Jakov Volček

Jakov Volček
Narození	17. dubna 1912 Vitebsk
Úmrtí	listopad 1988 (ve věku 76 let)
Povolání	spisovatel
Národnost	ruská
Stát	Sovětský svaz Sovětský svaz
Alma mater	Rostovská státní univerzita
Významná díla	Karaj
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jakov Iosifovič Volček (rusky Яков Иосифович Волчек) (17. dubna 1912, Vitebsk – listopad 1988) byl ruský sovětský prozaik, dramatik a scenárista.

Život

Volček se narodil v běloruském městě Vitebsk v rodině hudebníka a divadelního režiséra. Rodina se často stěhovala z místa na místo podle toho, kde otec právě pracoval. Po skončení střední školy pracoval Volček v dolech jako horník a kovář. Poté vystudoval Rostovskou universitu a od roku 1931 pracoval jako novinář např. v Komsomolské pravdě. Byl také dopisvatelem TASSu v Arménii. Roku 1943 se stal členem Svazu sovětských spisovatelů. Roku 1967 podpořil požadavek Alexandra Solženicina na zrušení cenzury.

Dílo

Próza

Проводник С.Р.С., tj. Проводник служебно-розыскных собак (1956, Psovod služebních vyšetřovacích psů, česky jako Na stopě), příběhy z běžného života sovětských milicionářů v oblasti Kavkazu, kdy jim při různých akcích pomáhají cvičení psi.
Рассказы о капитане Бурунце (1959, Povídky o kapitánovi Buruncovi), sbírka povídek o kapitánovi milice
Карай (1963, Karaj), román, který se odehrává v hornaté oblasti Arménie a jehož hrdinou je služební pes Karaj a jeho psovod.
Сын Карая (1963, Syn Karaje), volné pokračování románu Карай.
Мои учителя (1963, Moji učitelé), povídky.

Divadelní hry

Заглянуть в колодец (1965, Nahlédnout do studny),
Судебная хроника (1966, Soudní kronika),
Мера истины (1967, Míra pravdy),
Сочтемся славою... (1970),
Голос крови (1972, Hlas krve),
Снятый и назначенный (1977),
КПД одержимости (1978),
Мера истины (1978, Míra pravdy).

Filmové scénáře

Песня первой любви, arménsky Arajin siro yerge (1958, Píseň první lásky), arménský sovětský film, režie Laert Vagaršjan a Jurij Jerzinkjan.
Ноль три estonsky Null kolm (1963, Nula tři), estonský sovětský film, režie Igor Jelcov.

Česká vydání

Na stopě, Naše vojsko, Praha 1958, přeložil Karel Richter.
Karaj, SNDK, Praha 1967, přeložila Jarmila Wagsteinová.
Karaj na stopě, Albatros, Praha 1981, přeložila Miena Karlová, obsahuje Karaj a Syn Karaje.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Волчек, Яков Иосифович na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jakov Volček
(rusky) http://www.kino-teatr.ru/kino/screenwriter/sov/268126/bio/
Jakov Volček v Databázi knih