Ograkové

ikona
Tento článek potřebuje důkladnou jazykovou korekturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránce Pravopisné rady, případně na diskusní stránce článku.
Východ slunce na Ebinurském jezeře, Sin-ťiang, Čína

Ograkové nebo Ugrakové (turecky Oğrak plurál: Oğraklar, Uğraklar, Iğraklar, urdsky اغراقAgraq) byl středověký název jednoho z tureckých kmenů usazeného v příhraniční oblasti Druhého Ujgurského kaganátu (740-840).

Ograkové v záznamech

Záznamů o Ogracích je málo. Jediná zmínka o nich se nachází v eposu od Mahmúda Kašgarského Divân-ı Lügati't-Türk napsaného v 11. století. V záznamech jsou Ograkové popsány ve formě, specifické pro Středoasijské turecké kmeny, které žili v období středověku. Nazývaly je taky „الايغاجAla-jygač“ (východní stateční, žijící v pohraničí) a „قرا ي يغجKara-jygač“ (západní stateční, žijící ve vnitrozemí). [1]

Mahmúd Kašgarský poskytuje další důležité poznatky o Ogracích. Po sečtení plemen, jako Čigilové, Tuchsové a Jagmaové, vypráví o sídlech Ograků. Pokud tyto informace v jeho podání pospojujeme do pořadí, můžeme předpokládat, že Ograkové žili hlavně v oblasti Žety-su (česky Sedmiříčí), východně od řeky Ili v blízkosti hranic Ujgurského kaganátu, což je oblast neúrodného kraje, nebo v kraji u břehů Ebinurského jezera.

V eposu uvádí Karachány, nástupce Karluků, jako protivníky Chuej-chuů (Ujgurové), a vypráví o Ograckých nájezdech, jako o pomoci a podpoře spojenců - Karachánů. Tyto boje se musely uskutečnit v blízkosti země Ograků, na sever od řeky Ili.

Texty Mahmúda Kašgarského jsou psány Karachánštinou (tj. Hakanštinou): „يغج“„jygač“ znamená „dřevo, kus dřeva“. O Ogracích dále píše:

...„tygrak“: „تغر تغراق“ → „tygrak er“ znamená „kovář, statečný muž“.

„Oğrak eri tıgrak yemi anınğ oglak“ - „kmen Oğraků jsou stateční muži, jedí ogracké jídla“.
„Süti üze sagrak yeri takı aglak“ - „na džbánu s mlékem je vždy umístěn kámen; nicméně, jejich sídla jsou neplodná“...

— Mahmúdal-Kášgharí „Divân-ı Lügati't-Türk“ [2]

Odkazy

Reference

  1. Atalay, Besim (2006). Divanü Lügati't - Türk. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi. Cilt I, sayfa 82. ISBN 975-16-0405-2.
  2. TDK Divanü Lugati't-Türk Veri Tabanı in Turkish

Literatura

  • Atalay, Besim (2006). Divanü Lügati't - Türk. Ankara: Türk Tarih Kurumu Basımevi.(turecky) ISBN 975-16-0405-2


Související články

Externí odkazy

  • Kniha Dede Korkut (pdf formát v turečtině) na Povolení-Walkerův Archív "Turecké Ústní Podání" vstup na H-Net (v angličtině).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oğrak na turecké Wikipedii.

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Turkické národy
Kurzíva s † ukazují vymřelé skupiny – znak † ukazuje vymírající skupiny
Historické skupiny národů, kmenů a klanů
Turkuti † • Jenisejští Kyrgyzové † • Kanglyové † • KarlukovéKimakové † • Kumáni (Polovci) • Kypčaci • Kızılbašové • Ogurští Turci – Avaři † • Hunové † • Chazaři † • Prabulhaři † • Oguzští TurciTürgešové † • Siungnuové † • Šatoové † • Tinglingové † • Wusunové
Současné národy a národnosti
Altajové • AzerovéBalkařiBaškirovéChakasové• Chaladžové • Chorásánští Turci • Čulymci • ČuvašiDolgani † • GagauzovéIráčtí TurkmeniJakuti • Karačajové † • Karaité † • Karakalpaci • Karamanliové • Karapapachové † • Kaškajové • KazašiKrymčáci † • Krymští TatařiKumandynci † • Kumykové • KyrgyzovéMeschetští Turci • Najmani • Nogajové • SalarovéSyrští Turkmeni • Šorci • Tataři • Telengiti • Teleuti • Tofalaři † • TurciTurkmeniTuvinciUjgurovéUrumovéUzbeci • Jugurové †
Západoevropští Turci
Turci v západní Evropě
Balkánští a ostatní Turci
Turci v Bulharsku • Turci v Egyptu • Turečtí Kyprioti • Turci v Kosovu • Turci v Severní Makedonii • Turci v Rumunsku • Turci v Západní Thrákii • Muslimové v Řecku