Takakura

Takakura
Narození23. září 1161
Úmrtí30. ledna 1181 (ve věku 19 let)
PotomciAntoku, Morisada, Go-Toba, Kecuši, Koreaki, Kóši a Noriko
OtecGo-Širakawa
MatkaŠigeko Taira
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Takakura (japonsky 高倉天皇, Takakura-tennó, 20. září 1161 – 30. ledna 1181) byl osmdesátý císař Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Vládl od 9. dubna 1168 do své abdikace 18. března 1180.[3]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Norihito (憲仁親王),[4][pozn. 1] byl čtvrtým synem 77. císaře Go-Širakawy a jeho manželky Šigeko Tairy (1142─1176). Byl tedy strýcem svého předchůdce císaře Rokudžóa. Jeho císařská manželka Tokuko Taira byla dcerou Kijomoriho Tairy a jeho konkubíny Tokiko Tairy (平 時子, 1126─1185), která se v bitvě u Dannoury vrhla s mladičkým císařem Antokuem do vod průlivu Kanmon (Šimonoseki), aby se Antoku nedostal do rukou nepřátelského rodu Minamoto.[6]

Události za Takakurova života

Jediná dochovaná listina psaná císařem Takakurou

Dne 9. dubna 1168 byl císař Rokudžó ve 3. roce svého panování sesazen bývalým císařem Go-Širakawou, který byl jeho dědem, a nástupnictví (senso) obdržel jeho bratranec princ Norihito, Go-Širakawův sedmý syn.[5] Ještě téhož dne princ Norihito údajně usedl na japonský trůn (sokui) a byl prohlášen za císaře.[3][4][pozn. 2]

Přestože byl Takakura formálně dosazen na trůn, veškeré vládní záležitosti ve skutečnosti řídili jeho otec Go-Širakawa a jeho tchán Kijomori Taira. Bývalý císař Go-Širakawa uplatňoval pravomoci, jež byly spjaty s ustálenými vzorci systému klášterní vlády a Kijomori Taira si jako prakticky regent dělal, co uznal za vhodné.

Roku 1172 se Takakurovou ženou stala dcera Kijomoriho Tairy Tokuko Taira (平 徳子, 1155─1214).[7]

Dne 27. května 1177 rozvířil silný vítr požár v hlavním městě natolik, že císařský palác lehl popelem.[3]

Dne 22. prosince 1178 porodila Takakurova žena, císařovna Tokuko, dědice trůnu prince Tokihita (言仁親王), pozdějšího císaře Antokua. V následujícím měsíci byl princ Tokihito prohlášen dědicem císaře Takakury.[3]

Dne 18. března 1180 byl císař Takakura donucen odstoupit z Chryzantémového trůnu.[7] Stalo se tak ve 12. roce jeho panování. Ještě téhož dne na trůn usedl roční princ Tokihito. Jeho korunovace proběhla přesně za dva měsíce, 18. května.[7]

Počátkem července 1180 Vyrazil Kijomori Taira spolu s bývalými císaři Go-Širakawou a Takakurou a panujícím císařem Antokuem z Heian-kjó do města Fukuhara-kjó (dnes čtvrť Hjógo-ku ve městě Kóbe), kam Kijomori Taira přesunul hlavní město. Doprovázel je při tom ohromný průvod šlechticů a dvorních úředníků.[7][pozn. 3] V prosinci téhož roku se hlavním městem Heian-kjó přehnalo ničivé tornádo.[8]

Dne 30. ledna 1181 zemřel ve věku 19 let bývalý císař Takakura.[7]

Rodina

Císařský princ Norihito neboli císař Takakura měl 7 manželek, s nimiž zplodil 4 syny a 3 dcery. Jeho prvorozený syn, císařský princ Tokihito (言仁親王), se posléze stal císařem Antokuem. Jeho čtvrtý syn, císařský princ Takahira (尊成親王), poté usedl na trůn jako císař Go-Toba.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V dobách před vládou císaře Džomeie byla osobní jména císařů velmi dlouhá a lidé je obecně nepoužívali. Po Džomeiově vládě se počet znaků v každém jméně zmenšil.[5]
  2. ↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.[4]
  3. ↑ Fukuhara, jež se v roce 1160 stala oficiálním sídlem Kijomoriho Tairy, byla sídlem japonského císařského dvora, a tedy hlavním městem země, zhruba šest měsíců. Poté se hlavní město vrátilo zpět do Heian-kjó.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Takakura na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Imperial Household Agency (Kunaichō): 村上天皇 (62)
  2. ↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
  3. ↑ a b c d Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
  4. ↑ a b c Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842
  5. ↑ a b Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. ↑ Příběh rodu Taira (původním názvem: Heike Monogatari). Překlad Karel Fiala. Praha: Mladá fronta, 1993. 478 s. Dostupné online. ISBN 80-204-0361-2. 
  7. ↑ a b c d e Kitagawa, Hiroshi and Bruce T. Tsuchida. (1975). The Tale of the Heike. Tokyo: University of Tokyo Press. ISBN 0-86008-189-3
  8. ↑ Kamo no Chōmei. (1212). Hōjōki.

Externí odkazy

Japonští císaři
Předchůdce:
Rokudžó 		1168–1180
Takakura 		Nástupce:
Antoku
Japonští císařové
seznam japonských císařů
Legendární
Džómon
660 ACN–291 ACN
Jajoi
290 ACN–269 AD
Znak japonského císaře
Znak japonského císaře
Jamato
Kofun
269–539
Asuka
539–710
Nara
710–794
Heian
794–1185
Kamakura
1185–1333
Severní dvůr
1333–1392
Muromači
1333–1573
Azuči-Momojama
1573–1603
Edo
1603–1868
Japonské císařství
1868–1947
Moderní Japonsko
1947–dosud
vládnoucí císařovny jsou označeny hvězdičkou * / císařská choť a regentka Džingu Kógó se tradičně neuvádí **
Autoritní data Editovat na Wikidatech