Miroslav Lajčák

JUDr. Miroslav Lajčák
Ministr zahraničních věcí SR
Ve funkci: 4. dubna 2012 – 21. března 2020
Předchůdce	Mikuláš Dzurinda
Nástupce	Ivan Korčok
Ve funkci: 26. ledna 2009 – 8. července 2010
Předchůdce	Ján Kubiš
Nástupce	Mikuláš Dzurinda
6. vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu
Ve funkci: 1. července 2007 – 28. února 2009
Předchůdce	Christian Schwarz-Schilling
Nástupce	Valentin Inzko
Předseda OBSE
Ve funkci: 1. ledna 2019 – 1. ledna 2020
Předchůdce	Christian Schwarz-Schilling
Nástupce	Enzo Moavero Milanesi
72. předseda Valného shromáždění OSN
Ve funkci: 12. září 2017 – 19. září 2018
Předchůdce	Peter Thomson
Nástupkyně	María Fernanda Espinosová
Velvyslanec Slovenska v Jugoslávii
Ve funkci: 2001 – 2003
Velvyslanec Slovenska v Srbsku a Černé Hoře
Ve funkci: 2003 – 2005
Velvyslanec Slovenska v Japonsku
Ve funkci: 1994 – 1998
Stranická příslušnost
Členství	KSČ (1983–1990)
Nestraník
ve slovenské vládě	za SMER-SD (2009–10, 2012–20)
Narození	20. března 1963 (61 let) Poprad
Choť	Jarmila Lajčáková-Hargašová
Alma mater	Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Profese	diplomat a politik
Náboženství	katolicismus
Ocenění	velkostuha Řádu vycházejícího slunce (2022) čestný doktor Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě Řád cti
Commons	Miroslav Lajčák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Lajčák (* 20. března 1963 Poprad) je slovenský politik a diplomat rusínského původu. V letech 2009–2010 a 2012–2020 zastával funkci ministra zahraničních věcí v první, druhé a třetí Ficově vládě, rovněž tak v Pellegriniho kabinetu, jako nestraník nominovaný SMER - sociální demokracií.

V devadesátých letech byl velvyslancem v Japonsku, následně pak v Jugoslávii, a mezi lety 2007–2009 vysokým představitelem pro Bosnu a Hercegovinu. Mezi roky 2017–2018 působil jako předseda 72. zasedání Valného shromáždění OSN.^[1]

Život

Miroslav Lajčák je rusínského původu. Vystudoval právo na Komenského univerzitě v Bratislavě, později studoval mezinárodní vztahy a diplomacii na Moskevském státním institutu pro mezinárodní vztahy. Studoval tak na Eropském centru George Marshalla v německém Garmisch-Partenkirchenu. V letech 1983–1990 byl členem Komunistické strany Československa.

V roce 1988 začal pracovat na československém ministerstvu zahraničí. Mezi lety 1991 a 1993 působil na velvyslanectví v Moskvě, nejprve československém a později slovenském. Mezi lety 1993 až 1994 byl šéfem kabinetu slovenského ministerstva zahraničí. V letech 1994 až 1998 pak byl slovenským velvyslancem v Japonsku, mezi lety 2001 a 2005 pak funkci velvyslance zastával v tehdejší Jugoslávii (Srbsku a Černé Hoře od roku 2003), Albánii a Makedonii.

Od 30. června 2007 vystřídal ve funkci Vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu svého předchůdce, Christiana Schwarz-Schillinga.

Ve Ficově první vládě zastával v období od 26. ledna 2009 do 8. července 2010 funkci ministra zahraničních věcí. Do téhož úřadu byl opět jmenován během dubna 2012 v rámci druhého Ficova kabinetu. Setrval v něm i ve třetí Ficově vládě a navazujícím Pellegriniho kabinetu, který ukončil činnost v březnu 2020.

V roce 2016 neúspěšně kandidoval na funkci generálního tajemníka OSN. Dne 31. května 2017 byl zvolen předsedou Valného shromáždění OSN, funkce se oficiálně ujal 12. září 2017 a vykonával ji po dobu jednoho roku.

Vyznamenání

• Řád cti – Moldavsko, 2014^[2]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Miroslav Lajčák na bosenské Wikipedii a Miroslav Lajčák na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Lajčák na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.