Juan Gelman

Juan Gelman
Narození3. května 1930
Buenos Aires
Úmrtí14. ledna 2014 (ve věku 83 let)
Ciudad de México
Příčina úmrtísrdeční selhání
PseudonymJohn Wendell
Povoláníjazykovědec, básník, spisovatel, novinář a překladatel
StátArgentinaArgentina Argentina
Alma materColegio Nacional de Buenos Aires
Žánrpoezie
OceněníCena FIL za literaturu v románských jazycích (2000)
Premio José Lezama Lima (2003)
Cena královny Žofie za iberoamerickou poezii (2005)
Cervantesova cena (2007)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ123258858 (2013)
… více na Wikidatech
DětiMarcelo Ariel Gelman Schuberoff
PříbuzníMacarena Gelman (vnučka)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Gelman Burichson[1] (3. květen 1930, Buenos Aires14. leden 2014, Ciudad de México)[2] byl argentinský básník, novinář, levicový politický aktivista a nositel Cervantesovy ceny z roku 2007.[3]

Život

Narodil se roku 1930 rodičům ukrajinského původu v Argentině.[4] Byl silně politicky angažovaný, kritizoval režim argentinské vojenské junty, jež vládla v letech 1976-83. Již před nástupem junty byl často terčem paramilitárních jednotek Triple A, a proto již roku 1975 odešel do exilu. V nepřítomnosti byl odsouzen k smrti. Do vlasti se mohl vrátit až roku 1988. Dožil však v Mexiku. Exil se stal též velkým tématem jeho tvorby, zejména ve sbírkách Si dulcemente (Tak sladce), Citas y comentarios (Citace a komentáře) či Exilios, jejímž spoluautorem byl Osvaldo Bayer.

Gelman též zveřejnil případ své vnučky, která během vojenské diktatury zmizela.[5] Nakonec se ukázalo, že po zmizení jejích rodičů (pravděpodobně zabitých v koncentračním táboře) byla ihned po narození předána rodině v Uruguayi. Gelman vnučku nakonec vypátral a roku 2000 se s ní setkal. Spolu s Marou Lamadridovou o tématu napsal knihu Ni el flaco perdón de Dios - Hijos de desaparecidos (Ani špetka Božího odpuštění - Děti zmizelých).[6]

V roce 2005 obdržel ocenění 'Premio Reina Sofía de Poesía Iberoamericana'. Roku 2008 navštívil Prahu.[7]

Odkazy

Reference

  1. WEBER, Bruce. Juan Gelman, Argentine Poet Who Challenged Junta, Dies at 83. The New York Times. 2014-01-20. Dostupné online [cit. 2016-11-29]. ISSN 0362-4331. 
  2. Juan Gelman - Poemas de Juan Gelman. www.poemas-del-alma.com [online]. [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  3. Cervantesovu cenu získal argentinský básník Gelman. ČT24. 2007-12-09. Dostupné online [cit. 2016-11-29]. 
  4. vks/dpa/AP. Argentinischer Dichter: Juan Gelman im mexikanischen Exil gestorben. SPIEGEL ONLINE [online]. 2014-01-15 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 
  5. KNIPP, Kersten. Zum Tod des Dichters Juan Gelman: Chronist der Leiden. Neue Zürcher Zeitung. 2014-01-15. Dostupné online [cit. 2016-11-29]. ISSN 0376-6829. (německy) 
  6. NEMRAVA, Daniel. Gelman, Juan. iLiteratura.cz. 2003-09-30. Dostupné online [cit. 2016-11-29]. 
  7. VLASÁK, Zbyněk. Básník Juan Gelman: Role spisovatele je pořád stejná, musí psát. Novinky.cz [online]. Borgis, 2008-11-25 [cit. 2016-11-29]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Gelman na Wikimedia Commons
  • Osoba Juan Gelman ve Wikicitátech
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Juan Gelman
  • Nekrolog v britském deníku Guardian
  • Nekrolog v americkém deníku New York Times
  • Heslo v Britannice
Laureáti Cervantesovy ceny
1976–2000
Jorge Guillén (1976) • Alejo Carpentier (1977) • Dámaso Alonso (1978) • Jorge Luis Borges (1979) • Juan Carlos Onetti (1980) • Octavio Paz (1981) • Luis Rosales (1982) • Rafael Alberti (1983) • Ernesto Sábato (1984) • Gonzalo Torrente Ballester (1985) • Antonio Buero Vallejo (1986) • Carlos Fuentes (1987) • María Zambrano (1988) • Augusto Roa Bastos (1989) • Adolfo Bioy Casares (1990) • Francisco Ayala (1991) • Dulce María Loynaz (1992) • Miguel Delibes (1993) • Mario Vargas Llosa (1994) • Camilo José Cela (1995) • José García Nieto (1996) • Guillermo Cabrera Infante (1997) • José Hierro (1998) • Jorge Edwards (1999) • Francisco Umbral (2000)
2001–2020
Álvaro Mutis (2001) • José Jiménez Lozano (2002) • Gonzalo Rojas (2003) • Rafael Sánchez Ferlosio (2004) • Sergio Pitol (2005) • Antonio Gamoneda (2006) • Juan Gelman (2007) • Juan Marsé (2008) • José Emilio Pacheco (2009) • Ana María Matute (2010) • Nicanor Parra (2011) • José Manuel Caballero Bonald (2012) • Elena Poniatowska (2013) • Juan Goytisolo (2014) • Fernando del Paso (2015) • Eduardo Mendoza (2016) • Sergio Ramírez Mercado (2017) • Ida Vitaleová (2018) • Joan Margarit (2019) • Francisco Brines (2020)
2021–
Cristina Peri Rossi (2021) • Rafael Cadenas (2022) • Luis Mateo Díez (2023)
Autoritní data Editovat na Wikidatech