Juan Gelman

Juan Gelman
Narození3. května 1930
Buenos Aires
Úmrtí14. ledna 2014 (ve věku 83 let)
Ciudad de México
Příčina úmrtísrdeční selhání
PseudonymJohn Wendell
Povoláníjazykovědec, básník, spisovatel, novinář a překladatel
StátArgentinaArgentina Argentina
Alma materColegio Nacional de Buenos Aires
Žánrpoezie
OceněníCena FIL za literaturu v románských jazycích (2000)
Premio José Lezama Lima (2003)
Cena královny Žofie za iberoamerickou poezii (2005)
Cervantesova cena (2007)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ123258858 (2013)
… více na Wikidatech
DětiMarcelo Ariel Gelman Schuberoff
PříbuzníMacarena Gelman (vnučka)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Gelman Burichson[1] (3. květen 1930, Buenos Aires – 14. leden 2014, Ciudad de México)[2] byl argentinský básník, novinář, levicový politický aktivista a nositel Cervantesovy ceny z roku 2007.[3]

Život

Narodil se roku 1930 rodičům ukrajinského původu v Argentině.[4] Byl silně politicky angažovaný, kritizoval režim argentinské vojenské junty, jež vládla v letech 1976-83. Již před nástupem junty byl často terčem paramilitárních jednotek Triple A, a proto již roku 1975 odešel do exilu. V nepřítomnosti byl odsouzen k smrti. Do vlasti se mohl vrátit až roku 1988. Dožil však v Mexiku. Exil se stal též velkým tématem jeho tvorby, zejména ve sbírkách Si dulcemente (Tak sladce), Citas y comentarios (Citace a komentáře) či Exilios, jejímž spoluautorem byl Osvaldo Bayer.

Gelman též zveřejnil případ své vnučky, která během vojenské diktatury zmizela.[5] Nakonec se ukázalo, že po zmizení jejích rodičů (pravděpodobně zabitých v koncentračním táboře) byla ihned po narození předána rodině v Uruguayi. Gelman vnučku nakonec vypátral a roku 2000 se s ní setkal. Spolu s Marou Lamadridovou o tématu napsal knihu Ni el flaco perdón de Dios - Hijos de desaparecidos (Ani špetka Božího odpuštění - Děti zmizelých).[6]

V roce 2005 obdržel ocenění 'Premio Reina Sofía de Poesía Iberoamericana'. Roku 2008 navštívil Prahu.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ WEBER, Bruce. Juan Gelman, Argentine Poet Who Challenged Junta, Dies at 83. The New York Times. 2014-01-20. Dostupné online [cit. 2016-11-29]. ISSN 0362-4331. 
  2. ↑ Juan Gelman - Poemas de Juan Gelman. www.poemas-del-alma.com [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ Cervantesovu cenu získal argentinský básník Gelman. ČT24. 2007-12-09. Dostupné online [cit. 2016-11-29]. 
  4. ↑ vks/dpa/AP. Argentinischer Dichter: Juan Gelman im mexikanischen Exil gestorben. SPIEGEL ONLINE [online]. 2014-01-15 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ KNIPP, Kersten. Zum Tod des Dichters Juan Gelman: Chronist der Leiden. Neue Zürcher Zeitung. 2014-01-15. Dostupné online [cit. 2016-11-29]. ISSN 0376-6829. (německy) 
  6. ↑ NEMRAVA, Daniel. Gelman, Juan. iLiteratura.cz. 2003-09-30. Dostupné online [cit. 2016-11-29]. 
  7. ↑ VLASÁK, Zbyněk. Básník Juan Gelman: Role spisovatele je pořád stejná, musí psát. Novinky.cz [online]. Borgis, 2008-11-25 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Gelman na Wikimedia Commons
  • Osoba Juan Gelman ve Wikicitátech
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Juan Gelman
  • Nekrolog v britském deníku Guardian
  • Nekrolog v americkém deníku New York Times
  • Heslo v Britannice
Laureáti Cervantesovy ceny
1976–2000
Jorge Guillén (1976) • Alejo Carpentier (1977) • Dámaso Alonso (1978) • Jorge Luis Borges (1979) • Juan Carlos Onetti (1980) • Octavio Paz (1981) • Luis Rosales (1982) • Rafael Alberti (1983) • Ernesto Sábato (1984) • Gonzalo Torrente Ballester (1985) • Antonio Buero Vallejo (1986) • Carlos Fuentes (1987) • María Zambrano (1988) • Augusto Roa Bastos (1989) • Adolfo Bioy Casares (1990) • Francisco Ayala (1991) • Dulce María Loynaz (1992) • Miguel Delibes (1993) • Mario Vargas Llosa (1994) • Camilo José Cela (1995) • José García Nieto (1996) • Guillermo Cabrera Infante (1997) • José Hierro (1998) • Jorge Edwards (1999) • Francisco Umbral (2000)
2001–2020
Álvaro Mutis (2001) • José Jiménez Lozano (2002) • Gonzalo Rojas (2003) • Rafael Sánchez Ferlosio (2004) • Sergio Pitol (2005) • Antonio Gamoneda (2006) • Juan Gelman (2007) • Juan Marsé (2008) • José Emilio Pacheco (2009) • Ana María Matute (2010) • Nicanor Parra (2011) • José Manuel Caballero Bonald (2012) • Elena Poniatowska (2013) • Juan Goytisolo (2014) • Fernando del Paso (2015) • Eduardo Mendoza (2016) • Sergio Ramírez Mercado (2017) • Ida Vitaleová (2018) • Joan Margarit (2019) • Francisco Brines (2020)
2021–
Cristina Peri Rossi (2021) • Rafael Cadenas (2022) • Luis Mateo Díez (2023)
Autoritní data Editovat na Wikidatech