůr vzdal a přijal nadvládu Jošimicua Ašikagy.

Struktura vlády

I proto, že Takaudži Ašikaga založil svůj šógunát vedle císaře, na rozdíl od předchozího šógunátu Kamakura, se Ašikaga dělil o vládu s císařem výrazněji než šógunát Kamakura. To byl důvod, proč byl slabší než šógunát Kamakura nebo šógunát Tokugawa. Centralizovaný vazalský systém zavedený v šógunátu Kamakura byl nahrazen vysoce decentralizovaným systémem daijmjóů (lokálních pánů) a vojenská moc šógunátu Ašikaga silně závisela na loajalitě daimjóů.

Zahraniční vztahy

V těchto dobách bylo rozšířeno pirátství, když japonští piráti, kteří se někdy zabývali i obchodem, napadali přímořské osady v Koreji a Číně. Číňané je označovali jako wakó („japonský zloděj“). Jošimicuovi Ašikagovi se podařilo wakó potlačit a Čína následně souhlasila s přijetím japonského poselstva a znovuotevřením obchodu, z čehož Jošimicuovi plynuly značné zisky.^[2]

Pád šógunátu

Vzájemné spory daimjóů ve snaze o získání moci ve válce Ónin rostly, až vyústily do otevřeného válečného stavu v pozdním období Muromači, také známém jako období Sengoku.

Když byl poslední skutečný šógun Ašikaga Jošiteru zavražděn v roce 1565 ambiciózním daimjóem Nobunagou Odou, který se chytil příležitosti a ustanovil Jošiteruova bratra Jošiakiho Ašikagu patnáctým ašikagaským šógunem. Ale Jošiaki byl pouze loutkový šógun.

Ašikagaský šógunát byl úplně zničen v roce 1573, kdy Nobunaga vypudil Jošiakiho z Kjóta, když se ten ze zlosti, že nemá skutečnou moc, postavil proti svému patronovi. Nejprve Jošiaki uprchl na Šikoku. Následně Jošiaki hledal a dostal ochranu od klanu Móri na západě Japonska. Nakonec Hidejoši Tojotomi požádal Jošiakiho, aby ho přijal jako adoptivního syna a šestnáctého Ašikagaského šóguna, ale Jošiaki to odmítl.

Rodina Ašikaga přežila 16. století a její větev se stala daimjóy v oblasti Kicuregawa.

Seznam šógunů dynastie Ašikaga

#	Jméno	Život	Období vlády	Císař	Poznámky
1.	Takaudži Ašikaga 足利尊氏	1305–1358	1338–1357	Go-Daigo Go-Murakami	první šógun z rodu Ašikaga
2.	Jošiakira Ašikaga 足利義詮	1330–1367	1358–1367	Go-Murakami
3.	Jošimicu Ašikaga 足利義満	1358–1408	1368–1394	Čókei Go-Kamejama Go-Komacu
4.	Jošimoči Ašikaga 足利義持	1386–1428	1394–1423	Go-Komacu Šókó
5.	Jošikazu Ašikaga 足利義量	1407–1425	1423–1425	Šókó
6.	Jošinori Ašikaga 足利義教	1394–1441	1428–1441	Go-Hanazono
7.	Jošikacu Ašikaga 足利義勝	1434–1443	1441–1443	Go-Hanazono
8.	Jošimasa Ašikaga 足利義政	1436–1490	1443–1474	Go-Hanazono Go-Cučimikado
9.	Jošihisa Ašikaga 足利義尚	1465–1489	1474–1489	Go-Cučimikado
10.	Jošitane Ašikaga 足利義稙	1466–1523	1490–1493 1508–1521	Go-Kašiwabara
11.	Jošizumi Ašikaga 足利義澄	1481–1511	1495–1508	Go-Kašiwabara
12.	Jošiharu Ašikaga 足利義晴	1511–1550	1521–1545	Go-Kašiwabara Go-Nara
13.	Jošiteru Ašikaga 足利義輝	1536–1565	1545–1565	Go-Nara Ógimači
14.	Jošihide Ašikaga 足利義栄	1538–1568	1564–1568	Ógimači
15.	Jošiaki Ašikaga 足利義昭	1537–1597	1568–1573	Ógimači	poslední šógun z rodu Ašikaga