Děkujeme, odejděte!

Děkujeme, odejděte! byla iniciativa někdejších studentských vůdců z konce 80. let, kteří u příležitosti 10. výročí sametové revoluce vydali 17. listopadu 1999 stejnojmennou výzvu, s níž razantně kritizovali tehdejší politickou elitu udržující svým vládnutím v chodu tzv. opoziční smlouvu a vrcholné představitele vyzvali k rezignaci.^[1] Iniciativa si získala širokou společenskou podporu, hlavní dva aktéři opoziční smlouvy Miloš Zeman (ČSSD) a Václav Klaus (ODS) však odmítli výzvu k odchodu vyslyšet a Zemanova vláda držená Klausovou ODS dovládla až do konce svého mandátu v červenci 2002.

Vznik výzvy

Iniciátorem celé akce byl novinář Josef Brož, který společně s tehdejší diplomatkou Monikou Pajerovou svolal na toho dne do pražské kavárny Slávia své přátele. Mezi následnými prvními šesti signatáři byli: Josef Brož, Igor Chaun, Vlastimil Ježek, Šimon Pánek, Martin Mejstřík a Vratislav Řehák.

Bývalí studenti se původně sešli v předvečer 10. výročí tzv. sametové revoluce k oslavě vydání knihy historiků Milana Otáhala a Miroslava Vaňka: Sto studentských revolucí (NLN, Praha 1999) v Rockcafé na Národní třídě. V textu pak kritizovali stav společnosti (morální a politický marasmus) a obvinili z něj vládnoucí establishment spojený v tzv. opoziční smlouvě. Vedoucí politiky, kteří byli podle nich zodpovědní za tento stav, vyzvali k demisi.

Vedle kritického zaměření textu se autoři v jeho druhé polovině odvolávali na sílu a schopnost obnovy tzv. občanské společnosti. Předpokladem pro tuto obnovu se měl stát vnitřní slib slušnosti.

Hlavní cíle výzvy Miloš Zeman a Václav Klaus (foto z r. 2001)

Dne 27. listopadu 1999 přidal koordinační výbor Děkujeme, odejděte! takzvanou „hradeckou výzvu“, která v šesti bodech požadovala demisi vlády a předčasné volby, vypovězení opoziční smlouvy a odstoupení stranických špiček a současně vyzvala občany, aby přiměli politiky „k respektování veřejného mínění a nadřazení zájmů země nad zájmy (politických) stran“.^[2]

Text, zveřejněný krátce poté v médiích, vyvolal značný společenský ohlas. Na demonstraci na Václavském náměstí 3. prosince 1999 přišlo výzvu podpořit nejméně 50 000 lidí.^[1] Autoři výzvy tam požadovali zrušení opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS a odstoupení předsedů obou stran Václava Klause a Miloše Zemana z funkcí předsedů Poslanecké sněmovny, resp. vlády.^[3] Během prvního měsíce získala 170 000 podpisů^[1] a koncem roku 1999 organizátoři oznámili, že jej podepsalo na 200 000 signatářů. V průzkumu Střediska empirických výzkumů pro Český rozhlas a Českou televizi, zveřejněném v prosinci 1999, s výzvou vyjádřilo souhlas 70 procent respondentů.^[4]

K podpoře se postupně přidalo široké spektrum stran a osobností, mimo jiné prezident Václav Havel, kardinál Miloslav Vlk, předseda KSČM Miroslav Grebeníček, představitelé Čtyřkoalice a další,^[1][3] někteří dokonce projevili ochotu podat demisi (tehdejší předseda Unie svobody Jan Ruml). Hlavními jejími kritiky se naopak stali ti, na které text nejvíce mířil: předsedové ČSSD Miloš Zeman a ODS Václav Klaus, i další osobnosti z těchto stran, např. poslanec ODS Petr Nečas či místopředseda vlády za ČSSD Pavel Rychetský.^[1][2] Tehdejší předseda vlády Miloš Zeman označil iniciativu jako „pubertální“, předseda Sněmovny Václav Klaus o ní hovořil jako o jedné z tisícin či miliontin země.^[3] Senátor Josef Jařab považoval za „zbytečné oslovovat představitele dvou politických stran, kteří nejsou ochotni vést dialog“ a vyzval autory výzvy, aby se obrátili spíše k voličům, kteří o změně mohou rozhodnout.^[3]

Další vývoj

Výzva se postupně proměnila v občanskou iniciativu „Sdružení Děkujeme, odejděte!“^[5], která o sobě dala vědět ještě několika prohlášeními a postoji: například v únoru 2000 protikomunistickou akcí „Antiúnor“, aktivní podporou vzbouřených redaktorů v rámci tzv. televizní krize, později protestem při inauguraci prezidenta Václava Klause v březnu 2003 a naposledy zřetelněji na podporu vstupu do Evropské unie.

Ačkoliv část médií a politiků vyzvala signatáře již v roce 1999, aby z výzvy, která postupně přerostla v hnutí, založili politickou stranu, k jejímu založení nedošlo.^[4] Část z osobností se z aktivní účasti na pokračování politickou cestou vzápětí stáhla (Pánek, Chaun).

Čtyřkoalice složená z KDU-ČSL, ODA, DEU a Unie svobody nabídla zástupcům Sdružení Děkujeme, odejděte! a iniciativy Impuls 99 prostor na společné kandidátce pro senátní volby roku 2000. Představitelé Sdružení však svoji účast nebo otevřenou podporu konkrétní politické strany odmítli.^[6]

Na podzim roku 2001 se po diskusích mezi částí bývalých studentských vůdců a dalšími osobnostmi z řad podnikatelů a intelektuálů ustavila politická strana Cesta změny. Po rozporech mezi některými z nich (zejména z okruhu kolem aktivistky Moniky Pajerové) byl jejím předsedou zvolen podnikatel Jiří Lobkowicz. Po pro stranu neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny (červen 2002, pouze 0,27 %) byl za Cestu změny zvolen nezávislým senátorem Martin Mejstřík (listopad 2002). Jeho odchodem z politiky (2008) strana de facto zanikla.

Odkazy

Reference

Související články

• Impuls 99

Externí odkazy

• Dílo Děkujeme, odejděte! ve Wikizdrojích
• Dílo Hradecká výzva ve Wikizdrojích
• Děkujeme, odejděte po třech letech 24. 1. 2003 na Radio Praha
• Jak se slavil listopadu: Děkujeme, odejděte (1999) roku 2009 v Archivu ČT24 (video online)
• Studentští vůdci dvacet let po revoluci: obdiv i pohrdání 15. 11. 2009 na Novinkách.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.