CA Vélez Sarsfield

CA Vélez Sarsfield
NázevClub Atlético Vélez Sarsfield
Přezdívka„El Fortín“
ZeměArgentina
MěstoBuenos Aires
Založen1910
Domácí dres
Venkovní dres
Soutěž1. argentinská liga
2018-20196. místo
StadionStadion José Amalfitani,
Buenos Aires
Souřadnice34°38′5,93″ j. š., 58°31′10,91″ z. d.
Kapacita49 540 diváků
Vedení
PředsedaArgentina Sergio Rapisarda
TrenérArgentina Mauricio Pellegrino
Oficiální webová stránka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
To je obraz z roku 1942 Velez Sarsfield tým, který hrál v druhé lize. brankář je Miguel Rugilo "lev Wembley". José M. Noguera také hrál v tomto týmu.

CA Vélez Sarsfield je fotbalový klub hrající 1. argentinskou fotbalovou ligu. Sídlí v Buenos Aires. Patří mezi nejúspěšnější argentinské kluby mimo tzv. „Velkou pětku“.[1] V roce 1994 vyhráli Pohár osvoboditelů.

Za Vélez Sarsfield hráli mnozí významní fotbalisté – např. Carlos Bianchi, Diego Simeone, Oscar Ruggeri nebo legendární gólman José Luis Chilavert. Legendou klubu je i dlouholetý předseda José Amalfitani.

Historie

Ke konci 60. let se do týmu zapracoval útočník Carlos Bianchi, pozdější legenda klubu. Vítěznému Campeonato Nacional v roce 1968 sice příliš nepomohl, ale další roky se z něj stal elitní forvard. Campeonato Metropolitano roku 1971 se týmu nepodařilo opanovat navzdory Bianchiho 36 gólům v 36 zápasech.[2] Koncem roku 1971 se Vélez Sarsfield přiblížil zisku trofeje v šampionátu Metropolitano, když vedl před posledním kolem o jeden bod před Independiente. Domácí prohra s Huracánem však titul vložila do rukou Independiente.

Mezi roky 1990 a 1992 táhl tým hvězdný Oscar Ruggeri.

Pod vedením kouče Marcela Bielsy dosáhl klub na titul během Clausury 1998, který stavěl na hráčích jako Pablo Cavallero nebo góly střílejícím brankáři Chilavertovi.

Po dobytí Clausury v roce 1998 trvalo sedm let než se Vélez dočkal další trofeje. Vítězná Clausura 2005 Vélez kvalifikovala do Copa Libertadores. Ve skupině Copy na sebe upozornil výhrou 5:0 v zápase proti uruguayjskému celku Rocha FC,[3] celkově skončil skupinu na první příčce s 16 body za 5 výher a 1 remízu. Kouč Miguel Angel Russo dovedl mužstvo úspěšně přes osmifinálový souboj s Newell's Old Boys (4:2 a 2:2), ve čtvrtfinále ale Argentinci nestačili na mexickou Guadalajaru (0:0 a 1:2).[4] V tomto období táhl tým svými góly argentinský útočník Mauro Zárate.

Koncem roku 2008 se kormidla chopil bývalý hráč Vélezu Ricardo Gareca. Ten následující rok dovedl mužstvo k dalšímu vítězství v Clausuře, které se Vélez zmocnil po čtyřech letech. Gareca do obrany zapracoval Nicoláse Otamendiho, který se stal oporou defenzívy. V závěrečném zápase proti Huracánu se jako jediný prosadil Maximiliano Moralez a Vélez tak předskočil svého soupeře v konečné tabulce.[5]

V roce 2011 Vélez poosmé opanoval Clausuru, tu si zajistil ještě v předposledním kole proti Huracánu výhrou 2:0. Během následujících týdnů přišel o záložníka Ricarda Álvareze, kterého ulovil Inter Milán.[6] Postup v Copě Libertadores 2011 skončil semifinálovým dvojzápasem s uruguayským CA Peñarol, který do finále postoupil jen díky pravidlu venkovních gólů.[7]

Po změně formátu argentinské ligy z Apertury a Clausury na Inicial a Final se stal Vélez Sarsfield – nadále trénovaný Garecou[8] – prvním vítězem Inicialu 2012/13 a nakonec i Superfinalu 2012/13. Začátkem roku 2013 posílil tým hostující Fernando Gago,[9] ale odehrál pouze 8 utkání.

V prosinci 2017 se stal trenérem Gabriel Heinze, dříve reprezentant Argentiny.[10]

Významní hráči

Úspěchy

Domácí

Liga

  • Primera División (10): 1968 Nacional, 1993 Clausura, 1995 Apertura, 1996 Clausura, 1998 Clausura, 2005 Clausura, 2009 Clausura, 2011 Clausura, 2012 Inicial, 2012/13

Pohár

Mezinárodní

Odkazy

Reference

  1. https://www.goal.com/en/news/585/argentina/2009/02/28/1130998/moralez-velez-are-capable-of-winning-the-title
  2. http://www.futbolpasion.com/crbianes.html
  3. Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-10. 
  4. http://www.rsssf.com/sacups/copa06.html
  5. Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-10. 
  6. https://www.eurofotbal.cz/clanky/boj-o-ricarda-alvareze-nakonec-vyhral-inter-milan-152729/
  7. https://www.lavanguardia.com/deportes/futbol/20110603/54164916076/el-penarol-se-clasifica-a-la-final-de-la-copa-libertadores-tras-vencer-a-velez.html
  8. https://www.fourfourtwo.com/news/velez-profit-problems-big-five
  9. https://www.eurofotbal.cz/clanky/gago-se-vraci-do-vlasti-na-hostovani-ho-ziskal-velez-208931/
  10. https://www.espn.com/soccer/velez-sarsfield/story/3306944/gabriel-heinze-to-become-new-velez-sarsfield-boss
  11. Archivovaná kopie. www.buenosairesherald.com [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-22. 
  12. Archivovaná kopie. canchallena.lanacion.com.ar [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03. 

Externí odkazy

Vítězové – Mistrovství světa ve fotbale klubů
Interkontinentální pohár
– předchůdce
1960 Real Madrid • 1961 CA Peñarol • 1962 Santos FC • 1963 Santos FC • 1964 FC Inter Milán • 1965 FC Inter Milán • 1966 CA Peñarol • 1967 Racing Club • 1968 Estudiantes de La Plata • 1969 AC Milán • 1970 Feyenoord • 1971 Nacional Montevideo • 1972 AFC Ajax • 1973 CA Independiente • 1974 Atlético Madrid • 1975 Ročník neodehrán • 1976 Bayern Mnichov • 1977 CA Boca Juniors • 1978 Ročník neodehrán • 1979 Club Olimpia • 1980 Nacional Montevideo • 1981 Flamengo • 1982 CA Peñarol • 1983 Grêmio • 1984 CA Independiente • 1985 Juventus FC • 1986 CA River Plate • 1987 FC Porto • 1988 Nacional Montevideo • 1989 AC Milán • 1990 AC Milán • 1991 FK Crvena zvezda • 1992 São Paulo FC • 1993 São Paulo FC • 1994 CA Vélez Sarsfield • 1995 AFC Ajax • 1996 Juventus FC • 1997 Borussia Dortmund • 1998 Real Madrid • 1999 Manchester United FC • 2000 CA Boca Juniors • 2001 Bayern Mnichov • 2002 Real Madrid • 2003 CA Boca Juniors • 2004 FC Porto
Mistrovství světa klubů
2000 SC Corinthians Paulista2001–2004 • 2005 São Paulo FC • 2006 Sport Club Internacional • 2007 AC Milán • 2008 Manchester United FC • 2009 FC Barcelona • 2010 FC Inter Milán • 2011 FC Barcelona • 2012 SC Corinthians Paulista • 2013 Bayern Mnichov • 2014 Real Madrid • 2015 FC Barcelona • 2016 Real Madrid • 2017 Real Madrid • 2018 Real Madrid • 2019 Liverpool FC • 2020 Bayern Mnichov • 2021 Chelsea • 2022 Chelsea • 2023 Real Madrid
Autoritní data Editovat na Wikidatech