Explorer 1
Explorer 1 | |
---|---|
COSPAR | 1958-001A |
Katalogové číslo | 00004 |
Start | 1. února 1958, 3:48 UTC |
Kosmodrom | Cape Canaveral |
Nosná raketa | Juno 1 |
Typ oběžné dráhy | střední oběžná dráha Země |
Stav objektu | zanikl v atmosféře |
Zánik | Zánik |
Zánik | 31. března 1970 |
Provozovatel | NASA (USA) |
Výrobce | JPL (USA) |
Druh | vědecká družice |
Hmotnost | 13,97 kg |
Parametry dráhy | |
Apoapsida | 2 550 km |
Periapsida | 358 km |
Sklon dráhy | 33,24° |
Doba oběhu | 114,8 min |
Excentricita dráhy | 0,14 |
Velká poloosa dráhy | 7 832,2 km |
Přístroje | |
Nese přístroje | Geigerův-Müllerův počítač |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Explorer 1 (oficiálně Satellite 1958 Alpha) byla první družice vypuštěná Spojenými státy americkými. Start se odehrál 31. ledna 1958[1] (1. února ve 3:48 UTC) na Mysu Canaveral na Floridě. Nosnou raketou byla Juno 1, která byla vyvinutá ze suborbitální rakety Jupiter-C.
Historie
Raketu Jupiter-C pro družici vyvinul tým Wernhera von Brauna již pro připravený program Orbiter. Jenže poté, když Sověti vypustili svůj Sputnik 1 a kosmický program amerického námořnictva Vanguard se kvůli poruchám raket opozdil[2], byl von Braun požádán o vypuštění rakety s družicí. Pro vypuštění byly schváleny úpravy rakety Jupiter-C, přejmenované na civilní název Juno 1. Družice byla pevně připojena k motoru čtvrtého stupně rakety. Na start uvolnil Pentagon 3,5 milionu dolarů. Sestrojením družice byl pověřen ústav v Pasadeně, který požádal o spolupráci Jamese A. Van Allena na universitě v Utahu.
Technické údaje
Součástí zhruba 2 metry dlouhé družice byl Geigerův-Müllerův počítač pro měření kosmického záření, teploměr, zařízení (miniaturní mikrofony sestrojené studenty univerzity) pro detekci mikrometeoritů. Válec družice o průměru 15 cm byl opatřen kuželovitou ocelovou špicí.
Průběh letu
Jméno Explorer 1 první americká sonda získala až po dosažení oběžné dráhy. Teprve po dosažení prvního obletu planety oznámila pozemní stanice v Pasadeně úspěšný start.[3] Zemi satelit obíhal po eliptické dráze ve výšce 358 až 2550 km, tedy výš, než byl plán, což způsobil vyšší výkon rakety. Celkem provedl cca 56 000 obletů. V květnu 1958 však baterie přestaly dodávat energii a Explorer 1 přestal vysílat z obou instalovaných vysílačů. Mise byla úspěšná, sonda jako první zaznamenala existenci radiačních pásů Země, tzv. Van Allenových pásů. Explorer 1 zanikl v zemské atmosféře 31. března 1970. Objevení těchto pásů je považováno za jeden z největších přínosů Mezinárodního geofyzikálního roku.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Historie, s. 102.
- ↑ PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Nečekané objevy, s. 33.
- ↑ Půlstoletí kosmonautiky, s. 35
- ↑ Půlstoletí kosmonautiky, s. 37
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Explorer 1 na Wikimedia Commons
- Explorer na webu Kosmo
Program Explorer | |
---|---|
1958–1959 | |
1960–1969 | |
1970–1979 | 42 • 43 • 44 • 45 • 46 • 47 • 48 • 49 • 50 • 51 • 52 • 53 • 54 • 55 • 56 • 57 • 58 • 59 • 60 • 61 |
1980–1989 | |
1990–1999 | 67 (EUVE) • 68 (SAMPEX) • 69 (RXTE) • 70 (FAST) • 71 (ACE) • 72 (SNOE) • 73 (TRACE) • 74 (SWAS) • 75 (WIRE) • 76 (TERRIERS) • 77 (FUSE) |
2000–2009 | 78 (IMAGE) • 79 (HETE) • 80 (WMAP) • 81 (RHESSI) • 82 (CHIPSat) • 83 (GALEX) • 84 (SWIFT) • 85-89 (THEMIS) • 90 (AIM) • 91 (IBEX) • 92 (WISE) |
2010– | 93 (NuSTAR) • 94 (IRIS) |