Josef Kalfus

JUDr. Josef Kalfus
14. ministr financí Československa
Ve funkci:
28. března 1936 – 21. července 1937
PrezidentEdvard Beneš
Předseda vládyMilan Hodža
PředchůdceEmil Franke
NástupceEmil Franke
16. ministr financí Československa
Ve funkci:
2. října 1937 – 15. března 1939
PrezidentEdvard Beneš
Emil Hácha
Předseda vládyMilan Hodža
Jan Syrový
Rudolf Beran
PředchůdceEmil Franke
NástupceVavro Šrobár
1. ministr financí Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci:
16. března 1939 – 5. května 1945
PrezidentEmil Hácha
Předseda vládyRudolf Beran
Alois Eliáš
Jaroslav Krejčí
Richard Bienert
Předchůdcenikdo (funkce vznikla)
Nástupcenikdo (funkce zanikla)
Stranická příslušnost
Členstvínestraník
SNJ
Národní souručenství
Narození25. června 1880
Železný Brod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. května 1955 (ve věku 74 let)
Liberec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kalfus (25. června 1880 Železný Brod[1] – 10. května 1955 Liberec)[p. 1] byl národohospodář, politik, ministr, účastník protinacistického odboje.

Životopis

Vyrůstal společně se svými sedmi sourozenci (2 bratři a 5 sester) v Železném Brodě. Jeho manželkou se stala Anna Nováková a jejich manželství zůstalo bezdětné. On sám patřil k finančním odborníkům a od roku 1920 působil JUDr. Josef Kalfus jako úředník na ministerstvu financí. Od 28. března 1936 byl jmenován ministrem financí[2] ČSR a tuto funkci zastával v řadě vlád i v období Protektorátu až do 5. května 1945.[p. 2] Obdržel i protektorátní vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem.[3]

Po podepsání Mnichovské dohody se v letech 1938 až 1939 dr. Josef Kalfus účastnil pomoci Čechům, kteří museli opustit Sudety, Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu.[2] Rodině sokolského funkcionáře Jana Zelenky-Hajského pomohl při jejich stěhování ze Sudet do Prahy. Stěhování jeho manželky Františky Zelenková a jejího syna Jana Milíče Zelenky muselo být provedeno z důvodů bezpečnosti tak, že dotyční se ukryli ve stěhovacím voze. Vůz poskytl i s řidičem JUDr. Josef Kalfus.[2] Když rodina Zelenkových neměla kde v Praze v prvních dnech bydlet, nechal je Kalfus bydlet týden ve svém domě a po čase se mu pro Zelenkovi podařilo opatřit byt v tehdejší Praze XI, Biskupcova čp. 1837/4, poblíž dnešní žižkovské Ohrady.[2]

Pro potřeby financování československého zahraničního odboje se Josefu Kalfusovi podařilo (na pokyn prezidenta dr. Edvarda Beneše) zařídit přesun finančních zdrojů do neutrálních zemí.[2] A byl to Josef Kalfus, kdo v březnu 1939 zajistil zničení důležitých spisů a také umožnil v červnu 1939 generálnímu řediteli Československé zbrojovky Eduardu Outratovi odchod do exilu za hranice okupovaného protektorátu.[2] Když gestapo pozatýkalo v únoru 1940 několik stovek sokolských funkcionářů (s cílem postupně rozvrátit sokolskou organizaci v Protektorátu Čechy a Morava) podařilo se Janu Zelenkovi-Hajskému a Jaroslavu Pechmanovi zachránit část sokolských financí. Tato akce ale byla možná jen díky včasnému upozornění ministra Richarda Bienerta a za přísně utajené pomoci ministra Josefa Kalfuse.[2] JUDr. Josef Kalfus patřil k důležitým spolupracovníkům ilegální organizace Politické ústředí (PÚ) a to až do 21. října 1941, kdy byl gestapem zatčen Zdeněk Bořek Dohalský – spojka mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně.[2] Spojení s odbojem se JUDr. Josefu Kalfusovi dařilo před Němci obratně kamuflovat.[2]

V roce 1946 byl postaven jako člen protektorátní vlády před Národní soud. Prokurátor František Tržický pro něj požadoval 20 let či doživotí.[4] Nicméně soud jej, poté co prokázal styky s domácím i zahraničním protifašistickým odbojem, sice dne 31. července 1946 uznal vinným, ale propustil jej bez potrestání.[4] Poté se zcela stáhl do ústraní.[5]

Po Únoru 1948 byl pro komunisty politicky nevhodný a byl mu zabaven majetek.[4] Trpěla tím i jeho rodina – nežádoucí politická angažovanost zabraňovala možnosti studia jeho příbuzných na politicky zaměřených školách (právnické fakulty).

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pramen[2] uvádí jako datum úmrtí 2. června 1956.[2]
  2. ↑ Bydliště JUDr. Josefa Kalfuse: Praha XIX – Dejvice, Alešova ulice číslo popisné 237/15.[2]

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. web: Státní oblastní archiv v Litoměřicích - Archivní odbor [cit. 2023-01-03]. N; inventární číslo 9237; signatura L188/10; 1864 - 1884; Železný Brod. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l ČVANČARA, Jaroslav. „Ni zisk, ni slávu“ (Příběh Jana Zelenky-Hajského a jeho sokolské ilegální skupiny Říjen) [online]. web: ÚSTR; Paměť a dějiny; ročník 2012, číslo 2, 32 stran textu + fotografie; rubrika: studie a články, 2012 [cit. 2022-12-24]. Ke stažení ve formátu *.pdf; citace ze strany: 19, 20, 21. Dostupné online. 
  3. ↑ Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou (”Svatováclavská orlice”) [online]. web: War Cross cz [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Události v třetí republice (1945-48) se vztahem k válce [online]. web: CS Magazín com [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Kalfus Josef, s. 155. 

Literatura

  • JANEČKOVÁ, Eva. Proces s protektorátní vládou. Praha: Libri, 2012. 256 s. ISBN 978-80-7277-502-6. 

Související články

Externí odkazy

  • Biografie ministrů první republiky
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kalfus
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Druhá vláda Milana Hodži
Ministerský předseda
Milan Hodža (jmenován 18. prosince 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
18. prosince 1935
Milan Hodža (zahraničí, RSZML) • Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Josef Zadina (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
Členové jmenovaní později
23. ledna 1936
Emil Franke (školství a národní osvěta, nestraník) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČsNS)
29. února 1936
Kamil Krofta (zahraničí, nestraník)
17. března 1936
Emil Franke (správce financí, ČSNS)
28. března 1936
Josef Kalfus (finance, nestraník)
2. července 1936
Erwin Zajiček (bez portfeje, DCV)
Třetí vláda Milana Hodži
Ministerský předseda
Milan Hodža (jmenován 18. prosince 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
18. prosince 1935
Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Josef Zadina (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Emil Franke (školství a národní osvěta, správce financí, ČSNS) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČŽOSS) • Ludwig Czech¹ (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina¹ (bez portfeje, BdL) • Erwin Zajiček¹ (bez portfeje, DCVP) • Kamil Krofta (zahraničí, nestraník)
Členové jmenovaní později
2. října 1937
Josef Kalfus (finance, nestraník)
4. prosince 1937
Rudolf Mlčoch (průmysl, obchod a živnosti, ČŽOSS)
19. března 1938
František Ježek (bez portfeje, NSj)
11. dubna 1938
Ivan Dérer (správce zdravotnictví a tělesné výchovy, ČSDSD)
10. května 1938
František Ježek (zdravotnictví a tělesná výchova, NSj)
16. září 1938
Hugo Vavrečka (propaganda, ČSNS)
¹ Minstři německých stran opustili vládu pod tlakem Sudetoněmecké strany (SdP) v březnu 1938.
Třetí Hodžova vláda byla donucena odstoupit po přijetí Godesberského memoranda 22. září 1939.
První vláda Jana Syrového* / vláda obrany republiky
Ministerský předseda
Jan Syrový (jmenován 22. září 1938, ministr národní obrany)
Členové v den jmenování vlády
22. září 1938
Kamil Krofta (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Engelbert Šubert (ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Jan Janáček (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Jindřich Kamenický (ministr železnic) • František Nosál (ministr veřejných prací) • Eduard Reich (ministr zemědělství) • Bedřich Horák (ministr sociální péče) • Stanislav Mentl (ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Karel Dunovský (ministr pošt a telegrafů) • Josef Fritz (ministr unifikací) • Hugo Vavrečka (bez portfeje) • Stanislav Bukovský (bez portfeje) • Petr Zenkl (bez portfeje) • Imrich Karvaš (bez portfeje) • Matúš Černák (bez portfeje)
23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace.
30. září 1938 byla československé vládě doručena Mnichovská dohoda.
Druhá vláda Jana Syrového
Ministerský předseda
Jan Syrový (jmenován 4. října 1938, ministr národní obrany)
Členové v den jmenování vlády
4. října 1938
František Chvalkovský (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Stanislav Bukovský (bez portfeje, pověřen řízením ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Imrich Karvaš (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Vladimír Kajdoš (ministr železnic, ministr pošt a telegrafů) • Karel Husárek (ministr veřejných prací) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, od 14. října 1938 ministr unifikací)¹ • Petr Zenkl (ministr sociální péče, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Vladimír Fajnor (ministr unifikací)¹ • Hugo Vavrečka (bez portfeje, propaganda) • Ivan Párkányi (bez portfeje, pro záležitosti Podkarpatské Rusi do 14. října 1938)¹
¹14. října 1938 vystřídal Vladimíra Fajnora ve vedení ministerstev spravedlnosti a unifikaci Ladislav Karel Feierabend, zároveň vládu opustil ministr bez portfeje Ivan Párkányi.
První vláda Rudolfa Berana
Ministerský předseda
Rudolf Beran (jmenován 1. prosince 1938, SNJ)
Členové v den jmenování vlády
1. prosince 1938
František Chvalkovský (ministr zahraničí, SNJ) • Otakar Fischer (ministr vnitra, SNJ) Josef Kalfus (ministr financí, SNJ) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, SNJ) • Jan Syrový (ministr národní obrany, SNJ) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, SNJ) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, SNJ) • Alois Eliáš (ministr dopravy, SNJ) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, SNJ) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, SNJ) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, SNJ) • Jiří Havelka (bez portfeje, SNJ) • Karol Sidor (bez portfeje, do 14. března 1939)¹
¹14. března 1939 byl vyhlášen nezávislý Slovenský stát.
15. března 1939 vyhlásila nezávislost Karpatská Ukrajina.
15. března 1939 bylo zbylé československé území obsazeno německými vojsky.
Druhá vláda Rudolfa Berana
Předseda vlády
Rudolf Beran (16. března 1939,¹ NS)
Členové v den jmenování vlády
Otakar Fischer (ministr vnitra, NS) Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, NS) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, NS) • Alois Eliáš (ministr dopravy, NS) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, NS) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, NS) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, NS) • Jiří Havelka (bez portfeje, NS)
¹ 16. března 1939 byl vydán výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava.
Vláda Aloise Eliáše
Předseda vlády
Alois Eliᚆ (jmenován 27. dubna 1938, NS, zatčen 27. září 1941)
Členové v den jmenování vlády
27. dubna 1938
Alois Eliᚆ (pověřen řízením ministerstva vnitra) • Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, NS) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, NS) • Jiří Havelka (ministr dopravy, NS) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, NS) • Ladislav Karel Feierabend¹ (ministr zemědělství, NS) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, NS)
Členové jmenovaní později
1. července 1939
Josef Ježek (ministr vnitra, NS)
27. dubna 1940
Jaroslav Krejčí (pověřen řízením ministerstva zemědělství, NS)
3. února 1940
Jaroslav Kratochvíl (ministr průmyslu, obchodu a živností, NS)
Mikuláš z Bubna-Litic (ministr zemědělství, NS)
†Generál Alois Eliáš byl zatčen 27. září 1941 a následně odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 19. června 1942, po atentátu na Heydricha.
¹Ladislav Karel Feierabend emigroval v lednu 1940 do zahraničí a stal se ministrem financí v londýnské exilové vládě.
Vláda Jaroslava Krejčího
Předseda vlády
Jaroslav Krejčí (jmenován 19. ledna 1942, NS)
Členové v den jmenování vlády
19. ledna 1942
Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Richard Bienert (ministr vnitra, NS) Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Walter Bertsch (ministr hospodářství a práce, NS) • Emanuel Moravec (ministr školství a národní osvěty, NS) • Adolf Hrubý (ministr zemědělství a lesnictví, NS) • Jindřich Kamenický (ministr dopravy a techniky, NS)
Vláda Richarda Bienerta
Předseda vlády
Richard Bienert¹ (jmenován 19. ledna 1945, NS)
Členové v den jmenování vlády
19. ledna 1945
Richard Bienert (ministr vnitra, NS) Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Walter Bertsch (ministr práce a hospodářství, NS) • Emanuel Moravec (ministr školství a národní osvěty, NS) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Adolf Hrubý (ministr zemědělství a lesnictví, NS) • Jindřich Kamenický (ministr dopravy a techniky, NS)
¹ 5. května 1945 byl zatčen revoluční gardou během pražského povstání.
Ministři financí Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Josef Kalfus
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945)
Josef Kalfus
Exilové vlády (1939–1945)
Třetí republika (1945–1948)
Komunistický režim (1949–1989)
ČSFR (1990–1992)
Autoritní data Editovat na Wikidatech