Explorer 15 : Mise, Přístroje, Reference, Externí odkazy Wikipedie, otevřená encyklopedie

Explorer 15

Jiné názvy

EPE-3
EPE-C
S-3C

COSPAR

1962-059A (βλ1)

Katalogové číslo

445

Start

27. října 1962

Kosmodrom

Cape Canaveral LC-17

Nosná raketa

Delta A

Stav objektu

pravděpodobně zanikl v atmosféře

Zánik

19. prosince 1978

Provozovatel

NASA

Druh

vědecká družice

Program

Program Explorer

Hmotnost

45,2 kg

Parametry dráhy

Epocha	1962-10-27
Apogeum	17 438 km
Perigeum	300 km
Sklon dráhy	18°
Doba oběhu	311 minut

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Explorer 15 (též EPE-3, EPE-C) byla vědecká družice NASA, zaměřená na studium uměle vytvořeného radiačního pásu vzniklého během jaderného testu Starfish Prime z července 1962. Byla třetí ze série Energetic Particle Explorer, kam patřily i družice Explorer 12, Explorer 14 a Explorer 26. Družice byla vybavena přístroji, které původně sloužily jako záloha pro Explorer 14.

Mise

Explorer 15 byl vynesen 27. října 1962 raketou Delta A^[1] a byl umístěn na eliptickou dráhu s perigeem 300 km a apogeem o 17 438 km. Během startu selhalo zařízení pro řízení rotace a ta tak zůstala stejná po celou dobu životnosti na hodnotě 73 ot/min. Družice vstoupila do atmosféry 19. prosince 1978 a shořela.

Přístroje

Detektory protonů a elektronů

Družice disponovala celkem šesti křemíkovými detektory. Dva detektory vyčnívaly z tělesa sondy a měly tak zvětšené zorné pole. Ostatní čtyři byly umístěny po obvodu, kolmo k ose rotace. Detektory byly citlivé na elektrony s energiemi 0,5-2,8 MeV a protony s energiemi 2,1-4 MeV. Hlavním úkolem detektorů bylo studium radiačního pásu po jaderném testu. Užitečná data byla shromažďována do 23. prosince 1962.

Směrový a všesměrový detektor toku protonů a elektronů

K měření byla použita dvojice plastových scintilačních detektorů. První detektor byl směrový a byl umístěn kolmo k ose rotace se zorným úhlem 16° a dokázal snímat elektrony s energií na 500 keV. Druhý detektor byl všesměrový a dokázal měřit samostatně tok protonů (40-110 MeV) a elektronů (> 4 MeV). Data z obou detektorů byla sbírána po dobu 9,3 sekundy a poté byla každých 69 sekund odesílána se zbytkem telemetrie. Data z přístroje byla přijímána do 30. ledna 1963.

Ostatní přístroje byly identické s Explorerem 14.

Reference

↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2003-3-8 [cit. 2011-10-24]. Kapitola Raketa Delta. Dostupné online.

Externí odkazy

http://www.lib.cas.cz/space.40/1962/059A.HTM
http://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/spacecraftDisplay.do?id=1962-059A

Program Explorer

1958–1959	1 • 2 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7

1960–1969	8 • 9 • 10 • 11 • 12 • 13 • 14 • 15 • 16 • 17 • 18 • 19 • 20 • 21 • 22 • 23 • 24 • 25 • 26 • 27 • 28 • 29 • 30 • 31 • 32 • 33 • 34 • 35 • 36 • 37 • 38 • 39 • 40 • 41

1970–1979	42 • 43 • 44 • 45 • 46 • 47 • 48 • 49 • 50 • 51 • 52 • 53 • 54 • 55 • 56 • 57 • 58 • 59 • 60 • 61

1980–1989	62 (DE-1) • 63 (DE-2) • 64 (SME) • 65 (CCE) • 66 (COBE)

1990–1999	67 (EUVE) • 68 (SAMPEX) • 69 (RXTE) • 70 (FAST) • 71 (ACE) • 72 (SNOE) • 73 (TRACE) • 74 (SWAS) • 75 (WIRE) • 76 (TERRIERS) • 77 (FUSE)

2000–2009	78 (IMAGE) • 79 (HETE) • 80 (WMAP) • 81 (RHESSI) • 82 (CHIPSat) • 83 (GALEX) • 84 (SWIFT) • 85-89 (THEMIS) • 90 (AIM) • 91 (IBEX) • 92 (WISE)

2010–	93 (NuSTAR) • 94 (IRIS)