Křesťanství v Africe

Křesťanství v Africe se rozšířilo v 1. století. Řada Afričanů ovlivnila vývoj křesťanství. Byli to mimo jiné Tertullianus, Kléméns Alexandrijský, Órigenés, Svatý Cyprián, Atanáš či Svatý Augustin.

Království Aksum za svého největšího rozsahu

Dějiny křesťanství v Africe

Starověký Egypt byl christianizován již v první fázi šíření křesťanství. S Egyptem sousedilo habešské (etiopské) Aksumské království. Jeho král, Ezana II., byl pokřtěn v roce 324 a řecký otrok, sv. Frumentius, se stal biskupem alexandrijské církve. V roce 350 Aksumské království rozvrátilo Núbii, která se rozpadla na tři království: Nobatii s hlavním městem Pachoras (dnes Faras) na severu, mezi prvním a druhým Nilským kataraktem, Makúrii s hlavním městem Stará Dongola uprostřed a Alódii s hlavním městem Soba (nedaleko Chartúmu) na jihu. Když se v roce 373 Marek stal biskupem ostrova Fíl bylo to známkou toho, že křesťanství zasahuje i do Núbie.

Křesťanská Núbie

Zásadní zlom přišel v roce 451 s chalcedonským koncilem. Na něm došlo k roztržce pravověrných dyafyzitů a afrických miafyzitů (nepřesně monofyzitů). Afrika se tak vydělila z řecko-římského světa. Nejdříve byla christianizována Nobatie, v roce 545, v miafyzitské formě. V roce 569 přijalo křesťanství království Alódie, opět jako miafyzitismus. Pouze Makúrie v témže roce přijala pravověří.

V roce 640 dobyli arabští muslimové Egypt. Státy na jih od Egypta tak ztratily s Evropou a tedy i zbytkem křesťanského světa kontakt. V roce 651 se Arabové pokusili Núbii dobýt, byli odraženi, ale získali tribut (smlouvou baqt). Merkorios I. Makúrijský před rokem 701 anektoval Nobatii a v roce 719 Makúrie konvertovala na miafyzitismus.

Židovská královna Jitka v roce 960 vyvrátila Aksumské království. V roce 1137 byla vláda jejích potomků ukončena, když král králů Mara Takla Haymanot z dynastie Zangwe založil Etiopské císařství, v evropské středověké zkomolené tradici bájné království kněze Jana. Tato pověst vznikla na základě kontaktů s křižáky. Po roce 1171 nastává úpadek Núbie. Křesťanští Núbijci provdávali své dcery za muslimské Araby. Po roce 1275 nastal otevřený rozvrat, naproti tomu sousední Ethiopie jen v roce 1270 změnila dynastii: K moci se dostala dynastie Šalomounovců, která pak vládla až do roku 1974. V roce 1317 Makúrie konvertovala na islám. V roce 1504 dobyli muslimové poslední súdánský křesťanský stát, Alódii.

Současnost

Křesťanství v Africe zaznamenává v současnosti rychlý početní nárůst, zejména na úkor tradičních náboženství. Misijní činnost je v současnosti prováděna více samotnými Afričany, než misionáři z jiných kontinentů.

Křesťanské denominace jsou velmi rozmanité – od tradičních církví řazených k východnímu pravoslavnému společenství, až po dynamicky se rozvíjející společenství letniční a charizmatická.

Nebeská církev Kristova v Beninu

Křesťanství je podle statistik nejrozšířenějším náboženstvím v současné Africe: hlásí se k němu 49% celé populace kontinentu – v subsaharské Africe je to téměř 60% populace.[1] V roce 2022 žilo v Africe přibližně 685 milionů křesťanů, což je největší množina křesťanů ze všech světových kontinentů a číslo – na rozdíl od Evropy – stále prudce stoupá.[2] Africké křesťanství stojí na tradici dvou tisíc let, Ježíš Kristus začal svůj lidský život útěkem do Egypta (Mt 2,13–21), kde mu byla zajištěna bezpečnost a prvním egyptským biskupem se podle tradice o pouhé čtyři desetiletí později stal evangelista Marek.[3] Od dob prvních apoštolů po současnost proběhly tři velké fáze christianizace Afriky.[4]

Největší množina afrických křesťanů je římských katolíků, přibližně 158 milionů věřících.[5] K pravoslaví se hlásí přibližně 52 milionů lidí v Africe, z toho 37 milionů věřících má etiopská ortodoxní církev, 10 milionů koptská ortodoxní církev, téměř 3 miliony řecká ortodoxní církev a 2 miliony eritrejská ortodoxní církev. Protestantské církve hlásí dohromady 409 milionů věřících, kteří se ovšem dělí do mnoha církví.[6]

V Africe vznikly unikátní teologické směry jako jsou africká teologie[4] nebo jihoafrická černá teologie.[7] V subsaharské Africe je běžným jevem vyznávání křesťanství (nebo islámu) a zároveň jednoho z tradičních afrických náboženství (vícečetná náboženská identita). Existuje velké množství náboženských eklekticismů a synkretismů například synkretismus křesťanství a bwiti v Gabonu nebo synkretismus vodunu a křesťanství v Beninu.[8] Africké křesťanství je nedílnou součástí křesťanství světového – od samého počátku existence křesťanství jej Afrika spoluutváří. Počtem křesťanů je Afrika v mezikontinentálním srovnání na vedoucí pozici. Kromě specifického teologického pohledu a různých akcentů dala Afrika světu také nové křesťanské církve a mnohé unikátní křesťanské synkretismy.[9]

Reference

  1. ROSS, Kenneth R. Christianity in Sub-Saharan Africa. 1. vyd. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2017. S. 3–6. 
  2. GZURLO. African Christianity [online]. 2020-03-18 [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SENIOR, Donald P. Encyclopedia of Early Christianity. 1. vyd. New York, London: Garland Publishing, 1998. S. 720. 
  4. a b HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309. 
  5. Encyclopædia Britannica. London: Encyclopædia Britannica, 2003. S. 306. 
  6. JOHNSON, Todd M. Christianity 2018: More African Christians and Counting Martyrs. International Bulletin of Mission Research. 2017, roč. 42, čís. 1, s. 20–28. 
  7. HAVELKA, Ondřej. Čtyři fáze černé teologie v Jihoafrické republice / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. 
  8. HAVELKA, Ondřej. Synkretismus katolického křesťanství a západoafrického vodunu z teologicko-etické perspektivy. Studia Theologica. 2021-12-01, roč. 23, čís. 3, s. 149–174. Dostupné online [cit. 2022-10-03]. DOI 10.5507/sth.2021.033. (anglicky) 
  9. MEINARDUS, Otto F. A. Two Thousand Years of Coptic Christianity. 1. vyd. New York, Cairo: American University in Cairo Press, 2002. S. 26–38. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.