Go-Murakami

Go-Murakami
Narození	1328
Úmrtí	29. března 1368 (ve věku 39–40 let)
Potomci	Čókei, Go-Kamejama, Korenari-shinnō, Moronari-shinnō, Kanenari-shinnō, Yoshinari-shinnō, Noriko a Yasunari-shinnō
Otec	Go-Daigo
Matka	Ano Renshi
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Go-Murakami (japonsky 後村上天皇, Go-Murakami-tennō, 1328 – 29. března 1368) byl devadesátý sedmý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti^[2] a vládce Jižního dvora v první polovině období Nanbokučó neboli období soupeřících císařských dvorů. Vládl od 18. září 1339 do 29. března 1368^[3] ze Sumijoši, Ósaky, Jošina, Nary a dalších dočasných míst.

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na trůn znělo Norijoši (義良) či Norinaga,^[3] byl v pořadí sedmým synem 96. císaře Go-Daiga, který jej zplodil s „oblíbenou manželkou svých pozdějších let“ Renši no Fudžiwarou (藤原廉子).^[4] Tento panovník ze 14. století byl pojmenován po císaři Murakamim, který vládl v 10. století. Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go-Murakami tedy může být označován jako „pozdější císař Murakami“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Murakami druhý či Murakami II.

Události za Go-Murakamiho života

Go-Murakami žil v bouřlivých dobách zápasů mezi soupeřícími uchazeči o japonský Chryzantémový trůn. Boje o následnictví proti sobě postavily strany známé jako Severní a Jižní dvůr. Tento dějinný úsek je rovněž znám jako období Nanbokučó. Poté co císař Go-Daigo v roce 1333 započal restauraci Kenmu, byl tehdy ještě velmi mladý princ Norijoši vyslán po boku císařova věrného samuraje Akiieho Kitabatakeho do města Tagajó v tehdejší provincii Mucu (dnes prefektura Mijagi), aby přiměli samuraje z východu k návratu k poslušnosti císaři a rozprášili zbytky klanu Hódžó. Avšak roku 1335 vypukla vzpoura Takaudžiho Ašikagy a císařské vojsko bylo vysláno, aby se mu postavilo.^[4]

V únoru 1336 dobyl Ašikaga krátce Kjóto byl však vzápětí vypuzen vojskem vedeným princem Norijošim a Akiiem Kitabatakem. Zatímco Ašikaga uprchl na Kjúšú, Norijoši s Kitabatakem se vrátili zpět do provincie Mucu.^[4] Po vítězné bitvě u Minatogawy 5. července 1336 se Ašikagovi otevřela cesta do Kjóta. Po napadení Tagajó v roce 1337 si Norijoši s Kitabatakem v řadě šarvátek probojovali návrat na západ do Jošina.^[4]

V říjnu 1338 byl Norijoši jmenován korunním princem a 18. září 1339 se po smrti svého otce stal 97. japonským císařem. Jeho poradcem se stal spisovatel, šlechtic a rádce pěti císařů Čikafusa Kitabatake.^[4]

Roku 1348 napadl samuraj v Ašikagových službách Moronao no Kó město Jošino a císař se přesunul do vesnice Nišijošino v provincii Jamato (dnes součást města Gódžó v prefektuře Nara).

V roce 1352, po vítězné bitvě u Šičijó Ómiji, v níž císařský velitel Masanori Kusunoki porazil syna Takaudžiho Ašikagy, šóguna Jošiakiru Ašikagu, a získal tak zpět Kjóto, přibyl císař do Otokojamy v provincii Jamaširo. V dubnu téhož roku byli císaři na odpočinku Kógon, Kómjó a Sukó převezeni do Anau, kde se v té době nacházel Jižní dvůr. Avšak během 20 dní se Jošiakira Ašikaga opět zmocnil Kjóta.^[4] Císař a jeho družina zůstali uvězněni v Otokojamě, ale během Ašikagova útoku se jim podařilo uprchnout do provincie Kawači. Několik měsíců nato se vrátili do Jošina.

Roku 1361 zaútočili Kijódži Hosokawa a Masanori Kusunoki, kteří se navrátili k poslušnosti vůči Jižnímu dvoru, na Kjóto a na čas ho získali zpět. Jošiakira Ašikaga však zareagoval rychle, a tak museli za necelé tři týdny město opět opustit.^[4] Oba velitelé dál pokračovali ve snaze dobýt Kjóto zpět, ale moc Jižního dvora již slábla a po císařově smrti v roce 1368 se Jošiakira Ašikaga chopil pevně otěží moci a trůn se opět přesunul do Sumijoši.

Hrobka císaře Go-Murakamiho je známá jako Hinoo no misasagi (檜尾陵). Nachází se v okrsku chrámu Kanšindži (観心寺) v Kawačinaganu v prefektuře Ósaka.^[2]

Rodina

Císařský princ Norijoši neboli císař Go-Murakami byl sedmým synem císaře Go-Daiga. Měl 5 manželek, s nimiž zplodil 9 dětí, 7 synů a 2 dcery. Jeho prvorozený syn, císařský princ Jutanari (寛成親王), se po jeho smrti stal císařem Čókeiem a jeho druhorozený syn, císařský princ, Hironari (熙成親王), nastoupil na trůn po abdikaci svého bratra jako císař Go-Kamejama.

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Go-Murakami na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Go-Murakami na Wikimedia Commons

Japonští císařové
seznam japonských císařů
Legendární	Džómon 660 ACN–291 ACN Džimmu Suizei Annei Itoku Kóšó Kóan Jajoi 290 ACN–269 AD Kórei Kógen Kaika Sudžin Suinin Keikó Seimu Čúai Džingu Kógó**
Jamato	Kofun 269–539 Ódžin Nintoku Ričú Hanzei Ingjó Ankó Júrjaku Seinei Kenzó Ninken Burecu Keitai Ankan Senka Asuka 539–710 Kinmei Bidacu Jómei Sušun Suiko* Džomei Kógjoku* Kótoku Saimei* Tendži Kóbun Temmu Džitó* Mommu Gemmei*
Nara	710–794 Gemmei* Genšó* Šómu Kóken* Džunnin Šótoku* Kónin Kammu
Heian	794–1185 Kammu Heizei Saga Džunna Ninmjó Montoku Seiwa Józei Kókó Uda Daigo Suzaku Murakami Reizei En'jú Kazan Ičidžó Sandžó Go-Ičidžó Go-Suzaku Go-Reizei Go-Sandžó Širakawa Horikawa Toba Sutoku Konoe Go-Širakawa Nidžó Rokudžó Takakura Antoku Go-Toba
Kamakura	1185–1333 Go-Toba Cučimikado Džuntoku Čúkjó Go-Horikawa Šidžó Go-Saga Go-Fukakusa Kamejama Go-Uda Fušimi Go-Fušimi Go-Nidžó Hanazono Go-Daigo
Severní dvůr	1333–1392 Kógon Kómjó Sukó Go-Kógon Go-En'jú Go-Komacu
Muromači	1333–1573 Go-Murakami Čókei Go-Kamejama Go-Komacu Šókó Go-Hanazono Go-Cučimikado Go-Kašiwabara Go-Nara Ógimači
Azuči-Momojama	1573–1603 Ógimači Go-Józei
Edo	1603–1868 Go-Józei Go-Mizunó Meišó* Go-Kómjó Go-Sai Reigen Higašijama Nakamikado Sakuramači Momozono Go-Sakuramači* Go-Momozono Kókaku Ninkó Kómei Meidži
Japonské císařství	1868–1947 Meidži Taišó Šówa
Moderní Japonsko	1947–dosud Šówa Akihito Naruhito
vládnoucí císařovny jsou označeny hvězdičkou * / císařská choť a regentka Džingu Kógó se tradičně neuvádí **