Avigdor Kahalani

Avigdor Kahalani
אביגדור קהלני
Kahalani na fotografii z dubna 2010.
Kahalani na fotografii z dubna 2010.
7. ministr vnitřní bezpečnosti Izraele
Ve funkci:
18. června 1996 – 6. července 1999
Předseda vládyBenjamin Netanjahu
PředchůdceMoše Šachal
NástupceŠlomo Ben Ami
Stranická příslušnost
ČlenstvíTřetí cesta (dříve Strana práce)
Vojenská služba
SlužbaIzraelské obranné síly
Doba služby1962–1992
Hodnostbrigádní generál (Tat Aluf)
Bitvy/válkyšestidenní válka
jomkipurská válka
VyznamenáníMedaile Za zásluhy
Medaile Za hrdinství

Narození16. června 1944 (79 let)
Nes Cijona, Britský mandát Palestina
Kneset13., 14.
Alma materTelavivská univerzita
Haifská univerzita
Profeseválečník, politik a důstojník
Náboženstvíjudaismus
Oceněnízapalovač pochodně (2023)
medaile Za zásluhy
medaile Za hrdinství
Prezidentská medaile
CommonsAvigdor Kahalani
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Avigdor Kahalani (hebrejsky: אביגדור קהלני, narozen 16. června 1944) je penzionovaný izraelský brigádní generál a politik. Během své vojenské kariéry obdržel medaili Za zásluhy a medaili Za hrdinství, bojoval v šestidenníjomkipurské válce a v armádě strávil třicet let. Jako politik působil po dvě funkční období jako poslanec Knesetu a v letech 1996 až 1999 zastával v izraelské vládě post ministra vnitřní bezpečnosti.

Biografie

Narodil se v Nes Cijoně ještě za dob britské mandátní Palestiny. Vystudoval bakalářský obor historie na Telavivské univerzitě a magisterský obor politologie na Haifské univerzitě. V rámci své vojenské kariéry studoval na Command and General Staff College v Fort Leavenworthu v Kansasu a americkou National Defense College.[1]

Vojenská kariéra

Kahalani působil po třicet let v Izraelských obranných silách jako voják z povolání a během této doby dosáhl hodnosti brigádního generála. Během své služby v průběhu šestidenní války v roce 1967 byl těžce zraněn, když byl zasažen jeho tank Centurion. Za svou službu v této válce byl odměněn medaili Za zásluhy. Během jomkipurské války v roce 1973 sloužil jako velitel obrněného pluku na Golanských výšinách a za výjimečný výkon během několika tankových bitev mu byla udělena medaile Za hrdinství.[2] Během války velel Kahalani skupině narychlo sestavených tanků a obrněných posádek z různých jednotek (izraelské síly byly v té době v nesourodém stavu v důsledku překvapivého arabského útoku). Kahalaniho skupina odrazila mnohem lépe početně vybavené syrské síly, které měly v počátečních dnech války obsadit izraelské pozice na Golanských výšinách. Tato bitva se později ukázala být jedním z rozhodujících okamžiků války. Po válce bylo údolí, v němž se bitva odehrála, přejmenováno na tzv. údolí Slz (ha-emek Bacha). Během své kariéry Kahalani velel například 7. brigádě nebo 38. divizi.

Politická kariéra

Po opuštění armády vstoupil do politiky. Nejprve působil jako místostarosta Tel Avivu a v roce 1992 byl v parlamentních volbách zvolen poslancem Strany práce. Během svého prvního funkčního období byl členem zahraničního a branně-bezpečnostního výboru a výboru pro vzdělávání a kultur. Mimo to byl aktivní ve výboru pro záchranu jemenských Židů a rovněž tak zastával post Golanské lobby. Dále byl předsedou Přátel nadace LIBI a prezidentem Izraelského sdružení pro léčbu drogové závislosti.[1]

Během svého prvního funkčního období opustil Stranu práce a společně s Emanuelem Zismanem založil Třetí cestu. Nově vzniklá strana v následných volbách v roce 1996 získala čtyři poslanecké mandáty a stala se součástí koaliční vlády Benjamina Netanjahua, v níž Kahalani obsadil post ministra vnitřní bezpečnosti.

Ve volbách v roce 1999 však strana nepřekročila volební práh a Kahalani přišel o svůj poslanecký mandát. Později vstoupil do strany Likud, za níž kandidoval ve volbách v roce 2003 ze 43. místa kandidátní listiny. Strana však získala pouze 38 mandátů a Kahalani se tím pádem do Knesetu nedostal.

Od listopadu 2007 je předsedou Organizace pro vojáka.

Je ženatý a má tři děti.[1]

Dílo

  • The Heights of Courage: A Tank Leader's War on the Golan (1975)
    • Tanky proti tankům. Praha: Český výbor Keren Kayemeth LeIsrael, 2008. 170 s. ISBN 978-80-254-1661-7.  (český překlad)
  • A Warrior's Way (1989)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avigdor Kahalani na anglické Wikipedii.

  1. a b c Avigdor Kahalani [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael, 1999-07-06 [cit. 2011-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ZAGREBA, Tal. We Were Like a Wounded Animal that Was Discarded and Fights for Its Life. Bamahane. 31. říjen 2008, čís. 42, s. 54–55. (anglicky) 

Literatura

  • KATZ, Yossi. A Voice Called: Stories of Jewish Heroism. Jeruzalém: Gefen Publishing House, 2010. 234 s. Dostupné online. ISBN 978-9652294807. Kapitola Avigdor Kahalani and Zvika Greengold: Heroes of Yom Kippur, s. 125–133. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Avigdor Kahalani na Wikimedia Commons
  • (anglicky) Kneset – Avigdor Kahalani
Ministři vnitřní bezpečnosti Izraele

Členové čtrnáctého Knesetu zvoleného roku 1996
Izraelská strana práce
Likud-Gešer-Comet
Šas
Národní náboženská strana
  • Šaki
  • Stern (pak Slomi'anski)
  • Porat (odešel do Tkuma)
  • Jahalom
  • Ben Cur
  • Bibi
  • Levy
  • Hammer (pak Gabaj)
  • Hendel (odešel do Tkuma)
  • Merec
  • Rubinstein
  • Ma'or
  • Poraz (odešel do Šinuj)
  • Zucker (odešel mezi nezařazené)
  • Oron
  • Chazan
  • Kohen
  • Jachjá
  • Sarid
  • Jisra'el ba-alija
    Chadaš-Balad
    Sjednocený judaismus Tóry
    ha-Derech ha-šlišit
  • Lubocky
  • Kahalani
  • Zisman (odešel mezi nezařazené)
  • Har'el
  • Arab. dem. str.-
    Sjednoc. arab. kandidátka
    Moledet
    Členové třináctého Knesetu zvoleného roku 1992
    Izraelská strana práce
    Likud
    Merec
    Comet
  • Badaš
  • Dajan
  • Ejtan
  • Goldfarb (odešel do Ji'ud, pak do Atid)
  • Peled
  • Salmovič (odešla do Ji'ud, pak do Atid)
  • Sandberg
  • Segev (odešel do Ji'ud)
  • Národní náboženská strana
    Šas
  • Azran (odešel mezi nezařazené)
  • Benizri
  • Deri
  • Gamli'el
  • Ma'ja
  • Pinchasi
  • Sjednocený judaismus Tóry
  • Halpert (pak Gafni)
  • Perec (pak Ravic)
  • Poruš (pak Verdiger)
  • Šapira (odešel do Agudat Jisra'el)
  • Chadaš
    Moledet
  • Bagad (odešel mezi nezařazené)
  • Gutman (odešel do Jamin Jisra'el)
  • Ze'evi
  • Arabská demokratická strana
    poznámka:
  • abecední řazení, nikoliv podle pozice na kandidátní listině
  • Autoritní data Editovat na Wikidatech