Kálmán Tisza

Kálmán Tisza
Narození16. prosince 1830
Geszt
Úmrtí23. března 1902 (ve věku 71 let)
Budapešť
Povoláníekonom, politik a diplomat
OceněníŘád černé orlice
Politické stranyLiberální strana (Uhersko)
Rezolučná strana
Strana ľavého stredu
ChoťHelene Johanna Josepha Mathilde Gräfin von Degenfeld-Schonburg (od 1860)[1]
DětiIstván Tisza
Lajos Tisza
Kálmán Tisza
Paulina Tisza
RodičeLajos Tisza
RodTisza noble family
PříbuzníLajos Tisza a Domokos Tisza (sourozenci)
István Tisza[2] (vnuk)
Funkceposlanec maďarského Národního shromáždění (1861)
poslanec maďarského Národního shromáždění (1865–1875)
poslanec maďarského Národního shromáždění (1875–1878)
premiér Maďarska (1875–1890)
poslanec maďarského Národního shromáždění (1878–1881)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kálmán Tisza de Borosjenő (16. prosince 1830 Oradea – 23. března 1902 Budapešť) byl maďarský politik. Patnáct let (1875–1890) byl premiérem maďarské (zalitavské) vlády, což z něj činí druhého nejdéle sloužícího předsedu vlády v maďarské historii. Byl také ministrem vnitra v letech 1875–87 a ministrem financí v letech 1878 a 1887–89. Jeho syn István Tisza se stal rovněž premiérem (v letech 1903–1905 a 1913–1917).

Život

Pocházel z kalvínské statkářské rodiny.[3] V letech 1848–1849 byl členem revoluční vlády, po porážce revoluce musel odejít načas do zahraničí. Navštěvoval tehdy přednášky na berlínské univerzitě a cestoval po Belgii, Francii a Anglii.[4] Do Maďarska se vrátil roku 1852. Po uvolnění poměrů v roce 1861 (Únorová ústava) začal se politicky angažovat po boku László Telekiho. Po Telekiho sebevraždě v roce 1861 převzal vedení jeho strany Határozati Párt. Od roku 1865 vedl stranu Levý střed (Balközép), která se posléze vyhraňovala proti rakousko-uherskému vyrovnání z roku 1867, považovala ho za nedostatečné, usilovala o pouhou personální unii s Rakouskem a žádala zvláště zřízení samostatné uherské armády. Byla druhou nejsilnější stranou v zemi, po Deákově straně (Deák Párt). V roce 1875, motivován ekonomickými otřesy hospodářské krize z roku 1873, dohodl ovšem Tisza sloučení těchto dvou stran a vznikla Liberální strana (Szabadelvű Párt). Tisza se postavil do jejího čela a zavázal se respektovat vyrovnání z roku 1867, což také do konce své politické kariéry činil, jakkoli se zejména v počátcích své vlády pokoušel o jisté rozvážení poměrů, například usiloval o zřízení vlastní centrální banky - ovšem nakonec vždy zvolil kompromis. Sloučení dvou nejsilnějších stran v zemi vytvořilo mocnou politickou sílu, která dominovala maďarské politice třicet let. Jako premiér byl tvůrcem řady reforem, které pozdvihly uherské hospodářství a rozjely naplno v Uhersku průmyslovou revoluci, zejména po roce 1878. V národnostní politice bojoval proti emancipaci menšin (Slováci, Chorvati) a tlačil na jejich maďarizaci, zejména prostřednictvím školské politiky. Na post předsedy vlády rezignoval v roce 1890 na protest proti údajnému zasahování rakouského císaře Františka Josefa I. do svých pravomocí. Hlavní slovo ve straně si však udržel nadále, téměř až do své smrti.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Kálmán Tisza | Hungarian statesman. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Tisza von Borosjenő, Kálmán (Koloman). Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische [online]. 2003 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (německy) 
Premiéři Maďarska
Uhersko během Revoluce 1848–1849
Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)
Uhersko v rámci Rakouska-Uherska
Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)
První Maďarská republika
Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)
Maďarská republika rad
Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)
Maďarské království
István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)
Druhá Maďarská republika
Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)
Maďarská lidová republika
István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)
Třetí Maďarská republika
József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)
Autoritní data Editovat na Wikidatech