Daviscupový tým Austrálie
Austrálie | ||
| ||
Kapitán | Lleyton Hewitt[1] | |
Trenér | Joshua Eagle[2] | |
Žebříček ITF | 3. | |
Barvy | zelená zlatá | |
Poprvé v soutěži | 1905 (1905–1922 jako Australásie) | |
Odehraných let | 103 | |
Zápasů celkem | 278 (201–77) | |
Roky ve Světové skupině | 35 (64–33) | |
Vítěz | 28 (1907, 1908, 1909, 1911, 1914, 1919, 1939, 1950, 1951, 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1959, 1960, 1961, 1962, 1964, 1965, 1966, 1967, 1973, 1977, 1983, 1986, 1999, 2003) | |
Finalista | 21 (1912, 1920, 1922, 1923, 1924, 1936, 1938, 1946, 1947, 1948, 1949, 1954, 1958, 1963, 1968, 1990, 1993, 2000, 2001, 2022, 2023) | |
Nejvíce výher, celkem | Lleyton Hewitt (59–21) | |
Nejvíce výher, dvouhra | Lleyton Hewitt (42–14) | |
Nejvíce výher, čtyřhra | Todd Woodbridge (25–7) | |
Nejlepší pár | Woodforde / Woodbridge (14–2) | |
Nejvíce zápasů | Lleyton Hewitt (43) | |
Nejvíce odehraných let | Lleyton Hewitt (19) | |
Údaje v infoboxu aktuální k 20231201a1. prosince 2023 |
Daviscupový tým Austrálie reprezentuje Austrálii v Davisově poháru od roku 1905. Řídící organizací reprezentace je národní tenisový svaz Tennis Australia. V letech 1905–1922 hráli Australané s Novozélanďany ve společném týmu Australasie.
Austrálie představuje po Spojených státech druhé nejúspěšnější družstvo v soutěži, když „salátovou mísu“ vyhrála ve dvaceti osmi ročnících. První trofej získala v roce 1907 především díky Normanu Brooksovi a poslední v sezóně 2003. Ve dvaceti jedna fnále skončila jako poražený finalista včetně let 2022 a 2023.
Týmovým statistikám vévodí bývalý první hráč žebříčku Lleyton Hewitt, jenž zaznamenal nejvyšší počet 59 vyhraných zápasů, 42 vítězných dvouher a 43 odehraných mezistátních utkání v 19 sezónách. Od roku 2016 působí jako nehrající kapitán družstva. Nejlepší deblový pár vytvořili Mark Woodforde s Toddem Woodbridgem se 14 výhrami.
Roy Emerson drží s osmi tituly absolutní hráčský rekord soutěže. Rovněž šestnáct trofejí Harryho Hopmana v roli kapitána je daviscupovým rekordem.
Historie
Mezi lety 1905–1914 startovali australští tenisté ve společném družstvu s Novým Zélandem pod hlavičkou Australasie. Kombinovaná sestava si připsala pět trofejí v ročnících 1907, 1908, 1909, 1911 a 1914. Ačkoli byli novozélandští tenisté způsobilý ke startu za tým, této možnosti využil pouze jediný Novozélanďan Tony Wilding. Sportovci z obou států vytvářeli v prvních dekádách 20. století australasijské výběry ve více sportech.
Po skončení první světové války nastoupili Australané roku 1919 premiérově jako samostatné družstvo, které danou sezónu vybojovalo trofej.[3] Mezinárodní tenisová federace pak Austrálii připisuje všechny výsledky, které dosáhla v rámci Australásie.
Roku 1951 se zformovala australská dvojice Frank Sedgman a Ken McGregor, která položila základ nové australské éře. Následná dominantnost Australanů se projevila v letech 1950–1967, když z 18 ročníků vyhráli patnáctkrát. Během tohoto období australský tým postavil pět různých sestav, v nichž nastoupilo postupně sedm wimbledonských vítězů. Po celou dobu 1950–1968 byl trenérem a nehrajícím kapitánem družstva Harry Hopman, bývalý aktivní účastník soutěže. Poté, co Sedgman a McGregor přestoupili k profesionálům, nasadil Hopman v roce 1953 dva nezkušené devatenáctileté tenisty Lew Hoada a Kena Rosewalla, kteří dokázali titul obhájit. Další ročník 1954 salátovou mísu ztratili s Američany Vicem Seixasem a Tonym Trabertem, ale následné dva roky opět vyhráli bez ztráty setu. Po jejich odchodu k profesionálům je v družstvu vystřídali Ashley Cooper a Malcom Anderson.[3]
V roce 1959 byl tým obměněn Fraserem a Laverem. Ve svém prvním finále Laver nevyhrál ani jednu dvouhru, ovšem Austrálie díky Fraserovi uhájila mísu. V dalších ročnících se právě Laver stal základním kamenem týmu, když dokázal vyhrát všechna svá utkání. V roce 1963 obhajovalo titul nově uspořádané družstvo, v němž vedle Roye Emersona nastupoval devatenáctiletý John Newcombe, jenž v další dekádě třikrát vyhrál Wimbledon. Ročník 1963 ovládly Spojené státy, ale následující sezónu 1964 opět vyhrála Austrálie, když dvouhry za ni odehráli Roy Emerson a Fred Stolle a ve čtyřhře nastupoval pár Newcombe a Roche. Do roku 1967 pak tým získal čtyři trofeje v řadě.[3]
Chronologie zápasů
2019–2029
Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2019 | Kvalifikační kolo | 1.–2. února | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Bosna a Hercegovina | 4–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 19. listopadu | Madrid, Španělsko | tvrdý (h) | Kolumbie | 3–0 | výhra | |
20. listopadu | Belgie | 2–1 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 21. listopadu | Kanada | 1–2 | prohra | |||
2021 | Kvalifikační kolo | 6.–7. března 2020 | Adelaide, Austrálie | antuka | Brazílie | 3–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 25. listopadu 2021 | Turín, Itálie | tvrdý (h) | Chorvatsko | 0–3 | prohra | |
27. listopadu 2021 | Maďarsko | 2–1 | výhra | ||||
2022 | Kvalifikační kolo | 4.–5. března | Sydney, Austrálie | tvrdý | Maďarsko | 3–2 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 13. září | Hamburk, Německo | tvrdý (h) | Belgie | 3–0 | výhra | |
15. září | Francie | 2–1 | výhra | ||||
18. září | Německo | 1–2 | prohra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 22. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | Nizozemsko | 2–0 | výhra | |
Finálový turnaj, semifinále | 25. listopadu | Chorvatsko | 2–1 | výhra | |||
Finálový turnaj, finále | 27. listopadu | Kanada | 0–2 | prohra | |||
2023 | Finálový turnaj, základní skupina | 13. září | Manchester, Spojené království | tvrdý (h) | Velká Británie | 1–2 | prohra |
14. září | Francie | 2–1 | výhra | ||||
16. září | Švýcarsko | 3–0 | výhra | ||||
Finálový turnaj, čtvrtfinále | 22. listopadu | Málaga, Španělsko | tvrdý (h) | Česko | 2–1 | výhra | |
Finálový turnaj, semifinále | 24. listopadu | Finsko | 2–0 | výhra | |||
Finálový turnaj, finále | 26. listopadu | Itálie | 0–2 | prohra |
Přehled finále
|
|
Složení týmu
Rok | Členové týmu | |||
---|---|---|---|---|
2023 | Alex de Minaur | Alexei Popyrin | Max Purcell | Jordan Thompson |
Thanasi Kokkinakis | Matthew Ebden | — |
Kapitáni
Kapitán | období |
---|---|
Harry Hopman | 1950–1969 |
Neale Fraser | 1970–1994 |
John Newcombe | 1995–2000 |
John Fitzgerald | 2001–2010 |
Patrick Rafter | 2010–2014 |
Wally Masur | 2015 |
Lleyton Hewitt | 2016– |
Odkazy
Reference
- ↑ Lleyton Hewitt named Australia’s Davis Cup captain [online]. Sports Illustrated [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Eagle takes over Davis Cup as coaches face shake-up
- ↑ a b c LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Austrálie na Wikimedia Commons
- Daviscupový tým Austrálie na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Davis Cup | |
---|---|
Vítěz 2023: Itálie | |
Finále 2024 | Argentina • Austrálie • Belgie • Brazílie • Česko • Finsko • Francie • Chile • Kanada • Itálie • Německo • Nizozemsko • Slovensko • Spojené státy • Španělsko • Velká Británie |
Ročníky | 1900 • 1902 • 1903 • 1904 • 1905 • 1906 • 1907 • 1908 • 1909 • 1911 • 1912 • 1913 • 1914 • 1919 • 1920 • 1921 • 1922 • 1923 • 1924 • 1925 • 1926 • 1927 • 1928 • 1929 • 1930 • 1931 • 1932 • 1933 • 1934 • 1935 • 1936 • 1937 • 1938 • 1939 • 1946 • 1947 • 1948 • 1949 • 1950 • 1951 • 1952 • 1953 • 1954 • 1955 • 1956 • 1957 • 1958 • 1959 • 1960 • 1961 • 1962 • 1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024 |
Historie Davis Cupu • žebříček ITF |